Výlet s dětmi v Čechách: co se stane, když dobře naplánujete trasu
Další oblíbenou technikou je skládání obrazů z plochých přírodnin. Vylisované listy, semínka, okvětní lístky nebo tenké větvičky nalepte na tvrdý papír pomocí tekutého lepidla nebo lepicí tyčinky. Nechte děti nejprve rozmístit prvky bez lepení, aby viděly, jak bude obrázek vypadat. Vytvoří tak třeba ptáčka s ocasem z listů, slunce z okvětních plátků nebo rybu se šupinami z malých kamínků. Typickou chybou je lepení příliš tlustých předmětů — ty pak brzy opadají. Vybírejte proto jen plochý materiál a lepte na dostatečně velkou plochu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte, že samostatnost se netýká jen domácích prací, ale i péče o sebe. Učte dítě, aby si samo čistilo zuby, mylo vlasy nebo si zavazovalo tkaničky. Můžete mu dát na výběr ze dvou možností, aby mělo pocit kontroly, třeba „Chceš si dnes vzít modrou nebo zelenou mikinu?" Tím posilujete jeho rozhodovací schopnosti. Typickou chybou je, že rodiče přebírají kontrolu, protože to mají rychlejší. Dítě pak nemá šanci se učit z vlastních chyb a selhání. Dejte mu čas a prostor, a pokud se mu něco nepodaří, zkuste to s ním znovu. Důležité je ocenit snahu, ne výsledek.<br>
<br>
<br>
<br>
Při nákupu se tedy řiďte heslem „méně je někdy více". Pár kvalitních a promyšlených hraček, které podporují přirozený vývoj, vydrží déle než přeplněný pokojíček plný nesmyslných plastů. Dítě se naučí soustředit se na jednu činnost a prohloubí si svou pozornost. Až budete příště přemýšlet nad novou hračkou, zeptejte se sami sebe: co se tím dítě naučí, a jaké možnosti hry to otevírá? Odpověď vám napoví, zda jde o dobrou volbu.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je být vzorem. Dítě neposlouchá, co říkáte, ale sleduje, co děláte. Když se před ním zmiňujete o dluzích, impulzivních nákupech a nedostatku peněz, naučí se, že s penězi je jen stres. Mluvte o penězích přirozeně – o tom, že něco stojí, že se na něco šetří, že se srovnávají ceny. Zapojte dítě do běžných nákupů, ať porovná ceny v obchodě a vybere levnější variantu. Učení o penězích je tak každodenní činnost, ne jednorázová přednáška.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je nechat děti míchat barvy přímo na papíře. Barvy se smíchají do šedivé hmoty a dítě ztratí zájem. Mnohem lepší je nabídnout mu paletu s oddělenými barvami – může použít plastový talířek nebo speciální misku s přihrádkami. Dítě se tak učí čistotu barev a vy se vyhnete zbytečnému plýtvání. Pokud chcete, aby si barvy míchalo, dejte mu kelímky s barvami a nechte ho, aby si je nalévalo do prázdné mističky – ale vždy na tác, který případný rozlitý obsah zachytí.<br>
<br>
<br>
<br>
Stanovte jasná pravidla, co všechno se z kapesného platí. Může to být jen zábava, sladkosti a drobné hračky. Nebo také jízdné, svačiny a školní potřeby. Dítě musí přesně vědět, za co si platí samo a za co platíte vy. Pokud pravidla porušíte, naučí se, že peníze nejsou opravdu jeho. Když dítě utratí vše hned první den, nekřičte a neplaťte za něj další nákupy. Nechte ho pocítit důsledek – prázdná peněženka je nejlepší učitel.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud plánujete výlet na delší vzdálenost, vyplatí se zkontrolovat otevírací dobu a případně si vstupenky rezervovat předem. Vyhnete se tak čekání ve frontě, které děti nesnesou. A hlavně: nechte v plánu rezervu. Počítejte s tím, že se něco pokazí, cesta se protáhne nebo se začne blýskat. Když budete mít časovou rezervu alespoň hodinu, nestresuje vás každé zdržení a výlet bude příjemný i pro vás.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si pamatujte, že nepořádek není jen o barvách, ale i o vodě. Když děti malují vodovkami, mají tendenci máčet štětec ve sklenici a pak s ním mávat. Řešením je uzavíratelná nádoba na vodu s úzkým otvorem, do které se štětec namáčí, ale voda nemůže vyšplouchat. Nebo použijte misku s malým množstvím vody a pravidelně ji vyměňujte. Vytvořením těchto jednoduchých pravidel a používáním uzavřených prostorů se malování stane radostí pro vás i pro děti – a vy už nebudete potřebovat mop.<br>
<br>
<br>
<br>
Základním vodítkem je tzv. „zóna nejbližšího vývoje" – hračka by měla být o něco náročnější, než co dítě už umí, ale ne natolik, aby ho frustrovala. Dobrým příkladem jsou dřevěné vkládačky s geometrickými tvary. Dítě se učí rozpoznávat tvary, trénuje koordinaci ruka-oko a získává pocit úspěchu, když se mu podaří kostku umístit. Naopak vyhněte se skládačkám s mnoha drobnými dílky, které končí v puse a představují bezpečnostní riziko. Mnohem vhodnější jsou větší kostky, které lze stavět do komínů a jednoduchých staveb.<br>
<br>
<br>
<br>
Výběr správné hračky pro dvouleté dítě bývá často zrádný. Rodiče se pohybují mezi dvěma extrémy: buď kupují příliš jednoduché předměty, které dítě rychle omrzí, nebo naopak hračky určené starším dětem, se kterými si batole neví rady. Optimální volba přitom nespočívá v počtu funkcí nebo pestrých barev, ale v tom, aby hračka odpovídala aktuálním dovednostem a potřebám dítěte. V tomto věku jde především o rozvoj jemné motoriky, pochopení příčiny a následku a první kroky k samostatné hře.