Vůně svíček a útulný kout v obýváku aneb jak na malý prostor
Nakonec mi dovolte malou střípkovou radu, která vychází z mé vlastní chyby. Když jsem zařizovala malý byt v provensálském stylu, koupila jsem velký dřevěný stůl do kuchyně, který vypadal úžasně, ale po pár týdnech mi bylo líto každého flíčku od kávy. Provence style interiors neznamená, že musíte žít v muzeu. Naopak. Ty skvrny od vína, ty odřené hrany od talířů, to je ta pravá provensálská patina. Pokud se bojíte nechat stůl neošetřený, natřete ho speciálním voskem, ne lakem. Vosk povrch chrání, ale neuzavírá ho. Dřevo dál dýchá, stárne a vy s ním. Až za pár let vyndáte starou bednu od vína, postavíte ji na stůl a nasypete do ni levandulové květy, pochopíte, že tenhle styl není o dokonalosti. Je o čase, o vůni a o tom, že i malý panelákový byt se dá proměnit v místo, kde voní sušené byliny a<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Když začnete nad provence style interiors uvažovat v kontextu běžného českého bytu, narazíte na první kámen úrazu. Ty omšelé a oprýskané povrchy, které jsou na jihu Francie výsledkem suchého větru a slunce, u nás často vznikají jen špatným lakem. Řešením jsou přírodní materiály a barvy, které mají v sobě šedý nebo krémový podtón. Troufněte si na omítku stěny natřít vápennou barvou, i když to bude za pár let vyžadovat obnovu. V bytě se mi osvědčil len na závěsech a bavlněné běhouny místo koberců. Trápením bývá nedostatek úložného prostoru na ložní prádlo přesně v tom provensálském tónu. Pořídila jsem proto bed s úložným prostorem, který je vyrobený z masivní borovice a natřený bílou matnou lazurou. Pod matrací se skrývá celá zásoba ručníků, prostěradel a dvou polštářů navíc. Vůně dřeva a levandulového sáčku se tam mísí a pokaždé, když vytahuju čisté ložní, mám pocit, že otevírám starou tru<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Právě řešení pro spaní je u malého bytu ta největší výzva. Slyšel jsem už stovky rad: složte gauč, vysuňte postel, kupte nafukovací matraci. Jenže pokud máte obývák o dvanácti metrech, každý centimetr rozhoduje. Já jsem vsadil na klasickou sedačku s úložným prostorem, ale brzy jsem zjistil, že rozkládání na každý večer unaví i trpělivého člověka. Potřeboval jsem něco, co funguje jako pohovka přes den, ale v noci se promění v plnohodnotnou postel, aniž bych musel přesouvat stůl a křesla. A právě tady přichází ke slovu jeden konkrétní kousek, který mi změnil život, a zároveň jsem se musel naučit, jak to celé nasvítit, aby večer nebyla místnost depresiv<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Strávila jsem víkend u kamarádky v paneláku a málem jsem jí záviděla. Její ložnice o dvanácti metrech čtverečních voněla sušenou levandulí a vypadala, jako by k ní patřila stará usedlost v údolí Rhôny. Jenže ona v tom bytě bojuje s úplně stejnými problémy jako já. Malý půdorys, žádné místo na povlečení pro hosty, věčně se batolící pes v nohách postele. A přesto si tam vytvořila provence style interiors, které působí vzdušně a útulně zároveň. Těžký dubový nábytek vyměnila za bíle mořený borovicový stůl s patinou, na parapet postavila tři keramické džbány a na zeď pověsila jednoduchý obraz včel na plátně. Žádné gobelíny, žádné zlacené rámy. Jen ta jemná, matná, omšelá krása, která voní sušeným tymiánem a pečeným chle<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Samozřejmě neexistuje univerzální recept. Každý byt je jiný a každý má jinou představu o tom, co je estetické. Já osobně doporučuji vždy vyzkoušet mechanismus naživo. Neobjednávejte si slepě z internetu jen podle fotek. Zajeďte do showroomu, sedněte si na tu pohovku, zkuste si lehnout, prohmatejte látku. Zjistíte, že někteří výrobci používají laciné pěny, které po pár měsících ztratí tvar. Sáhněte po takové, kde je výplň z lisované pěny s vyšší hustotou, alespoň 35 kilogramů na metr krychlový. Stejně důležité je i to, aby se dal potah sundat a vyprat. V kuchyni se nevyhnete drobkům, mastnotě a občasnému polití. Pratelný potah je rozdíl mezi nábytkem, který za pár let vyhodíte, a nábytkem, který bude vypadat jako nový i po pěti sezónách intenzivního používá<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Ovšem pozor na past. Provence styl svádí k přeplácanosti, k hromadění keramických kohoutů a sušených květin na každém rohu. V malém bytě to pak vypadá spíš jako výkladní skříň než jako domov. Zkuste si stanovit pravidlo tří. Maximálně tři dekorativní předměty na jedné poličce, maximálně tři druhy květin v jedné místnosti. Místo abyste kupovali stůl se šesti židlemi pro případ, že přijde celá rodina, vsaďte na dvě staré dřevěné židle s prohnutým opěradlem a k nim praktickou benátskou lavici, která zároveň slouží jako botník. A pokud přece jen potřebujete místo na sezení navíc, sáhněte po rozkládacím gauči s úložným prostorem uvnitř. U nás se osvědčil model, kde pod sedákem najdete kapsu na dvě deky a čtyři polštáře. Životní pojistka pro chvíle, kdy dorazí nečekaný host a vy nemusíte převracet celý