Suché dřevo, nebo mokré? Kdy se sráží a kdy ne
Nejprve si plochu prohlédněte proti světlu. Nakloňte desku tak, aby na ni dopadalo světlo z boku, a pomalu s ní otáčejte. Slepená dýha se prozradí jemnou linií, která nemá nic společného s kresbou dřeva. Bývá rovná, často podél nebo napříč, a přerušuje přirozené letokruhy. Pokud linii nevidíte, přejeďte po povrchu bříškem prstu. Spoj bývá nepatrně znát jako vlnka nebo změna odporu, zvlášť pokud je dýha slabší.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední praktická rada: dokumentujte stav. Vyfoťte nábytek při koupi a potom každé tři měsíce ze stejného místa. Když se objeví první známky žloutnutí, budete přesně vědět, které místo reaguje jinak. Včasný zásah znamená jen přebroušení a nový lak. Pozdě provedená oprava už znamená výměnu celé dýhované plochy.<br>
<br>
<br>
<br>
Hrana MDF je nejzranitelnější část. Řezná plocha je savá a často se před lakováním jen zběžně přebrousí. Pokud se hrana nezpevní vhodným základním nátěrem nebo se nanese příliš silná vrstva laku najednou, vznikne v materiálu pnutí. Při změně teploty nebo vlhkosti se hrana roztahuje jinak než plocha. Lak, který je tvrdý a nepružný, tohle nedokáže sledovat a praskne.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je prasklinu zalepit okamžitě, dokud je dřevo mokré. Lepidlo drží, dokud se deska nehne, a pak se spoj vytrhne i s okolními vlákny. Další chybou je utahovat prasklinu svěrkami bez vlhkostní stabilizace. Deska se ohne, ale nepřestane pracovat. Nikdy také nezakrývejte čelo masivním nátěrem z laku, který uzavře povrch. Vlhkost pak uniká jen jednou cestou a prasklina se vrátí jinde.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak prasklinu posoudit a co s ní dělat Nejdřív desku změřte vlhkoměrem. Pokud je vlhkost vyšší než 12 %, nechte ji v místnosti týden až dva vyloženě na sucho a bez zátěže. Prasklinu obkreslete tužkou a po dvou týdnech zkontrolujte, zda se zvětšila. Když se nehýbe, jde o stabilizovanou prasklinu a stačí ji vyplnit. Na tenkou prasklinu použijte tmel na dřevo v odpovídajícím odstínu, na širší klín z tvrdého dřeva a lepidlo. Před tmelením prach vysajte a povrch odmastěte.<br>
<br>
<br>
<br>
Co se děje uvnitř polena během prvního zatopení Voda ve dřevě není jen tak. Část je volná v cévních dutinách, část je vázaná ve stěnách buněk. Volná voda odchází při sušení na vzduchu poměrně snadno. Vázaná voda se uvolňuje až při vyšších teplotách, tedy až v topeništi. Když teplota uvnitř polena překročí zhruba 100 °C, vázaná voda se mění v páru a tlačí na okolní vlákna. Dřevo se snaží zbavit vlhkosti, a tím se smršťuje. Proto se rozměry polen po prvním zatopení zmenší a hmotnost klesne. Tento proces se opakuje, dokud dřevo nedosáhne rovnovážné vlhkosti odpovídající prostředí, ve kterém ho skladujete.<br>
<br>
<br>
<br>
Když prasklina po dvou týdnech roste, je hluboká přes polovinu tloušťky nebo se objevila na více čelech najednou, desku reklamujte. Jinak jde o běžný projev masivu, který časem ustálí. Rozdíl mezi přirozeným pohybem a vadou není v tom, zda prasklina je, ale v tom, zda se hýbe a proč.<br>
<br>
<br>
<br>
Vadu naopak poznáte podle několika znaků. Prasklina, která je tmavá až černá, hluboká a táhne se od čela hluboko do desky, vznikla už při sušení nebo při nevhodném skladování. Stejně tak prasklina, která se objevila během několika dnů po přivezení domů, signalizuje, že deska nebyla vysušená na rovnovážnou vlhkost. U přirozeného pohybu je prasklina obvykle světlá, mělká a kopíruje léta. Často se po čase sama stáhne, když se vlhkost srovná.<br>
<br>
<br>
<br>
Všímejte si také toho, jak na sebe navazují jednotlivé díly. U skutečné dýhy se kresba nikdy neopakuje úplně stejně, protože každý kus dřeva je jiný. U laminátu se vzor často zrcadlí nebo se po určité vzdálenosti vrací stejný motiv. Není to samo o sobě vada, ale je to známka toho, že nejde o dřevo. Pokud výrobce tvrdí, že jde o dýhu, a přitom se vzor opakuje na každém dílu stejně, něco nesedí.<br>
<br>
<br>
<br>
Prasklina na čele masivní desky vzniká nejčastěji proto, že dřevo pracuje. Masiv se roztahuje a smršťuje podle vlhkosti vzduchu, a to i po letech. Čelo desky je přitom nejzranitelnější místo: vysychá nejrychleji, protože je nasměrované kolmo na vlákna. Když se vnitřní pnutí uvolní, dřevo se prostě roztrhne. Taková prasklina není známkou špatné kvality, ale přirozeného chování materiálu.<br>
<br>
<br>
<br>
Abyste se vyhnuli potížím, dodržujte několik zásad. Dřevo štípejte na menší kusy, aby mohlo vysychat rovnoměrně. Skládejte ho tak, aby mezi poleny proudil vzduch, a chraňte ho před deštěm, ale ne před větrem. Vlhkost dřeva před topením zkontrolujte vlhkoměrem. Hodnota by se měla pohybovat mezi 15 a 20 procenty. Pokud vlhkoměr nemáte, klepejte dvěma poleny o sebe: suché dřevo vydává dutý zvuk, mokré tlumený. Při prvním zatopení v sezóně nepřikládejte příliš mnoho paliva najednou. Nechte dřevo nejprve pomalu prohřát a teprve potom přidejte další. Vyhnete se tím náhlému pnutí, které může polena roztrhnout.