Suché dřevo, nebo mokré? Kdy se sráží a kdy ne
Lak na dřevě dokáže zamaskovat hodně. Pod vysokým leskem vypadá levná dýha i masivní deska téměř stejně, dokud se nepodíváte zblízka a nezačnete vnímat detaily, které se nedají jen tak obšlehnout. Rozdíl mezi masivním dřevem a lepeným blokem nepoznáte podle barvy ani podle váhy, ale podle kresby, čel a chování materiálu v čase. Stačí vědět, kam se dívat.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické je po každém čištění zkontrolovat okraje fólie. Pokud se někde zvedá nebo je pod ní vidět vlhkost, je lepší zavolat odborníka. Většina problémů s mléčným filmem vzniká právě na rozích, kde se voda a lepidlo hromadí nejvíc. Pravidelná údržba jednou za dva až tři měsíce stačí, aby sklo zůstalo čiré. Nepoužívejte na fólii nic, co byste nepoužili na brýle – tedy žádné ostré předměty, ředidla ani práškové čističe.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je soudit podle lesku. Vysoce lesklý lak na lepeném bloku vypadá na první pohled draze, ale při bočním světle se v něm objeví vlny a prohlubně, které kopírují spáry mezi lamelami. Masiv se při stejném světle vlní jen podle přirozené kresby dřeva. Další častou chybou je spoléhat na vůni. Lak je uzavře, takže ani masiv po něm nevoní. Pokud potřebujete jistotu, hledejte místo, kde lak chybí: spodní hrana, zadní strana, vnitřek zásuvky. Tam se materiál prozradí sám.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je umístit dřevěnou desku přímo nad topení nebo pod okno, kde na ni v zimě proudí suchý vzduch. Deska se vysuší, smrští se a ve spoji vznikne mezera. Stejně problematické je položit dřevo na podlahové vytápění bez aklimatizace. Materiál by měl před montáží ležet v místnosti alespoň týden, aby si zvykl na místní vlhkost. Během topné sezóny se vyplatí používat zvlhčovač nebo alespoň nádoby s vodou na radiátorech, které udrží vlhkost nad třiceti procenty.<br>
<br>
<br>
<br>
U vestavěných spotřebičů, jako jsou trouby nebo myčky, bývá situace složitější. Dvířka mívají silnější rám a často i těsnění, které při otevírání potřebuje větší vůli. Výrobci sice uvádějí minimální vzdálenost od stěny, ale ta platí jen pro ideální případ. V praxi se vyplatí přidat rezervu alespoň jeden centimetr. Pokud to nejde, zvažte otevírání do strany nebo posun celé sestavy.<br>
<br>
<br>
<br>
Co se děje uvnitř desky po vsáknutí Třísky nabobtnají, zvětší objem a tlačí na sebe i na okolní lisovanou hmotu. Deska se v místě vpichu zvedne, vytvoří se boule a povrchová vrstva popraská. Praskliny jsou nové cesty pro vodu. Bobtnání se nezastaví na okraji poškození — šíří se dál, protože voda putuje kapilárami mezi třískami. Druhý den je poškozená plocha větší než ta, kterou zasáhla původní kapka.<br>
<br>
<br>
<br>
Každý, kdo topí dřevem, se dřív nebo později setká s tím, že se palivo v kamnech nebo v kotli chová jinak, než jak vypadalo na skládce. Může za to vlhkost a s ní spojené sesychání. Pohyb dřeva neboli jeho sesychání a bobtnání není okamžitý jev. Dřevo je hygroskopický materiál, který neustále vyrovnává vlhkost s okolním prostředím. Dokud leží na vzduchu, má vlhkost vyrovnanou s relativní vlhkostí vzduchu. Jakmile se dostane do topeniště, začne se ohřívat a vlhkost z něj uniká. Teprve tehdy se začnou dřevěná vlákna smršťovat a měnit rozměry.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevotříska je lisovaná směs dřevěných třísek a pojiva. Třísky jsou hygroskopické, takže přijímají vzdušnou vlhkost a bobtnají. Lisováním vzniká deska s určitou hustotou a určitou vnitřní pórovitostí. Dokud je povrch uzavřený laminem, melaminem nebo barvou, voda se k třískám nedostane. Jakmile ale někde chybí krycí vrstva, vlhkost vniká přímo do jádra.<br>
<br>
<br>
<br>
Prevence stojí na dvou pravidlech. První: každý řez a každý výřez v dřevotřísce musí být okamžitě uzavřený, ještě než desku namontujete. Druhé: spoje, které mohou přijít do styku s vodou, těsněte před montáží, ne po ní. Pokud deska slouží v koupelně, kuchyni nebo v místě, kde se často myje podlaha, počítejte s tím, že vlhkost bude přicházet opakovaně. Potom nestačí jen utěsnit hranu — důležitá je i vzduchová mezera a odvětrání prostoru pod deskou. Kapka, která nemá kam vsáknout, napáchá méně škody než kapka, která zůstane stát na nechráněném okraji.<br>
<br>
<br>
<br>
První topná sezóna je proto z hlediska pohybu dřeva klíčová. Během ní se dřevo dostane do úplně jiných teplotních a vlhkostních podmínek, než na jaké bylo zvyklé. V kamnech nebo v peci se povrchová vrstva ohřeje rychle, ale vnitřek polena se prohřívá pomalu. Vzniká tak nerovnoměrné pnutí. Praskliny, které se objeví na koncích polen, nejsou známkou špatného dřeva, ale přirozeného sesychání. Pokud se dřevo vysuší příliš rychle, mohou vznikat vnitřní trhliny, které snižují pevnost a mění hoření.