Spací plocha rozhoduje, sedák jen klame
Nejčastější chyba je snažit se prostor „zaplnit" vším, co se vejde. Vysoká ložnice snese méně, ne více. Postel umístěte rovnoběžně s delší stěnou, ne doprostřed. Vznikne ulička po obou stranách a prostor se opticky rozdělí na zónu spánku a zónu oběhu. Pokud je místnost úzká, dejte postel hlavou ke kratší stěně a nechte za ní jen úzký průchod. Vyhněte se tomu, aby postel stála přímo pod lustrem – světlo z výšky dopadá na obličej a ruší usínání.<br>
<br>
<br>
<br>
Nožky volte všude tam, kde se podlaha pravidelně myje, kropí nebo kde stojí voda. Typicky koupelnové skříňky, prádelní stoly, skříně na chemii, regály v garáži. Ideální jsou nastavitelné nožky s pryžovou nebo plastovou patkou, která zvedne dno alespoň dva až tři centimetry nad zem. Kovové nožky musí být pozinkované nebo práškově lakované, holý ocelový závit zreziví i při občasném otření. Pozor na šroubovací nožky do dřevotřísky – pokud je neutáhnete přesně kolmo, vlhkost vleze do předvrtaného otvoru a deska nabobtná kolem závitu.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli přemisťovat, zjistěte, jak jsou opěradla a područky upevněné. U levnějších modelů jde často o volně nasazené díly, které stačí vytáhnout nahoru. U lepších pohovok bývají na suché zipy, na háčky, nebo na kovové úchytky v bočnici. Nikdy netahejte silou, pokud díl drží. Podívejte se zespodu a po stranách, jestli není zajištěný šroubem nebo pojistkou. Rychlé škubnutí bez kontroly je nejčastější důvod, proč lidé ulomí plastový držák hned první týden.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak rošt usadit, aby znovu nevypa<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je vložit mezi matraci a rám ručník nebo pěnový pás a doufat, že to vydrží. Ručník se zmáčkne do několika týdnů a pěna se rozpadne. Lepší je vyplnit vůli pevným materiálem po celé délce: dřevěná lišta přišroubovaná k vnitřní straně rámu, nebo přesná vložka z tvrdé pěny či korku o tloušťce mezery. Vložka musí být v jedné rovině s lamelami, ne výš, jinak matrace sedí na ní a ne na pružné podpůrné ploše.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhým krokem je vyzkoušet plochu vleže, ne vsedě. V prodejně si lehněte naplno, ne jen na bok. Zkontrolujte, zda jsou všechny díly rozkládacího mechanismu ve stejné rovině. Často se stává, že uprostřed je plocha o dva až tři centimetry výš, protože tam končí sedací část a začíná výsuvná. Takový hřeben vás bude tlačit do žeber celou noc. Stejně tak dejte pozor na mezery mezi díly — pokud jimi prosvítá světlo, bude v nich v noci tuhnout páteř.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak spací plochu změřit a vyzkoušet Nejprve si změřte vlastní tělo, ne jen pohovku. Lehněte si doma na podlahu na deku a změřte délku od temene k patám. K tomu přičtěte alespoň deset centimetrů na polštář a na to, že se v noci posouváte. Rozkládací pohovka s deklarovanou spací plochou 190 cm bývá reálně kratší, protože část zabere opěradlo a mechanismus. U dvoulůžka potřebujete šířku alespoň 140 cm, jinak se dva lidé v noci budí navzájem. U pohovky pro jednoho stačí 80–90 cm, ale pod 70 cm se už jedná o provizorní spaní.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru pohovky se lidé nechají zlákat sedákem. Posadí se v prodejně, je jim pohodlně, a je rozhodnuto. Jenže sedák se testuje pět minut vsedě, zatímco spací plocha se testuje osm hodin vleže. Pokud pohovka slouží i jako lůžko, právě spací plocha určuje, zda se po ránu probudíte odpočatí, nebo s bolavými zády a otlačenými kyčlemi. Sedák, který se zdá tuhý v obchodě, se po půl roce prosezením změkčí. Spací plocha naopak zůstává stejná — a každou noc vás buď podrží, nebo ne.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc: ptejte se na nosnost spací plochy, ne jen na nosnost sedáku. Výrobci uvádějí celkovou zátěž, ale ta platí pro sezení. Při ležení se váha rozkládá jinak a mechanismus dostává jiný typ zátěže. Pokud plánujete spát na pohovce každou noc, hledejte model, kde je spací plocha řešena jako plnohodnotné lůžko, ne jako nouzové. Rozdíl poznáte podle tloušťky pěny, počtu lamel a hmotnosti celé konstrukce — čím těžší, tím obvykle masivnější a trvanlivější. Ušetřené peníze za lehčí model se vám vrátí v podobě nové pohovky za dva roky.<br>
<br>
<br>
<br>
Matrace nemá v rámu létat. Pokud mezi ni a boky postele strčíte dlaň, není to nutně chyba, ale když se do mezery vejde předloktí nebo když matrace při usednutí na kraj odjíždí, rozměr nesedí. Většina lidí to řeší, až když se objeví viditelné problémy: vrzání, propadlý okraj nebo posun lamel. Přitom stačí změřit vnitřní prostor rámu a porovnat ho s rozměrem matrace, který je vždy uvedený v centimetrech a označený jako šířka × délka × výška.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí věc je podklad pod potahem. Rozkládací pohovky mívají buď pružinovou mříž, nebo pevnou desku, případně kombinaci. Pružiny jsou pohodlnější na sezení, ale ve spánku se mohou promačkávat a vytvářet tlakové body. Pevná deska s tenkou vrstvou pěny zase nedýchá a po pár hodinách se pod vámi zahřeje do nepříjemna. Ideální je mříž z latí s pěnovou vrstvou alespoň osm centimetrů silnou. U levnějších modelů bývá pěna jen tři až čtyři centimetry — to poznáte tak, že po patnácti minutách vleže cítíte konstrukci pod sebou.