Školní družina: pohybové hry bez pomůcek versus s netradičními předměty

Netradiční pohybové hry mají jednu velkou výhodu – nutí děti přemýšlet. Přestávají být jen pasivními účastníky a začínají být autory vlastního pohybu. A když se k tomu přidá zábava, odpadá i večerní únava, kterou zná každý vychovatel. Vyzkoušejte příští odpoledne místo běžné opičí dráhy noviny a kelímky. Budete překvapeni, kolik smíchu a energie se v obyčejných věcech skrývá.<br>
<br>

<br>
<br>

V neposlední řadě investujte čas do každodenního pozorování. Všímejte si, zda se slepice chovají neobvykle – když se náhle stáhly do kouta a nechtějí ven, je to varování. Zaznamenávejte si časy, kdy k útokům dochází, a podle toho upravte režim. Pokud dravci útočí opakovaně, je lepší hejno na čas nepouštět ven vůbec a nechat je v zabezpečeném kurníku s přístřeškem. Tím sice omezíte přirozené pohybování, ale zachováte si zdravé a kompletní hejno. Prevence je vždy levnější a jednodušší než řešení následků po útoku.<br>
<br>

<br>
<br>

Pro větší skupinu doporučuji hru na „sochy a sochaře". Jedno dítě je sochař, ostatní mají zavřené oči nebo se nesmí dívat. Sochař každému určí pozici – třeba, aby si dřepl, natáhl ruce do stran nebo se postavil na jednu nohu. Pak se děti otevřou oči a musí v pozici vydržet co nejdéle. Kdo se pohne, vypadává, ale může se stát pomocníkem sochaře. Tato hra rozvíjí rovnováhu a soustředění, ale hlavně učí děti vnímat vlastní tělo. Pokud máte ve třídě stydlivější dítě, nebojte se mu dát roli sochaře – naopak tím získá pocit důležitosti.<br>
<br>

<br>
<br>

Základem úspěchu je přirozený postup při pokojové teplotě. Boty naplňte savým materiálem, ideálně starými novinami nebo čistým bavlněným hadříkem. Papír musí být natrhaný na kousky, aby se dostal až do špičky, a měl by být vyměněn, jakmile nasákne vlhkost — obvykle po dvou až třech hodinách. Tento postup nejen absorbuje vodu, ale také drží tvar boty zevnitř. Nechte je sušit na vzdušném místě, ale mimo dosah přímého slunce a topných těles, která materiál křehne a ničí barvy.<br>
<br>

<br>
<br>

Jak zařídit prostor, aby se děti zabavily i v klidu usnuly Praktickou věcí je připravit druhému dítěti vlastní místo na spaní. Pokud nemáte druhou postel, vyřeší to kvalitní karimatka nebo nafukovací lehátko – důležité je, aby mělo vlastní deku, polštář a povlečení. Postel nenastavujte těsně k topení ani k oknu, kde by mohl být průvan. Děti ocení, když má každé svůj noční stolek nebo alespoň kbelík na své věci. Dopředu domluvte, co si host přinese – pyžamo, kartáček na zuby, oblíbenou hračku – a co mu půjčíte vy.<br>
<br>

<br>
<br>

Nejdůležitější je začít ještě před samotným sušením. Vyndejte z bot tkaničky i stélky a vyperte je zvlášť. Uvnitř bot pak zkontrolujte, zda se v záhybech nedrží nečistoty nebo kamínky, které by mohly při vysychání zatlačit do materiálu. Pokud jsou boty velmi zablácené, nechte je nejprve oschnout a poté suchý kartáč odstraní nečistoty lépe než voda. Nikdy je neždímejte ani nekroutte, tím narušíte vnitřní výztuhy a tvar se už nemusí vrátit do původní podoby.<br>
<br>

<br>
<br>

Nezapomínejte ani na hry s hudbou a tancem, které nevyžadují žádné pomůcky. Pusťte si písničku a děti mají za úkol pohybovat se jen podle pokynů – když se hudba zastaví, musí ztuhnout v aktuální pozici. Kdo se pohne, jde do středu kruhu a stává se „tanečním ředitelem", který předvádí pohyby, které ostatní napodobují. Tady je klíčové střídat tempo – pomalé a rychlé pasáže. Častou chybou je, že učitel pouští hudbu příliš dlouho nebo naopak moc krátce. Ideální je dvacet až třicet vteřin hudby a pak pauza, aby děti měly čas zareagovat. Děti se u toho vyřádí, ale zároveň se učí naslouchat a reagovat na změny.<br>
<br>

<br>
<br>

Při plánování pohybových her myslete na bezpečnost. Před začátkem vždy zkontrolujte prostor – odstraňte židle, stoly a ostré předměty. Pokud hrajete venku, vyberte rovinatou plochu a varujte před kořeny či kameny. Dětem vysvětlete, že nemají strkat do ostatních ani tahat za oblečení. Nezapomeňte, že nejmenší děti, třeba prvňáci, potřebují kratší a jednodušší instrukce, zatímco starší zvládnou i složitější pravidla. Pokud si nejste jistí, vyzkoušejte hru nejdřív sami nebo s jedním dítětem.<br>
<br>

<br>
<br>

Během prvních pokusů se vyvarujte častého povzbuzování typu „jeď, jeď". Dítě potřebuje klid a čas na to, aby si osvojilo pocit nestability. Nechte ho, ať si samo zkouší, jak reagovat na křivou jízdu. Pokud začne padat, nechte ho, ať spadne na nohy, které má připravené na zemi. Tím se naučí, že není nutné se bát. Když už zvládne přímou jízdu na deset až dvacet metrů, přidejte zatáčky. V nich je nejčastější chybou prudké stočení řídítek – dítě musí zatáčet obloukem a mírně se naklonit do směru jízdy.