Provence style interiér: levandulové pole ve vašem obýváku
Už dlouho radím klientům, ať se nebojí kombinovat. Nemusíte mít celou sadu bedroom furniture od jednoho výrobce. Naopak, míchaný styl působí přirozeněji. Koupíte třeba základní bílou postel s vysokým roštem a k ní přidáte dvě různé noční skříňky. Já mám jednu ze staré truhly po babičce a druhou z IKEA s jednou zásuvkou a otevřenou policí. Vypadá to skvěle. Jen si dejte pozor na výšku nočních stolků – měly by být ve stejné úrovni jako vrchní část matrace, abyste na ně dosáhli vsedě. Pokud máte postel s úložným prostorem, často je vyšší, takže noční stolek musí být vyšší. Klidně o deset až patnáct centimet<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Když jsem si před lety zařizovala první bydlení, měla jsem jasnou představu. Otevřený prostor, kde se vaří, jí i povídá, a všechno působí lehce a vzdušně. Realita? Místnost o rozloze osmnáct metrů čtverečních, kterou obývala kuchyňská linka, jídelní stůl a pohovka. A právě ta pohovka se stala kamenem úrazu. Klasický dvoumístný kus nábytku byl sice hezký, ale každý večer se na něj musela narovnávat obrovská hromada polštářů a deky, které přes den překážely v kuchyni. Tehdy mi došlo, že slovo „funkční" neznamená jen dostatek zásuvek a pohodlný dřez. Znamená to, že každý kousek nábytku musí zvládat víc než jen jednu roli, jinak se z bydlení stane skladiš<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Největší výzvou ale bylo skloubit estetiku s praktičností. Mít funkční kuchyň neznamená, že musí vypadat jako sklad. Sáhla jsem po pohovce s velvet upholstery – jemný sametový povrch v tlumené šedé barvě. Je na dotek příjemný, snadno se čistí od skvrn a hlavně působí luxusně i v malém prostoru. K tomu jsem zvolila click-clack mechanismus, který umožňuje polohovat opěrák do několika stupňů. To je boží věc, když chcete sledovat televizi a najednou vás přepadne únava, jednoduše cvaknete a sedačka se změní v lehátko. Tenhle systém je skvělý i pro denní zdřímnutí, aniž byste museli rozkládat celé lůžko. Důležité je vybrat si pohovku, která není příliš hluboká, aby nezabírala zbytečně místo v kuchyni. Ideální je hloubka sedu kolem padesáti centimetrů, což je dost na pohodlné sezení, ale málo na to, aby vám pohovka ukradla polovinu místno<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Když mluvím o rozkládacím gauči, narazíme na další oříšek. Spousta lidí v industriálním bydlení sáhne po tvrdých kožených sedácích, které vypadají drsně, ale na dotek jsou jako lavice v čekárně. Zkuste na nich usadit návštěvu na pět hodin. Já jsem zvolila látku s vyšším vlasem, konkrétně velurové čalounění v tlumené šedi. Tento materiál dokonale kontrastuje s drsností betonové podlahy a současně je příjemný na dotek. Moje sestra si stěžuje, že na něm usíná při sledování filmů, což je vlastně kompliment. Hlavní problém ale nastává ve chvíli, kdy z gauče vzniká lůžko. Klasické sedačky s vyndavacím polstrováním jsou peklo, protože nemáte kam uložit podušky. Proto jsem sáhla po modelu s click-clack mechanismem. Jedno rychlé zacvaknutí opěradla a místnost se promění z obýváku v ložnici. Žádné stěhování polštářů po celém by<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Myslete i na detaily, jako je osvětlení. V kuchyni, která slouží zároveň jako ložnice pro hosty, musíte mít možnost ztlumit světla. Nainstalovala jsem si LED pásky pod horní skříňky a malou stojací lampu s látkovým stínidlem vedle sedačky. Když přijde večer a vy rozložíte pull-out sofa, stačí zhasnout hlavní světlo a rozsvítit lampu, místnost se rázem promění v útulnou ložnici. Žádné ostré studené světlo z kuchyňských reflektorů. A pro hosty mám připravenou sadu čerstvě vypraných povlečení, vše srolované a uložené v tom samém konferenčním stolku. Nikdo by neřekl, že za dvířky kuchyňské linky se skrývá i plnohodnotná skříň na prádlo. Když jsem tenhle systém předváděla kamarádce, kroutila hlavou, že v tak malém bytě dokážu ubytovat dva lidi a ještě uvařit veče<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Už víte, že chcete mít možnost spaní i posezení, ale zároveň nechcete, aby místnost vypadala jako sklad nábytku. Pak je řešení jasné: pořiďte si kvalitní čalouněné čelo postele s integrovanými poličkami. Někdo má rád minimalistické dřevo, ale já jsem propadla kouzlu velvet upholstery. Sametové čelo v tmavě modré nebo hořčicové barvě dodá ložnici luxusní nádech, aniž byste museli utrácet za designové kusy. A pokud si vyberete postel s úložným prostorem, máte vyhráno. Vejde se tam nejen ložní prádlo, ale i sezónní oblečení, knihy nebo třeba žehlicí prkno, které nechcete mít na očích. Jenom pozor na vůni – samet nasává prach, takže ho musíte jednou za měsíc vysát kartáčovým nástav<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Když už jsem měla vyřešené spaní, přišla na řadu úložná kapacita. Kuchyň v malém bytě trpí jedním chronickým neduhem – chybí místo na věci, které do kuchyně nepatří, ale nikam jinam se nevejdou. Deky, prostěradla, polštáře pro hosty, sezónní oblečení. Zjistila jsem, že zásadním kusem nábytku se stal konferenční stolek s velkým úložným prostorem pod deskou. Do něj zmizely všechny textilie, které dřív ležela na sedačce a hyzdila celý obývák. Další skvělý trik je pořídit si jídelní židle, které jsou zároveň schránkami. Vypadají jako běžný designový kousek, ale pod sedákem mají dutinu na pár kusů ložního prádla nebo utěrek. Tím se uvolní místo v kuchyňských skříňkách na hrnce a talíře. Moje kuchyně se tak postupně proměnila v promyšlený organismus, kde každá věc má svůj kód a funkci, aniž by to bylo na první pohled patr