Proč větrat kurník v zimě, když mrzne, a jak na to bez průvanu?
Praktickým pomocníkem je jednoduchá klapka nebo posuvná lišta umístěná u stropu, která umožňuje regulovat přísun vzduchu bez průvanu. Větrací otvor by měl být vždy nad úrovní hřadů a pokud možno na protilehlých stranách, aby vzduch proudil šikmo vzhůru a ne přímo na ptáky. U malých kurníků postačí dva otvory o průměru deset centimetrů, u větších pak otvory delší, třeba ve formě štěrbiny pod střechou. Nezapomeňte je opatřit jemnou síťovinou proti hmyzu a myším, ale neuzavírejte je pevně – ptáci potřebují stálý mírný přísun čerstvého vzduchu i během noci, byť omezený.<br>
<br>
<br>
<br>
K hygieně patří i správná manipulace s trusem. Hnojivo ze slepičího výběhu je sice vynikající pro zahradu, ale nikdy ho neukládejte do blízkosti kurníku nebo vstupu do výběhu. Patogeny se z trusu snadno splaví do půdy, odkud je slepice opět vyzobou. Kompost pro slepičí trus umístěte na místo, kam nechodíte v botách, ve kterých vstupujete do kurníku. Používejte oddělenou obuv a nářadí pro práci v kurníku – lopatku, hrábě a kbelík věnujte pouze těmto účelům.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete stavět, spočítejte si, kolik slepic ve výběhu skutečně bude. Obecně platí, že na jednu nosnici potřebujete uvnitř kurníku alespoň 0,3 až 0,5 metru čtverečního, ale pokud chcete, aby se ptáci cítili dobře, přidejte raději třetinu navíc. Při deseti slepicích to znamená vnitřní plochu kolem čtyř až pěti metrů, ne dvou. Mnozí začátečníci podcení prostor a pak řeší klování, stres a pokles snášky. Základní pravidlo zní: vždy počítejte s rezervou na rozšíření hejna, protože přidat jednu slepici po dokončení stavby je téměř vždy problém.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak na to konkrétně: každý týden natrhejte kytici bylin, nechte ji zavadnout na půdě nebo v suché místnosti a pak ji nahrubo natrhejte. Část nasypte do hnízdních kotců, část do podestýlky a zbytek svažte do svazků provázkem – ty zavěste ke vchodu, kde mouchy nejčastěji létají, a nad hřady, kde se slepice zdržují nejdéle. Svazky obměňujte každých deset dní, nečekejte, až úplně ztratí barvu a vůni. Pokud pozorujete přemnožení roztočů, pomáhá přidat do podestýlky větší množství sušeného vratiče, který je pro ně toxický – ale opět ve střídmé míře, maximálně hrst na metr čtvereční.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také sledovat roční období a počasí. Při mrazivých dnech větrejte kratší dobu, ale častěji, zatímco při oblevě můžete otvory nechat otevřené déle. Sněhová pokrývka kolem kurníku není překážkou, ale pokud je závěj vysoká, může ucpat spodní větrací otvory – proto je udržujte alespoň třicet centimetrů nad zemí. Po každém větrání zkontrolujte, zda se podestýlka neorosení a zda hřady zůstaly suché. Suchý vzduch a čisté prostředí jsou totiž hlavní zbraní proti nemocem, jako je kokcidióza či aspergilóza, které se v zimě šíří nejrychleji.<br>
<br>
<br>
<br>
Základním pravidlem je krátké, ale intenzivní větrání. Ideální je otevřít větrací otvory na dvě až tři minuty třikrát denně, nejlépe ráno, v poledne a večer před uzavřením. Vzduch se vymění, ale podlaha a stěny nestihnou vychladnout. Pokud máte pouze dvířka, otevřete je dokořán, ale pouze na dobu, než ucítíte, že vzduch uvnitř je svěží. Vždy přitom dbejte na to, aby ptáci měli možnost se přesunout do části kurníku, kde není přímý proud. Pokud slepice sedí na hřadu, měly by být v závětří.<br>
<br>
<br>
<br>
Po čem poznáte, že je vzduch v kurníku už na hraně? Kromě kondenzátu vám to prozradí i chování slepic. Pokud mají naježené peří, dýchají s otevřeným zobákem nebo se tísní u sebe v koutě, není to jen zimou – často je to známka vydýchaného vzduchu plného čpavku. Také zápach, který ucítíte hned po otevření dveří, by vás měl varovat. Zdravý kurník sice voní po suché slámě, ale ne po čpavku či hnilobě. V takovém případě musíte okamžitě zvýšit frekvenci větrání a zkontrolovat, zda podestýlka neobsahuje mokrá místa, která je nutné denně odstraňovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Kombinace obou skupin se osvědčuje tak, že do podestýlky přimícháte řebříček a kopřivu, zatímco levanduli a šalvěj zavěsíte do vyšších míst – na okna, dvířka nebo pod hřady. Tím vytvoříte dvě ochranné vrstvy: jedna snižuje zápach v prostoru, kde se drží trus, a druhá brání hmyzu v pronikání dovnitř. Důležité je, aby se byliny nedostaly do kontaktu s vodou – vlhkost je zbaví silic a začnou zapáchat, což je přesný opak toho, co potřebujete.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte na krmné žlaby a automatická krmítka. Stačí, když se do nich dostane trus z hrabání nebo zobáků, a během pár hodin se bakterie namnoží. Žlaby proto umisťujte do výšky hrudníku slepic nebo na podstavec, který zabrání vhrabávání podestýlky. Po každém doplnění krmiva zkontrolujte, zda v něm nejsou vlhká místa či zbytky starého zrní. Pokud slepice vybírají pouze určité části krmné směsi, hrozí nedostatek živin, ale i to je sekundární problém – tím hlavním je kontaminace. Měňte krmivo v žlabech alespoň jednou za tři dny, v létě ještě častěji.