Příliš mnoho obrazů u stolu snižuje soustředění
Nakonec platí, že neexistuje univerzální číslo. Někdo potřebuje prázdnou plochu, jinému pomáhá jeden osobní předmět. Důležité je, aby výzdoba nebyla náhodná. Rozhodujte se vědomě, ne z setrvačnosti, a počítejte s tím, že každý obraz navíc něco stojí — ne peníze, ale pozornost. A tu si u pracovního stolu chraňte.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už konzoli, tak s vědomím limitů Prvním krokem je změřit si skutečnou pracovní výšku. Posaďte se, nechte ramena volně klesnout a změřte vzdálenost od podlahy k lokti. Deska konzole by měla být v této výšce, případně o pár centimetrů výš, pokud používáte externí klávesnici. Pevná konzole se výškově nastavit nedá. Řešením je výškově stavitelný držák nebo konzole s nastavitelnou konzolou, což ale výrazně omezuje výběr.<br>
<br>
<br>
<br>
Co je za monitorem rozhoduje víc než výhl<br>
<br>
<br>
<br>
Na co konzolový stolek stačí: na občasnou práci s notebookem do hodiny denně, na kontrolu e-mailů, na psaní krátkých textů. Na co už ne: na celodenní práci s monitorem, na práci s grafickými programy, na cokoli, kde potřebujete mít na desce dokumenty nebo druhý monitor. V takovém případě je lepší sáhnout po úzkém stole s hloubkou alespoň 60 cm, který má nohy, nebo po výškově stavitelném stole, i když zabere víc místa. Ušetřené centimetry nevyváží každodenní bolesti zad.<br>
<br>
<br>
<br>
Kolik jich tedy nechat Pro běžnou práci vyžadující soustředění se osvědčilo pravidlo jednoho až tří vizuálních prvků v přímém zorném poli. Jeden může být osobní — fotka rodiny, přítel, místo, které vás uklidňuje. Ostatní by měly mít vztah k práci: nákres, diagram, mapa projektu, něco, co vám pomáhá přemýšlet. Zbytek patří jinam. Na zeď za zády, do šuplíku, do složky v počítači, nebo úplně pryč. Rozdíl mezi stolem s jedním obrazem a stolem s deseti není v estetice, ale v tom, jak dlouho vydržíte pracovat bez přerušení.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc, kterou lidé podceňují: vzdálenost od desky stolu. Nechte nad pracovní plochou alespoň padesát centimetrů volného prostoru, i když to znamená posunout polici výš, než by se vám líbilo. Do tohoto prostoru se musí vejít otevřený notebook, šálek a pohyb ruky při psaní. Když je police nízko, podvědomě se krčíte a posouváte židli dál od stolu. To je signál, že výška je špatná, ne že potřebujete jinou židli.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je kopírovat cizí uspořádání. Stůl čelem do pokoje vypadá dobře na fotkách, ale v bytě s okny na jih a průchozím obývákem je to nejhorší možná varianta. Druhá chyba je ignorovat stíny: lidé řeší odraz na monitoru, ale zapomenou, že vlastní ruka vrhá stín na klávesnici, když je jediný zdroj světla za zády. Třetí chyba je nechat stůl uprostřed místnosti. Vypadá to moderně, ale kabely vedou přes podlahu a každý kolemjdoucí do stolu zavadí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je nahradit obrazy na stole tapetou na monitoru nebo fotkami na ploše počítače. Vizuální smog se tím jen přesune. Další častá chyba je měnit výzdobu podle nálady příliš často. Každá změna znamená nové podněty a nové přivykání. Pokud už něco měníte, dělejte to mimo pracovní dobu, ne uprostřed úkolu, kdy potřebujete klid.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je zjistit, co vlastně na stole a v jeho zorném poli máte. Projděte pohledem místo, kde sedíte, a spočítejte všechny obrazy, fotky, plakáty, samolepky a výstřižky. Zapište si je. Většina lidí zjistí, že jich je dvakrát až třikrát více, než si myslela. Teprve pak má smysl rozhodovat, co zůstane.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí věc, na kterou se zapomíná, je vedení kabelů. Konzola nemá žádné kanály ani kryty. Napájecí adaptér, kabel od monitoru a nabíječka na telefon skončí volně na desce nebo přehozené přes okraj. Při každém pohybu se o ně zachytíte. Řešení je jednoduché: přilepte pod desku lištu na kabely a veďte je po zdi dolů. Udělejte to dřív, než stůl osadíte, protože později se k tomu nedostanete.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli utahovat, zkontrolujte samotnou desku. Musí být rovná, čistá a zbavená prachu i mastnoty. Stačí malá tříska mezi dosedací plochou a nástavcem a vznikne páka, která se při práci rozkmitá. Desku položte na rovnou podložku a přejeďte hranou – pokud slyšíte klapání nebo vidíte světlo, nejdřív srovnejte ji. Teprve pak má smysl řešit upevnění.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní parametr, který rozhoduje o všem, je hloubka desky. Pro práci s notebookem potřebujete alespoň 60 cm, pro monitor a klávesnici spíš 70 až 80 cm. Většina konzolových stolků má hloubku 30 až 45 cm. Pokud na takovou desku postavíte monitor, skončí příliš blízko očí. Klávesnici pak nemáte kam položit, takže ji držíte v klíně nebo na okraji. Následuje předklon hlavy, kulatá záda a po pár týdnech bolest krční páteře.