Pračka a sušička nad sebou: nejčastější chyba, která ničí ložiska

Při samotné montáži dbejte na čistotu a suchý povrch. Hliníkový profil před lepením odmastěte, jinak pásek nesedí a po čase se odlepí. Pásek řežte pouze na vyznačených místech – nikdy ne kdekoli, jinak poškodíte měděné spoje. K propojení jednotlivých úseků používejte konektory, ne pájku, pokud nejste zruční. Pájení je sice spolehlivější, ale vyžaduje zkušenost a kvalitní cín. Pro začátek je jednodušší použít spojky, které se jednoduše zacvaknou.<br>
<br>

<br>
<br>

Elektroinstalace je tvrdý oříšek. Pračka a sušička mají dohromady příkon často přes tři kilowatty. Jedna zásuvka na jednom okruhu nestačí, obzvlášť pokud se oba spotřebiče spouští současně. Nechte si poradit od elektrikáře a zajistěte samostatný jistič pro každý spotřebič. Zásuvky umístěte tak, aby byly přístupné i po namontování spotřebičů – ideálně vedle skříně, ne za ní. Pokud je to technicky nemožné, použijte vypínač s pojistkou na čelní straně.<br>
<br>

<br>
<br>

Kabel z motoru veďte podél vedení do krabice nebo k ovládací jednotce. Pokud nemáte poblíž zásuvku, vyberte bateriový motor nebo akumulátorovou jednotku, kterou nabijete bez nutnosti stavebních úprav. Typickým nedostatkem je zanedbání dorazových spínačů. U nekvalitních motorů se koncové polohy nastavují mechanicky a při nesprávném seřízení dochází k přetížení a pádu rolety. Vždy proto zkontrolujte, zda si motor pamatuje horní i dolní polohu, a to ještě před nasazením látky zpět.<br>
<br>

<br>
<br>

Kombinace pračky a sušičky ve skříni šetří místo, ale jen pokud je správně provedená. Většina lidí se soustředí na rozměry a zapomene na mezikus, který odděluje oba spotřebiče. Bez něj dochází k přenosu vibrací, hluku a postupnému poškození ložisek. Než začnete montovat, zkontrolujte nosnost podlahy a rovnost podloží. Nejlepší je umístit pračku na stabilní podstavec s tlumiči, sušičku pak na pevný rám, ne přímo na pračku.<br>
<br>

<br>
<br>

Při montáži začněte vždy upevněním obvodových úhelníků do stěn. Použijte hmoždinky vhodné do panelového betonu – běžné plastové nemusí držet, pokud narazíte na dutinu. Profily kotvěte ke stropu pomocí závěsů, které umožňují vyrovnání výšky. Zde je častý začátečnický chyba: montéři nejprve připevní profily a teprve pak zjistí, že nemohou dorovnat rovinu. Správný postup je nejprve vyznačit rysky na stěnách, pak podle nich nastavit závěsy a teprve pak osadit nosné profily. U sádrokartonu dbejte na to, aby desky byly vždy posunuté o půl desky oproti sobě – jinak vám vzniknou křížové spoje, které praskají. Při šroubování se vyhněte příliš hlubokému zapuštění šroubů, protože papír desky se trhá a tmel pak nedrží.<br>
<br>

<br>
<br>

Mezikus není jen distanční podložka Mezikus musí být pevný, ne jen plastová vložka. Ideální je ocelový rám s pryžovými tlumicími prvky, který se přišroubuje k oběma spotřebičům. Pozor na to, aby neblokoval přístup k filtru nebo nádržce na vodu. Typická chyba: lidé použijí dřevotřísku, která časem zvlhne a ohne se. Vznikne tak nerovnoměrná mezera, pračka začne poskakovat a sušička se kýve. Měřicí pásmo použijte na výšku, šířku i hloubku, a to i s otevřenými dvířky.<br>
<br>

<br>
<br>

Kazetový podhled se montuje podobně, ale místo sádrokartonu se do roštu vkládají kazety z minerální vlny nebo kovu. Výhodou je, že kazety lze kdykoli vyjmout a opravit tak elektriku, což se v paneláku hodí. Nevýhodou pak je, že povrch není hladký a kazety mají viditelné spoje. Pro byt, kde chcete klidný vzhled, je sádrokarton lepší volbou. Naopak do koupelny nebo kuchyně, kde hrozí vlhkost, volte kazety s antikorozní úpravou nebo impregnované sádrokartonové desky. V paneláku se často setkáte s tím, že soused nad vámi má netěsné rozvody – proto je vhodné do podhledu zabudovat revizní otvor, který schováte do rohu nebo pod krytku.<br>
<br>

<br>
<br>

Materiál krytu hraje také zásadní roli. Nejlepší volbou je ocelový plech nebo hliník, protože se rychle zahřívají a snadno předávají teplo. Dřevěné kryty vypadají útulně, ale dřevo je izolant, takže pohlcuje část tepla a snižuje účinnost. Pokud přesto chcete dřevo, použijte tenké desky o tloušťce maximálně 12 milimetrů a mezi ně vložte hliníkovou fólii, která teplo odráží do místnosti. Nezapomeňte také na povrchovou úpravu – tmavší barvy pohlcují teplo více než světlé, ale rozdíl je minimální. Důležitější je, aby kryt nebyl zcela uzavřený a měl otvory nejen vpředu, ale také nahoře nebo dole.<br>
<br>

<br>
<br>

Odvětrání je druhý nejčastěji podceňovaný bod. Sušička kondenzační potřebuje cirkulaci vzduchu, ne nutně přívod ven. Pokud ji dáte do skříně bez mezer, kondenzát se nesráží správně a vlhkost stoupá do okolního nábytku. Nechte alespoň pět centimetrů od zadní stěny a dvacet centimetrů nad sušičkou. U ventilačních sušiček je nutné vyvést hadici ven – ideálně přes zeď, ne jen do skříně. Větrací mřížku ve dvířkách skříně proto nepovažujte za řešení.