Poznejte první signály, že váš pes tloustne, a začněte s ním cvičit
Pravidelně kontrolujte své zásoby a nebojte se ořechy ochutnat. Pokud mají nahořklou chuť nebo nepříjemný zápach, je nejvyšší čas je vyhodit. Žluklé ořechy nejsou jen nechutné, ale také zdraví škodlivé. Správným skladováním ale jejich trvanlivost snadno zdvojnásobíte až ztrojnásobíte a budete mít vždy po ruce čerstvou surovinu na pečení, mlsání i do kuchyně.<br>
<br>
<br>
<br>
Naučte se poznat muchomůrku bílou, která je smrtelně jedovatá a vypadá jako žampion. Liší se od něj tím, že má bílé lupeny, zatímco žampion má lupeny růžové až hnědé. U mladých plodnic je ale rozdíl méně patrný. Vždy si proto vezměte lupen mezi prsty a třete – u žampionu se zbarví dohněda, u muchomůrky zůstane bílý. A ještě jedna rada: nikdy nekonzumujte houby, které jste sbírali v zahrádkářské kolonii, kde se mohou používat chemické postřiky.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejbezpečnější je založit si vlastní herbář nebo fotodokumentaci. Vyfoťte si každou houbu před sběrem, i s okolím, a po příchodu domů ji porovnejte s atlasem. Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu vyhoďte – i malý kousek muchomůrky zelené může způsobit selhání jater. Pamatujte, že otrava se projevuje až po 6 až 24 hodinách, kdy je již pozdě na výplach žaludku.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznáte, že kapalina už neplní svou funkci Nejspolehlivější cestou je měření obsahu vody refraktometrem nebo testovacími proužky. Tyto pomůcky seženete v každém autodílně a jejich použití zvládnete sami. Kapalinu odeberete z nádržky, která bývá umístěná pod kapotou u přepážky mezi motorem a interiérem. Pokud obsah vody přesáhne tři procenta, je na čase výměna. Pozor ale na to, že barva kapaliny není spolehlivým ukazatelem. Tmavá kapalina ještě nemusí být nutně znehodnocená, a naopak světlá může být už za hranicí bezpečnosti. Proto se vyplatí spoléhat na měření, ne na odhad.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější záměna je mezi muchomůrkou zelenou a muchomůrkou růžovkou, lidově zvanou masák. Na první pohled vypadají podobně – obě mají bílé tečky na klobouku a prsten na třeni. Rozdíl najdete v barvě dužniny a v chování řezu. U růžovky dužnina po poranění nebo po rozříznutí zrůžoví až zčervená, u zelené zůstává bílá. Zkuste také sáhnout na klobouk – růžovka má na povrchu suchou až sametovou pokožku, zatímco zelená je hladká, často lepkavá za vlhka.<br>
<br>
<br>
<br>
Výběh chraňte proti vstupu ze země i ze vzduchu Výběh nepodceňte. Plot musí být zapuštěný do země alespoň čtyřicet centimetrů, a to nejlépe s vodorovným přesahem ven, aby se pod ním zvíře neprohrabalo. Horní část oplocení zajistěte sítí nebo pletivem s menšími oky, protože jestřáb nebo krkavec se dostane i do zdánlivě krytého prostoru. Pokud chováte slepice volně, vyhraďte jim jen část zahrady a tu důkladně ohraďte. Největší chybou je nechávat je pobíhat po celém pozemku, kde nemáte přehled.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud už dojde k podezření na otravu, nevyvolávejte zvracení bez porady s lékařem a ihned volejte záchrannou službu. Uschovejte zbytek houby nebo alespoň její fotografii, pomůže to při identifikaci. Nejlepší prevencí je ale zůstat u osvědčených druhů, které bezpečně znáte, a do lesa chodit s někým, kdo muchomůrky spolehlivě rozlišuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je spoléhat se na jeden znak, třeba jen na barvu klobouku. Zelená muchomůrka může být žlutozelená, olivová nebo téměř bílá. Masák zase mívá šedé až hnědé odstíny podle prostředí. Také pamatujte, že mladé plodnice zelené muchomůrky jsou ještě zaměněné za žampiony – prsten a pochva na bázi třeně jsou u nich méně nápadné, ale pořád přítomné. Vždy proto kontrolujte spodní část třeně a neurčujte houby, které jsou ještě zavřené.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je sběr hub těsně u paty stromů, kde si lidé nevšimnou, že klobouk je z jedné strany zbarvený. Muchomůrka zelená často roste v listnatých lesích pod duby, zatímco bedla preferuje světliny a okraje cest. Pokud jdete na známé místo, nezapomeňte, že suché počasí mění vzhled hub – klobouk může být matnější a prsten méně výrazný. Po návratu domů si houby prohlédněte ještě jednou při denním světle, ne ve žlutém osvětlení kuchyně, které zkresluje barvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte u samotného kurníku. Zkontrolujte všechny spoje, panty a zámky. Mnoho chovatelů spoléhá na obyčejný háček, který je pro kunu nebo lišku hračkou. Použijte závoru s pojistkou nebo karabinu, kterou zvíře neotevře. Podlaha by měla být z pevného materiálu, ideálně betonu nebo silného plechu, protože kuny a lišky umí podhrabat. Pokud je kurník dřevěný, okoušejte hrany a spáry — predátor často najde skulinu už za jednu noc.<br>
<br>
<br>
<br>
Zmrazování jako nejspolehlivější řešení Pokud chcete ořechy uchovat skutečně dlouho, sáhněte po mrazáku. Při teplotě mínus osmnáct stupňů a nižší se tuky v ořeších oxidují jen velmi pomalu, takže si zachovají chuť i texturu po dobu dvou až tří let. Stačí je nasypat do vzduchotěsných sáčků nebo krabiček, ze kterých vytlačíte co nejvíce vzduchu. Před konzumací je nechte rozmrazit při pokojové teplotě a případně je krátce opražte na suché pánvi, čímž obnovíte jejich křupavost.