Pohybové hry do družiny, které děti neomrzí a zabaví celou skupinu
Další praktický tip: použijte staré ponožky jako návleky na ruce. Nasaďte si je na dlaně a leštěte jimi kliky, madla, stoličky nebo lišty. Děti to baví, protože to vypadá jako hlazení. A pozor na míchání kyselin a zásad. Ocet ani citron nikdy nesmí přijít do kontaktu s čpavkem nebo bělidlem, vznikly by toxické výpary. Stačí se držet jednoduchých kombinací a vše je bezpečné.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec počítejte s tím, že sestup zabere méně času, ale více energie na stabilizaci. Proto si naplánujte rezervu v délce alespoň dvou hodin před setměním. Pokud se blíží bouřka, upravte trasu dříve, než se dostanete na otevřený hřeben. Tím, že se vyhnete extrémním situacím a budete brát sestup jako samostatnou disciplínu, se z túry vrátíte unavení, ale bez následků, které by vás omezovaly na další dny.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat s botami, které nosíte denně? Místo hromady u dveří si pořiďte dvoupatrový otevřený stojan, který zasunete pod lavici nebo pod věšák. Pokud máte úzkou chodbu, umístěte ho na podlahu kolmo ke stěně – zabere jen 40 centimetrů. Pravidlem je, že každý člen domácnosti má maximálně dva páry bot „v aktivním provozu"; zbytek jde do boxů. Na boty s vysokou podrážkou, jako jsou kozačky, se hodí vnitřní vložky do sáčků, které udrží tvar a usnadní uložení do úzké police.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastějším problémem bývá propadlý sedák. Když si na židli sednete a cítíte, že pánev sjíždí dopředu nebo do strany, je to jasný signál, že výplň už neposkytuje dostatečnou oporu. Správně by měl sedák držet vaše stehna v mírném sklonu dolů a kolena zhruba ve výši boků. Pokud se vám nohy neopírají celou plochou o podlahu, nebo naopak musíte kolena zvedat výš než boky, je čas na úpravu výšky nebo výměnu sedáku. Pomoci může i anatomická podložka, ale ta jen zakryje problém, nevyřeší ho.<br>
<br>
<br>
<br>
Spád podlahy je základ, který určuje, jak dobře bude koupelna odvádět vodu. U malé místnosti to platí dvojnásob, protože i pár milimetrů špatného sklonu poznáte hned po první sprše. Ideální spád se pohybuje kolem jednoho až dvou centimetrů na metr délky, ale v malé koupelně často stačí méně. Důležité je, aby voda směřovala k odtoku a nikde se netvořily kaluže. Před betonáží si proto vyznačte výšku podlahy u stěn a u odtoku – to je váš referenční bod, na který pak navážete obklady.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se pustíte do rekonstrukce jádra, málokdy vás napadne, že největší problémy přijdou až po dokončení. Právě malá koupelna ukáže každou chybu v obkladech i ve spádu podlahy. Nejde jen o estetiku, ale hlavně o to, aby voda nestála pod vanou nebo u dveří. Než začnete obkládat, rozmyslete si, jak budou jednotlivé plochy navazovat na budoucí podlahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Technika sestupu je o krátkých krocích a práci s těžištěm. Kolena držte mírně pokrčená a chodidla pokládejte celou plochou. Nezabírejte patou do strmé svahy, pokud to není nutné. Pokud jdete po kamenitém terénu, dívejte se o dva kroky dopředu a vybírejte si ploché části skal. Vyhněte se skákání z balvanu na balvan – právě tento pohyb nejčastěji způsobuje podvrtnutí kotníku. Raději sejděte o krok níž a přistupte blíž.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je používat příliš mnoho prostředku. U octa i jedlé sody platí, že méně je někdy více. Pokud přidáte hodně jedlé sody do octa, vznikne pěna, která sice vypadá efektně, ale čištění pak trvá déle. Místo toho naneste pastu ze sody a vody na znečištěné místo, nechte působit pět minut, a pak setřete vlhkou houbou. Na připálený hrnec nasypte na dno trochu sody, podlijte vodou a nechte přes noc odstát. Ráno nečistoty zmizí bez drhnutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Další praktická hra je „překážková dráha z vlastních těl". Nechte děti lehnout do kruhu na zem tak, aby se hlavami dotýkaly středu. Poté se postupně zvedají do mostu, stoje na rukou nebo do kleku tak, aby sousedovi hlavou neublížily. Vznikne živá dráha, po které ostatní lezou po čtyřech nebo plazí. Tato aktivita vyžaduje důvěru a koordinaci, proto ji nezařazujte hned na začátku pobytu, ale až když se děti znají. Vždy určete směr pohybu a zdůrazněte, že se nesmí skákat ani tlačit. Ideální je menší skupina do deseti dětí; při větším počtu rozdělte družinu na více kroužků.<br>
<br>
<br>
<br>
Zapomeňte na klasický věšák s háčky, kde visí všechno přes sebe. Lepší je lišta s posuvnými háčky, na kterou pověsíte bundy podle frekvence nošení. Kabáty a bundy, které používáte jen občas, pověste na ramínka s ochranným potahem a uložte je do horní části skříně v chodbě. Pokud skříň nemáte, využijte stropní závěsný systém s tyčí – je nenápadný a pojme až deset kusů. Jen pozor na pevný strop a na to, aby se tyč neprohýbala pod tíhou mokrého oblečení.