Optická clona místo příčky zmenší kout a přinese denní světlo
Světlo je další častý problém. Stropní lampa uprostřed místnosti často svítí mimo stůl, takže je u jídla šero a lidé raději jdou tam, kde je vidět. Přidejte stojací lampu nebo nástěnné světlo tak, aby osvětlovalo desku, ne podlahu. Vyhněte se ale ostrému světlu mířícímu do očí. Příjemné světlo nad stolem je půlka úspěchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Hrnky a misky se počítají zvlášť. Na kávu a čaj stačí dva na osobu, na polévku dva až tři hluboké talíře nebo misky. Pokud vaříte polévku často, vyplatí se hluboké talíře s okrajem, které nekapou. Mělké talíře na polévku jsou častý omyl, polévka přeteče dřív, než dojde ke stolu. Misky na snídani vydrží víc, když mají silnější okraj. Když jich máte málo, myčka se nenaplní a jedete pořád ručně.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup, jak se rozhodnout: změřte si šířku místnosti a odečtěte šířku stolu. Zbytek vydělte dvěma. Pokud vám vyjde méně než 75 cm na každé straně, kde se má sedět, je volně stojící stůl nereálný. Pokud je na jedné straně méně než 60 cm, přisunutí ke zdi je jediná možnost. Naopak pokud máte na obou stranách alespoň 90 cm, nechte stůl volně – získáte lepší přístup a vzdušnost. U přisunutého stolu počítejte s tím, že na straně u zdi nesmí být židle, kterou by někdo potřeboval použít při každodenním jídle.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je zeď správná volba a kdy si zaděláváte na problém Ke zdi stůl přisunujte tehdy, když u něj sedáváte maximálně ze tří stran a čtvrtá strana slouží jen jako odkládací plocha nebo ji vůbec nevyužíváte. Typicky jde o malé kuchyně, kde je stůl součástí linky, nebo o jídelny, kde se schází dva až čtyři lidé. Výhoda je jasná: získáte průchozí uličku, kterou se dá projít s hrncem nebo talířem, aniž byste se otáčeli bokem. Jenže pozor na jednu věc – pokud stůl přisunete ke zdi, ztratíte možnost si sednout čelem ke zdi a mít klid na jídlo. Vznikne místo, kam se lidé mačkají zády k místnosti, což je pro delší posezení nepříjemné.<br>
<br>
<br>
<br>
Kuchyňská linka zejména kolem sporáku, dřezu a odkapávače se časem potáhne vrstvou, kterou běžný prostředek na nádobí nebere. Není to jen mastnota. Je to směs zbytkového tuku, vodního kamene, jemného prachu a zbytků čisticích prostředků, která na povrchu vytvoří lepkavý film. Ten se pak lepí na ruce, chytá další špínu a při kontaktu s vodou se mění v šedé mapy. Než začnete kupovat speciální přípravky, zkuste zjistit, s čím vlastně pracujete, protože na tuk a na minerální usazeniny platí něco úplně jiného.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak oválnou desku osadit do místnosti Nejčastější chyba je měření jen podle podlahy. Oválný stůl potřebuje kolem sebe volný pruh alespoň 75 cm na sezení a dalších 30 cm na to, aby se dalo pohodlně vstát a projít. U jídelny 3 × 3 metry se oválná deska 180 × 110 cm vejde, ale židle na koncích budou stát v průchodu. Řešením je posunout stůl mírně ke stěně a nechat širší uličku na jedné straně. Pomáhá i to, když jsou nohy umístěny blíž ke středu – nešlapete do nich a lépe se uklízí pod stolem.<br>
<br>
<br>
<br>
Než cokoli koupíte, změřte kout dvakrát. Jednou u podlahy, jednou ve výšce očí. Staré domy mají křivé stěny a rovná deska pak nesedí. Zjistěte také, kudy vede elektřina a voda. Do průsvitné desky se vrtačka pouští špatně, protože praskne. Vrtejte pomalu, s novým vrtákem na sklo nebo plast, a vždy z obou stran, abyste předešli odštípnutí hrany.<br>
<br>
<br>
<br>
Přisunutí jídelního stolu ke zdi vypadá jako snadné řešení stísněného prostoru. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé stůl přitlačí ke zdi, aby získali místo pro průchod, a pak zjistí, že se k němu nedá pořádně posadit, jídlo se podává přes hlavy a polovina místnosti zůstane mrtvá. Rozhodnutí, zda stůl ke zdi přisunout, nebo ho nechat volně stát, nezávisí na estetice, ale na třech konkrétních věcech: kolik lidí u něj pravidelně jí, jakým směrem se pohybují při obsluze a zda potřebujete mít přístup ke všem stranám.<br>
<br>
<br>
<br>
Před koupí si vyrobte maketu z kartonu. Postavte ji do koutu a týden ji pozorujte ráno i večer. Zjistíte, jestli vám clona nepřekáží při otevírání skříně nebo při průchodu. Teprve pak řežte skutečný materiál. Řezání dělejte na rovné podložce, pomalu, s chlazením vodou. Hranu poté přebruste jemným smirkem, aby se o ni nikdo nepořezal. Hotovou desku osaďte ve dvou lidech, nikdy ne sami.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru rozhoduje poměr stran. Příliš protáhlá deska vypadá elegantně, ale na koncích se u ní sedí špatně – hosté mají kolena v prostoru pro průchod a nikdo si nepodá ruku přes střed. Ideální poměr délky k šířce je zhruba 1,6 : 1. U stolu pro šest osob stačí šířka kolem 90 cm, pro osm osob se vyplatí 100–110 cm. Pokud je deska užší, talíře se tlačí na sebe a střed zůstává prázdný.