Kytara na stojanu, nebo opřená o zeď?
Škoda nebývá jen vizuální. I když kytara po pádu hraje, může se změnit dohmat, výška strun nad pražci nebo intonace. Krk se ohne do strany a nástroj přestane ladit v horních polohách. Tyto vady se neprojeví hned, ale během několika dní, kdy se dřevo vrací do rovnováhy. Proto se vyplatí po pádu nástroj nechat chvíli odpočinout a pak teprve hrát.<br>
<br>
<br>
<br>
Jako podložky se osvědčily tvrdé dřevěné destičky o tloušťce alespoň dva centimetry, které přesahují půdorys nohy. Měkké materiály, jako je molitan nebo koberec, jsou past: při zatížení se zmáčknou, klavír se rozhoupe a při posunu se může zřítit. Kovové podložky zase kloužou po laku a zanechávají šmouhy. Ideální je kombinace: spodní vrstva z tvrdého dřeva nebo překližky, na ní tenká protiskluzová podložka z gumy nebo filcu. Ta drží destičku na parketách a zároveň chrání povrch.<br>
<br>
<br>
<br>
Kytara opřená o zeď vypadá jako bezpečné řešení. Je po ruce, nezabírá místo a nepotřebuje žádný stojan. Jenže právě tohle je jeden z nejčastějších důvodů, proč kytary končí s prasklým krkem nebo rozbitým lakem. Kytara postavená na zemi a nakloněná ke zdi nemá stabilní oporu. Stačí slabý otřes, průvan od dveří, kočka, která se otře o tělo, nebo neopatrný pohyb nohou, a nástroj sklouzne.<br>
<br>
<br>
<br>
Častá chyba je lepení listů k sobě po celé ploše nebo použití kancelářských sponek. Sponky se zachytí do fólie, poškrábou pult a při otáčení trhají papír. Lepidlo na celé ploše zase znemožní výměnu jednotlivých listů. Další chybou je příliš mnoho listů v jednom bloku. Jakmile je blok tlustší než asi půl centimetru, přestává se dobře otáčet a u hry se rozpadá. Rozdělte skladbu na dvě části a mezi ně vložte krátkou pauzu na přendání.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je správné smotání. Kabel nikdy neomotávejte kolem prstu nebo dlaně dokola. Použijte metodu přes ruku: kabel veďte střídavě za ukazovák a malíček, čímž vznikne dlouhá osmička. Osmička se sama nerozpadá a při rozbalení nemá tendenci se kroutit. Pokud kabel smotáte do kruhu, každé otočení přidá jeden zákrut, který se později projeví jako uzel.<br>
<br>
<br>
<br>
Ladičku je nejlepší mít nastojato nebo v držáku, ne položenou naplocho. Naplocho se snadno překryje notovým sešitem a její displej se špatně čte. Pokud ladička nemá stojánek, stačí malý dřevěný klínek nebo kancelářská gumička, která ji zajistí ve svislé poloze. U metronomu si předem nastavte hlasitost a zvuk, který vám vyhovuje – mechanický klapot je pro některé nástroje lepší než elektronický pípák. Než začnete cvičit, zkontrolujte, že metronom není v režimu, který jste používali minule. Přepnutí z 6/8 na 4/4 je častá chyba, která vás vyvede z tempa.<br>
<br>
<br>
<br>
Jeden pevný bod, ne tři různé hromádky Vyberte jednu plochu, která je v dosahu ruky při cvičení. Může to být malý stolek, horní deska komody nebo police ve výšce lokte. Na tuto plochu patří pouze metronom, ladička a kalafuna. Nic jiného. Pokud tam začnou přibývat noty, tužky nebo hrnečky, do týdne se z toho stane odkladiště a hledání začne znovu. Podložka pod metronom je užitečná, pokud hrajete na rezonující nástroj – stačí kousek filcu nebo měkké gumy, který zabrání přeskakování metronomu při silnějším úderu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak listy spojit, aby se daly otáčet Nejspolehlivější je sešití do bloku pomocí pásky přes hřbet. Listy srovnejte do přesné hrany, stiskněte je kolíčky a přelepte hřbet samolepicí páskou. Pásku veďte přes hranu na obě strany, asi centimetr na každou. Potom blok prolistujte, jestli se stránky volně otáčejí. Pokud drhnou, pásku jste dali příliš tuhou nebo moc širokou. Tenká papírová páska je lepší než široká izolepa, která se časem zvlní a povolí.<br>
<br>
<br>
<br>
Polička na metronom, ladičku a kalafunu vzniká většinou sama. Někdo položí ladičku na klavír, metronom na reproduktor a kalafunu na okenní parapet, protože „se to hodí". Jenže za týden se ladička ztratí mezi papíry, metronom spadne a kalafuna se přilepí na něco, co s hudbou nemá nic společného. Cílem není mít tři police vybavení, ale mít tři věci na jednom místě, kam dosáhnete, aniž byste vstali od nástroje.<br>
<br>
<br>
<br>
Alternativou jsou průhledné fólie a zakládací desky. Fólie chrání noty před vlhkostí a špinou, ale sama o sobě nedrží pohromadě. Vkládejte proto listy do fólií až po sešití nebo je vkládejte do desek s kroužkovou vazbou. Kroužková vazba je pohodlná, ale na pultu se blok s kroužky snadno převrhne, pokud ho nemáte zajištěný. U kroužkové vazby proto vždy počítejte s tím, že potřebujete pevný stojan s nízkým těžištěm.<br>
<br>
<br>
<br>
Volné listy not na pultu vypadají jako maličkost, dokud nepřijde první průvan od otevřených dveří nebo prudký obrat stránky. Během vteřiny máte polovinu skladby na zemi a zbytek zpřeházený. Řešení není v tom koupit dražší papír, ale ve způsobu, jakým listy držíte pohromadě a jak je na pultu položíte.