Křeslo na noční krmení, které přes den blokuje průchod
Obměňování funguje lépe než hromadění. Jednou za čas ze zásoby vytáhněte dva nebo tři kusy a jiné tam zase uložte. Dítě získá pocit novosti a vy nemusíte nic kupovat. Zároveň tím zjistíte, které plyšáky nikdo nepostrádá – a ty je pak snadné darovat. Na to si dejte pozor: darovat lze jen čisté a kompletní kusy, ne ty, které sami považujete za odpad. Dárcovské organizace a sběrná místa mají své podmínky a špinavou hračku vrátí zpět.<br>
<br>
<br>
<br>
Základ je rovný a tvrdý povrch. Koberec vypadá hezky, ale koleje na něm sedí křivě, spoje nedoléhají a vlaky nebo autíčka vykolejují v místech, kde to nejvíc bolí. Podložka z tvrdé desky nebo karimatky stažená k zemi řeší půlku problémů. Druhá půlka je výška. Pokud stavíte dráhu na zemi, dospělý se k ní ohne jen stěží a dítě ji při hře rozkopává nohama. Stolek nebo nízká deska na nohách je lepší než sebelepší koleje.<br>
<br>
<br>
<br>
Denní světlo je pro dítě to, co pro rostlinu voda. Neslouží jen k vidění, ale řídí biorytmus, ovlivňuje náladu a podporuje soustředění i usínání. Proto se při zařizování dětského pokoje vyplatí začít od okna, ne od nábytku. Než začnete cokoli kupovat nebo přesouvat, postavte se do dveří a všímejte si, kudy světlo během dne putuje. Ráno bude jinde než v poledne a odpoledne zase jinde.<br>
<br>
<br>
<br>
Ještě jedna věc, na kterou se zapomíná: prostor pod křeslem. Pokud tam necháte volno, dá se pod něj zastrčit koš s prádlem nebo přebalovací podložka. Tím se uvolní místo jinde. Když je pod křeslem plno, křeslo se stane skladištěm a přes den ho neodstraníte, aniž byste všechno přendali. Proto držte podlahu pod ním prázdnou a používejte ji jen jako úložný prostor pro věci, které v noci vytáhnete jedním tahem.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je správný rošt a pravidelné otáčení. Rošt by měl mít laťky dostatečně husté a pevné, aby se neprohýbal. U manželské postele se vyplatí dva samostatné rošty vedle sebe – každý se opotřebovává jinak a snáz se vymění. Matraci otáčejte jednou za dva až tři měsíce, střídejte hlavu a nohy i horní a spodní stranu, pokud to její konstrukce dovoluje. Tím se zatížení rozloží rovnoměrně a předejdete jednostrannému propadnutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Co tam vydrží a co <br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na dvě časté chyby. První je křeslo s masivním dřevěným rámem a širokými područkami. To se nevejde nikam a v noci o něj narazíte kyčlí. Druhá chyba je nechat křeslo u radiátoru. Přes den topí, v noci je u něj horko a dítě se budí. Pokud radiátor nelze obejít, dejte mezi něj a křeslo alespoň tenkou překližku nebo desku, která teplo usměrní.<br>
<br>
<br>
<br>
První krok je změřit si trasu, kterou v noci skutečně chodíte. Vezměte metr a postavte se k posteli. Kam šlapete, když jdete pro dítě, k přebalovacímu pultu nebo do koupelny? Křeslo patří na konec této trasy, ne do jejího středu. Typická chyba je umístit ho přímo naproti posteli, protože tam „je místo". Jenže tím vznikne úzký koridor a každý průchod se změní v slalom. Lepší je roh, kde se stýkají dvě stěny a křeslo nepřekáží v přímém směru.<br>
<br>
<br>
<br>
Křeslo na noční krmení bývá nejčastěji houpací nebo polohovací s vysokým opěradlem. Právě proto zabírá víc místa než běžná židle a přes den se mění v překážku. Nejhorší varianta je nechat ho uprostřed cesty mezi postelí a dveřmi. V noci se o něj zakopává, přes den obtížně obchází a při úklidu se pod něj nedostane. Řešení není křeslo odstěhovat do sklepa, ale najít mu místo, kde po dvacáté čtvrté hodině poslouží a přes den splyne s nábytkem.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam s ním, aby přes den zmizelo Nejpraktičtější je zasunout křeslo pod okno nebo do výklenku. Pokud má nízké opěradlo, vejde se částečně pod parapet a přes den ho zakryje závěs. Další možnost je roh za dveřmi. Dveře se otevřou proti zdi a křeslo zůstane ve slepém úhlu, kam nikdo nešlápne. Když je místnost malá, pomůže křeslo otočit čelem ke zdi. Vypadá to zvláštně, ale přes den se z něj stane odkládací plocha a v noci ho stačí pootočit o devadesát stupňů.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické je křeslo vybavit kolečky. Ne kolečky na koberec, která se zaseknou, ale tvrdými kolečky s brzdou. Přes den ho odtlačíte ke zdi, v noci přitáhnete k posteli a zamknete. Brzda je důležitá, jinak se křeslo rozjede ve chvíli, kdy vstáváte s dítětem v náručí. Kolečka ale nefungují na silném koberci. Na něm je lepší křeslo bez koleček a s kluzáky, které se po koberci posouvají tahem.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec platí, že křeslo na noční krmení nemá být dominantou místnosti. Má být nástroj, který ráno zmizí. Když ho umístíte mimo přímou trasu, otočíte ho ke zdi nebo pod okno a dáte mu kolečka s brzdou, přestane přes den překážet a v noci zůstane po ruce.