Když zdědíte pianino, prohlédněte ho dřív než přivoláte stěhováky
Co ovlivní zvuk a hru v obývacím poko<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na opačný extrém. Příliš měkká guma se na tvrdé podlaze ohne a stojan se rozkmitá. Tvrdá guma na dřevěné podlaze zase klouže a může zanechat černé stopy. Ideální je pryž, která se mírně vtlačí do podlahy, ale nelepí se. U kovových nožiček také zkontrolujte, zda nejsou zkroucené. Stačí nepatrná odchylka a stojan se opírá jen o dva body místo o čtyři.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy se vyplatí zavolat odborníka a kdy raději ne Pokud jste našli jen rozladění a pár povrchových šrámů, vyplatí se pozvat ladiče nebo technika. Ten zjistí, zda nástroj udrží ladění, jak jsou na tom kladívka a zda není poškozený rezonanční systém. U kvalitních nástrojů se investice do servisu vrátí, protože dobré pianino vydrží další generace. Naopak u nástrojů s prasklou ozvučnou deskou, zlomeným rámem nebo totálně opotřebenou mechanikou se oprava téměř nikdy nevyplatí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve si udělejte inventuru. Nástroje, které držíte jen z nostalgie a nehrajete na ně, patří do skříně nebo z bytu pryč. Zbylé kytary rozdělte podle toho, jak často je berete do ruky: denně, týdně, výjimečně. Denní kytary si zaslouží nejlepší místo. Týdenní mohou jít výš nebo do kouta. Výjimečné patří do ochranného obalu, ne na čestné místo. Tím se rozhodnutí zjednoduší.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina lidí vymění struny tak, že postupně sundá všechny staré a teprve pak nasadí nové. To je přesně ten moment, kdy se krk kytary ohne dozadu. Struny drží na nástroji obrovské napětí — u standardního ladění kolem sedmdesáti kilogramů. Když je naráz povolíte, dřevo ztratí protitah a během pár minut se prohne. Pokud si toho nevšimnete, budete po natažení ladit a ono to pořád nebude držet. Řešení je jednoduché: měňte struny po jedné, nebo alespoň po dvou, a zbytek nechte natažený.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív rozlišujte dva úkony, které se pletou nejčastěji: čištění a olejování. Čištění odstraňuje nečistotu, pot a zbytky mastnoty. Olejování doplňuje vlhkost do dřeva a chrání ho před vysycháním. Když tyto dvě věci spojíte v jednu operaci a hmatník nejdřív nevyčistíte, olej uzavře špínu pod povrchem a dřevo ztmavne nerovnoměrně. To je první zásadní chyba.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je nechat se unést vzhledem. Lesklý lak a zdobné nohy neznamenají kvalitu. Další častou chybou je stěhování bez prohlídky – nástroj může být po transportu nevratně poškozený. A třetí chyba: snažit se hrát na nástroj, který roky stál v nevytápěné místnosti. Než ho vůbec zapojíte do hry, nechte ho několik dní aklimatizovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhodnutí si zaslouží klid. Pokud pianino po aklimatizaci drží ladění, mechanika reaguje a zvuk má barvu, kterou chcete poslouchat, má smysl ho zachovat. Když ale převažují vady, které nelze rozumně opravit, je lepší ho poslat dál – třeba jako zdroj dílů nebo na výuku pro někoho, kdo hledá nástroj na hraní, ne na parádu.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si sednete a zahrajete. Ne jen jednu písničku, ale projděte všechny rejstříky od nejnižších tónů po nejvyšší. Poslouchejte, jestli zvuk drží, nebo „uplavává" do rozladěnosti. U starších nástrojů je mírné rozladění normální. Varovný je však zvuk, který zní dutě, plechově nebo jako by některé struny vůbec nezněly. Zkontrolujte, zda klávesy vracejí do původní polohy. Když některá zůstane viset nebo se vrací pomalu, jde o opotřebenou mechaniku.<br>
<br>
<br>
<br>
Zděděné pianino vypadá na první pohled jako cenný kus nábytku, ale jeho skutečná hodnota se skrývá uvnitř. Než začnete shánět stěhováky nebo platit odborníka, udělejte si hrubý průzkum sami. Rozhodnutí, zda si nástroj nechat, stojí na třech věcech: zvuku, mechanice a stavu ozvučné desky. Vzhled je až na posledním místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Otevřete víko a podívejte se na ozvučnou desku, tedy velkou dřevěnou plochu pod strunami. Praskliny rovnoběžné s žebry nebývají fatální, ale prasklina napříč vlákny nebo viditelné vypoukliny znamenají vážný problém. Stejně tak si všímejte rzivých strun, uvolněných kolíků a poškozeného ladicího systému. Pokud kladívka vypadají, jako by je někdo okousal, nebo jsou drážky hluboké, nástroj má za sebou těžké roky.