Když vybíráte vybavení pro ubytování, myslete na údržbu
Ukládání řešte svisle. Police nad stolem pojmou dokumenty, ale jen do výšky, na kterou dosáhnete vsedě. Výše už patří sezónní věci. Na denní papíry stačí jedna deska a dvě krabice: jedna na „vyřídit", druhá na „založit". Třetí hromada vzniká vždy a je to signál, že systém nefunguje. Pořadače na šířku šetří výšku, ale hůř se v nich hledá. Zkuste barevné hřbety místo popisků – oko je najde rychleji.<br>
<br>
<br>
<br>
Běžná chyba je spěch. Dva lidé, kteří táhnou nábytek každý na jinou stranu, vytvoří kroucení a nábytek se zasekne. Vždy se předem domluvte na směru, trase a povelu pro zvednutí. Další častá chyba je podkládat jen přední nohy a zadní nechat klouzat po podlaze. Právě zadní nohy bývají zdrojem nejhlubších rýh. Stejně problematické je tahat nábytek po koberci: vlákna se zachytí o hrany a koberec se vytahá, i když podlaha pod ním zůstane nedotčená.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je přebalovat na sedadle. Přesun na přebalovací pult v letadle je s batoletem boj, ale zvládnutelný. Vezměte si s sebou jednu plenu, vlhčený ubrousek a malý sáček na odpad, nic víc. Větší zavazadlo s přebalovacími potřebami nechte v uličce u nohou, ať se nemusíte vracet. Pokud letíte v noci, oblečte dítě do pyžama už na letišti. Převlékání v těsné kabině je zbytečný stres pro všechny.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte orientací místnosti. Okna na sever a východ pouštějí málo teplého světla, proto tu studené šedé a modré odstíny působí ponuře a stísněně. Zvolte zde spíš teplou variantu — pískovou, zlatavou béžovou nebo jemnou meruňkovou. Naopak ložnice s okny na jih a západ mají světla až nadbytek, takže unese i chladnější tóny: šedozelenou, levandulovou nebo tlumenou modrou. Malé místnosti s nízkým stropem potřebují světlé barvy, které strop opticky zvednou a stěny oddálí.<br>
<br>
<br>
<br>
Vybavení pro ubytování se nevybírá podle toho, jak vypadá v katalogu, ale podle toho, kolik práce dá udržovat ho v provozu. Každá věc, kterou do pokoje dáte, bude denně používaná hosty, kteří s ní zacházejí jinak než doma. Proto je už při nákupu nutné ptát se, jak snadno se čistí, opravuje a nahrazuje. Rozhoduje povrch, materiál, konstrukce a dostupnost náhradních dílů, ne barva nebo tvar.<br>
<br>
<br>
<br>
Pláč při obouvání není známka toho, že dítě boty nechce. Mnohem častěji jde o nepříjemný tlak v místech, kde je noha citlivá. Batole má měkkou klenbu a tukový polštářek, který se při obutí mění. Pokud bota tlačí na nárt nebo na malíkovou hranu, dítě to vyjádří křikem, protože jinak to říct neumí. Zkuste tedy nejdřív botu nazout na boso a nechat dítě udělat pár kroků doma. Když se vzteká i po pěti minutách, boty jsou buď malé, nebo špatně tvarované pro jeho nohu. Někdy pomůže jen jiná velikost nebo jiný střih.