Když vás píchá v boku při běhu, upravte dech i tempo
Poslední pravidlo: nikdy nenechávejte jednotlivé ponožky ležet na pračce nebo v koši. Buď je okamžitě spárujte, nebo vyhoďte. Sbírka osamocených ponožek jen roste a nikdy se nespáruje. Pokud se i přes všechnu snahu jedna ponožka ztratí, nevracejte se k hledání. Vezměte druhou a použijte ji jako hadr na prach nebo na čištění bot. Čím dříve se zbavíte neúplných párů, tím méně času strávíte jejich dohledáváním. Systém, kdy každá ponožka má svůj pár a své místo, funguje lépe než jakékoli pozdější pátrání.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je praní v horké vodě s domněnkou, že lépe vyčistí. Opak je pravdou — horká voda otevírá vlákna a vypuzuje barvu rychleji. Další chybou je přidávání octa nebo soli do prvního praní. Tyto rituály kolují po internetu, ale ve skutečnosti barvu nezafixují, jen mohou poškodit pryžové prvky a zip. Stejně tak nepomáhá prát džíny v moři nebo je zakopávat do písku. Pokud chcete tmavý odstín opravdu udržet, pořiďte si džíny, které už jsou předeprané nebo barvené takzvaně na stálo.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušení na radiátoru je nejrychlejší cesta, jak dostat tričko z pračky zpět do skříně. Teplo stoupá, vlhkost odchází, do rána je sucho. Jenže ten samý proces, který urychluje odpařování, zároveň ničí materiály, které by při volném sušení vydržely roky. Guma v pase, potisk na hrudi a tvar střihu dostávají každou sezónou zabrat, aniž by si toho někdo všiml.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je potřeba přejít na kyseli<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby, které vlákna ničí nejčastěji: praní na 90 °C kvůli bílé barvě, přidávání aviváže do každého praní, přeplněný buben pračky a sušení na nejvyšší stupeň. Další častou chybou je praní ručníků spolu s prádlem, které pouští barvu nebo se hodně mechanicky odírá. Ručníky perte zvlášť nebo s podobnými materiály. Pokud ručník i po správném praní zůstává tvrdý, zkuste ho namočit na hodinu do vlažné vody s trochou octa a poté vyprat na 30 °C. Tento postup uvolní usazeniny a často vrátí měkkost i starším kusům.<br>
<br>
<br>
<br>
Píchání v boku při běhu není známkou slabé kondice ani nějaké nemoci. Jde o mechanickou záležitost — podráždění pobřišnice, tedy blány, která vystýlá břišní dutinu. Ta se při rychlém dýchání a otřesech tře o sebe, nebo o ni tlačí přeplněný žaludek či střeva. Většina běžců to zažije, když začnou běhat po delší pauze nebo zrychlí víc, než na co jsou zvyklí.<br>
<br>
<br>
<br>
První pomoc je jednoduchá a funguje skoro vždy: zpomalte, ne okamžitě zastavte. Přestaňte povrchně dýchat do hrudníku a přejděte na hluboké dýchání do břicha. Nadechněte nosem do břicha, pomalu vydechněte ústy. Pravidelné hluboké výdechy uvolní bránici, která je s pícháním úzce spojená. Zároveň stiskněte rukou místo, kde to píchá, a nakloňte se mírně dopředu. Během několika desítek kroků by tlak měl odeznít.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby, které si lidé pletou s nemocí: běh hned po jídle, příliš rychlý start, mělký dech v hrudníku, nedostatečné pití v průběhu dne a následné dohánění žízně před během. Další chybou je běžet ztuhle, s rameny u uší a se staženým břichem. Uvolněte ramena, nechte paže volně kmitat a břicho nechte volně dýchat.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhý krok je rozcvička. Vyběhnout z klidu do plného tempa je nejčastější chyba. Začněte pět až deset minut svižnou chůzí nebo velmi pomalým klusem, pak teprve zvyšujte. Naučte se dýchat v rytmu kroků — například nádech na tři kroky, výdech na dva. Dýchání do břicha, ne do ramen, udrží bránici v klidu. Pokud máte tendenci k píchání na levé straně, zkuste na začátku vydechovat vždy, když dopadne pravá noha; na pravé straně je to naopak.<br>
<br>
<br>
<br>
Když píchání neustupuje ani po zpomalení a změně dechu, přejděte do chůze a chvíli stůjte s rukama nad hlavou. Tím se protáhne bránice a tlak povolí. Pokud se píchání vrací při každém běhu, i když dodržujete jídlo i dech, nechte si zkontrolovat bránici a břišní stěnu u fyzioterapeuta. Může jít o oslabené hluboké svaly trupu nebo o brániční kýlu. Většina běžců ale vyřeší problém tím, že si upraví jídlo, tempo a dech — a nechá tělu čas si zvyknout.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat před během, aby vás nikdy nepíchlo Nejjistější prevence začíná v jídelníčku. Nejezte těžká, tučná nebo mléčná jídla méně než dvě hodiny před tréninkem. Trávicí trakt potřebuje krev, a když ji potřebují i nohy, vzniká konflikt. Stejně tak nepijte těsně před vyběhnutím velké množství vody — vypijte menší dávky průběžně během dne. Před startem se pořádně vyprázdněte, protože plný tračník tlačí na bránici a píchání spouští jako první.