Když šuplík práská, pomůže pár minut s tlumiči
U starších dřevěných zásuvek, které jezdí v dřevěných drážkách, bývá účinnější než jakýkoli tlumič správné seřízení. Povolené vodící lišty, vydřené dno nebo nakřivo přišroubovaný doraz udělají víc hluku než chybějící guma. Nejprve šuplík vyjměte, očistěte drážky od prachu a vosku, zkontrolujte, zda není prasklá bočnice. Teprve pak řešte tlumení.<br>
<br>
<br>
<br>
Umístění rozhoduje víc než čalounění. Křeslo postavené doprostřed místnosti odráží zvuk ze všech stran a samo se stává zdrojem ozvěny. Naopak křeslo v rohu nebo podél stěny zachytí část hluku z okolních místností. Nejlepší je roh, kde se stýkají dvě plné stěny, ideálně co nejdál od dveří a od průchozí trasy. Pokud je v místnosti televize nebo reproduktor, nestavte křeslo přímo proti nim. Zvuk se šíří kuželem a přímé ozáření zničí i sebelepší opěradlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud po dotažení i podložení praskání zmizí jen na chvíli a do týdne se vrátí, je pravděpodobně prasklý některý dřevěný díl nebo unavený kovový držák. To se podložkami nevyřeší. Zkontrolujte, jestli v místě spoje nejsou tmavé skvrny od vlhkosti nebo jemný prach z rozdrceného dřeva. Když ano, oprava patří k truhláři nebo čalouníkovi, který spoj vyztuží a případně vymění poškozenou lamelu. Do té doby pohovku zatěžujte co nejméně a nenechávejte na ní sedět dvě osoby v jednom místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Větrací otvory a digestoře jsou častým mostem pro zvuk. Mřížku lze doplnit akustickou vložkou nebo ohnutým kolenem, které zvuk odrazí. Pozor na to, že ucpaný větrací otvor způsobí vlhkost a plísně – vždy zachovejte průchod vzduchu. U vchodových dveří do bytu pomůže těsnění po obvodu a prahová lišta. Pokud jde hluk z chodby, řešením je i druhé, vnitřní dveře nebo těžký závěs přes celý otvor.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je dotahovat všechno najednou a co nejvíc. Tím se rám zkříží, jeden spoj se přetáhne a druhý zůstane volný. Stejně špatné je podsouvat pod nohy hadr nebo kus kartonu. Ten se po čase slisuje, pohltí vlhkost a vůle se vrátí. Nedávejte podložky jen pod jednu nohu, i když se zdá, že praskání jde odtud. Zvuk se v rámu šíří a zdroj bývá jinde, než kam ukazuje ucho.<br>
<br>
<br>
<br>
Prasknutí při usednutí není vždycky znamení, že je pohovka na vyhození. Zvuk vzniká tam, kde se dřevo nebo kov dostane do kontaktu s jiným dílem a vznikne vůle. Než začnete shánět novou, projděte tři místa: spoje rámu, uchycení nohou a uložení sedacího vaku. Právě tam se uvolní šrouby nebo vysune čep, který potom lupne pokaždé, když na sedák dolehne váha.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším místem bývá zadní doraz v korpusu skříně. Tam se často vyplatí přidat pryžový nebo pěnový nárazník. Pozor ale na tloušťku. Příliš silný nárazník zkrátí zdvih šuplíku a ten pak nedovírá úplně. Ideální je zkusit nárazník přiložit, pomalu šuplík zavřít a sledovat, zda mezi čelem a korpusem zůstane stejná mezera jako u ostatních zásuvek. Když je mezera jiná, nárazník uberte nebo ho ztenčete.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve pohovku otočte dnem vzhůru a položte na deku, aby se nepoškrábal potah. Prohmatejte rukou spodní rám a zkuste, jestli se některý spoj pohne. Když ucítíte vůli, vezměte klíč nebo šroubovák odpovídající hlavě šroubu a dotáhněte. Netlačte ale silou, jakou byste utahovali kolo u auta. Dřevo má svou mez a přetažený šroub v měkkém bukovém nebo borovicovém rámu strhne závit nebo rozštípne lamelu. Dotahujte po čtvrt otáčkách a po každé zkuste sedák zatížit dlaní.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je dotahování málo a přichází na řadu podložení Jestliže šrouby drží, ale praskání neustává, problém je ve vůli mezi rámem a podlahou nebo mezi sedacím vakem a rámem. Tehdy podkládáme. Na spoje, které se dotýkají podlahy, se hodí filcové podložky nebo plstěné terče o tloušťce dva až tři milimetry. Vložte je pod nohy tak, aby se pohovka nepřestala dotýkat podlahy všemi čtyřmi body. Když jedna noha zůstane ve vzduchu, rám se při sednutí prohne a lupne znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
U vaku, který se posouvá v rámu, pomůže proužek filcu nebo gumové podložky vložený mezi vak a dřevěný rám. Vak musí po vložení stále sedět na místě a nesmí se zvedat. Zkoušejte to vsedě i vleže, protože některé vrzání se ukáže až při rozložení. Pokud je vak přišroubovaný, podložku dejte pod hlavu šroubu, ne pod vak, jinak šroub ztratí kontakt s rámem.<br>
<br>
<br>
<br>
Práskání šuplíku není jen otravný zvuk. Často signalizuje, že dovírání je příliš rychlé, dřevo se opotřebilo, nebo že zásuvka naráží na doraz bez jakéhokoli útlumu. Než začnete měnit celý systém, prohlédněte si, kde přesně rána vzniká. Většina kuchyňských i nábytkových zásuvek má na bocích kolejničky a na konci dráhy malý doraz. Právě tam se energie při zavření mění v tupou ránu.