Když stojí příborník vedle stolu, rozhoduje jen pár věcí
Praktické je promyslet i to, co bude pod stolem. Sklápěcí mechanismus bývá nízko a často koliduje s radiátorem, zásuvkou nebo lištou. Stačí pár centimetrů a stůl se nedovře. Proto si na zeď nejdřív nalepte papírovou šablonu ve velikosti desky a zkuste s ní pohybovat. Zjistíte, jestli vám do cesty neleze parapet, jestli se vejde židle a jestli po složení nepřekáží průchodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat s věcmi, které na stole skončí omylem? Papíry, pošta, nabíječky, léky, klíče. Zaveďte jedno pravidlo: cokoli na stůl položíte a není to sůl nebo džbán, musí do hodiny zmizet. Ne za den, ne večer. Do hodiny. Když to nevydržíte, je lepší stůl vůbec nepoužívat jako odkládací plochu a najít jiné místo. Jinak se vám do týdne vrátí hromada a s ní i otázka, proč se na tom stole nedá jíst. Odpověď je vždy stejná: protože na něm zůstalo něco jiného než sůl a džbán.<br>
<br>
<br>
<br>
Co do příborníku nepatří, i když se to tam vejde Nejčastější chyba je udělat z příborníku druhou kuchyňskou linku. Patří sem jen nádobí a pomůcky pro stolování. Nepatre sem hrnce, které používáte při vaření, kuchyňské náčiní, utěrky na podlahu ani zásoby trvanlivých potravin. Důvod je praktický: každá cesta k příborníku při vaření znamená, že se motáte mezi stolem a sporákem. Stejně tak tam nepatří léky, doklady, nabíječky a další věci, které nemají s jídlem nic společného. Jakmile jednou začnete příborník používat jako odkladiště, do týdne je plný a vy nevíte, kam dát talíř.<br>
<br>
<br>
<br>
Jedna věc na zdi rozhoduje o tom, jestli kout vypadá hotov<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor při uspořádání: těžké věci dolů, lehké nahoru. Mísy z tlustého skla nebo litiny patří do spodní části, aby příborník nestál na špičkách. Pokud je příborník vyšší než stůl, nepokládejte na něj nic, co by při sebemenším nárazu spadlo na sedícího člověka. Karafu stavte dozadu, ne na hranu. A hlavně: nenechte se svazovat představou, že příborník musí být plný. Prázdná plocha je taky funkce. Když se vrátíte k tomuto uspořádání po měsíci, poznáte, co jste za tu dobu použili. To, co zůstalo ležet, z příborníku vyndejte a dejte jinam. Příborník nemá být skladiště, ale nástroj, který drží stůl v chodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Do horní desky patří jen to, co použijete během jídla. Karafa s vodou, sůl, pepř, případně stojan na ubrousky. Cokoli dalšího – misky na ovoce, dekorace, svíčky – zabírá plochu, kterou potřebujete na odkládání talířů mezi chody. Pokud má příborník otevřenou polici ve výšce ruky, dejte tam sklenice a hrníčky, které se používají denně. Uzavřené skříňky dole jsou pro věci, které vytáhnete jednou za čas: servírovací mísy, velké pekáče, zásobu ubrousků.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je snaha nacpat na desku všechny přílohy najednou. Brambory, knedlíky, rýže, omáčka, salát a maso – to je šest nádob, které zaberou téměř celý povrch. Řešení je jednoduché: na stůl dejte pouze hlavní jídlo a jednu přílohu, zbytek nechte na kuchyňské lince nebo na vozíku a obsluhujte z boku. Hosté si sami řeknou, co chtějí, a vy nemusíte křižovat stůl. Stejně tak salát podávejte už na jednotlivých talířích, ne v jedné velké míse uprostřed.<br>
<br>
<br>
<br>
Uvnitř zásuvek držte systém, který zvládne i někdo jiný než vy. Příbory rozdělte po druzích, ne podle toho, co je zrovna po ruce. Lžíce, vidličky, nože a malé lžičky mají mít vlastní přihrádky. Pokud příborník přihrádky nemá, použijte vložku nebo jednoduché rozdělení dřevěnými lištami. Nože dávejte čepelí ke středu, nikdy ne ostřím nahoru, aby se při otevírání zásuvky nezranil nikdo, kdo se do ní podívá. Sklenice a hrníčky stavte dnem dolů, ne na sebe. Hromady se přes zimu slepí a při prvním použití je stejně všechny vytáhnete.<br>
<br>
<br>
<br>
Příborník vedle jídelního stolu má jediný úkol: být po ruce, ale nepřekážet. Právě proto se do něj nevejde všechno, co se doma najde. Než začnete přemisťovat nádobí, změřte vzdálenost mezi stolem a příborníkem. Mezi hranou desky a čelem příborníku má zůstat průchod alespoň sedmdesát centimetrů, jinak se při obsluhování budete vytáčet a hosté budou vstávat bokem. Zároveň zkontrolujte, jestli se dvířka a zásuvky otevírají bez kolize se židlemi. Tohle je první místo, kde lidé chybují: koupí hluboký příborník do úzké mezery a pak nadávají, že se do zásuvky nedostanou.<br>
<br>
<br>
<br>
Zvláštní pozornost si zaslouží příchod hosta, který nikoho nezná. Takového člověka neposazujte na okraj, ale mezi dva lidi, kteří jsou společenští a mají podobné zájmy. Stejně tak je vhodné myslet na toho, kdo má potíže se sluchem nebo pohybem. Místo u dveří nebo u průchodu není trest, ale praktické řešení. Pokud se rozmístění podaří, hosté si ho nevšimnou. To je známka, že bylo uděláno dobře.