Když se sádrokartonové profily stanou noční můrou: čemu se vyhnout?
Jak na to správně? Nejdříve napenetrujte hrany a nechte zaschnout. Naneste první tenkou vrstvu spárovací hmoty, do ní zatlačte páska a přejeďte špachtlí, aby pod ní nezůstal vzduch. Nechte zatuhnout, ale ne úplně vytvrdnout – ideální je sáhnout po hmotě, která je na povrchu suchá, ale uvnitř ještě vláčná. Pak naneste druhou vrstvu širší, která pásku překryje o pět až sedm centimetrů na každou stranu. Třetí vrstva už je jen o vyhlazení přechodu. Každá vrstva musí být tenká, maximálně dva milimetry. Silnější vrstva tmelu nemá šanci rovnoměrně vyschnout a vnitřní pnutí ji roztrhne.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotné šroubování desek pak jde rychleji, ale i tady číhá úskalí. Desky musíte pokládat na sraz, s mezerou asi tři milimetry, a šrouby utahovat tak, aby jejich hlavičky byly těsně pod povrchem, ale neprorazily papír. Pokud šroub zapustíte příliš hluboko, vznikne vytržený otvor, který se špatně tmelí. A pokud naopak necháte hlavičku vyčnívat, budete ji muset později brousit. U jednoho bytu se takových chyb může objevit stovka, a každá z nich znamená deset minut opravy navíc. Proto je lepší šroubovat pomaleji a kontrolovat každý spoj.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro připojení ke stropu a podlaze použijte vodicí profily (UD a UA). Ty mají tvar „U" a jsou o něco širší než nosné. Do nich zasunete svislé CW profily, které se kotví pomocí vrutů. Dbejte na to, aby spoje byly vždy přesně kolmé – odchylka 2 mm na metr může způsobit, že příčka bude křivá. Mějte na paměti, že profily se montují tak, že vodicí profil je připevněn ke stropu a podlaze, nosné se vkládají do něj a přišroubují se z boku.<br>
<br>
<br>
<br>
Voděodolná vrstva se nanáší ve dvou krocích. Nejprve je třeba povrch napenetrovat, aby se vyrovnala savost a zajistila přilnavost. Poté se válečkem nebo štětcem nanese hydroizolační stěrka, která vytvoří souvislou, pružnou membránu. Důležité je natřít nejen samotnou desku, ale také spoje a přechody na podlahu. Právě tam nejčastěji dochází k netěsnostem. V rozích a u vývodů vody se doporučuje použít těsnicí pásku, která se zatlačí do čerstvé stěrky a překryje se další vrstvou.<br>
<br>
<br>
<br>
Impregnovaný sádrokarton (obvykle zelený) se od běžného liší odolností proti vlhkosti, ale to neznamená, že snese cokoli. Špatné skladování ho může poškodit dřív, než se vůbec dostane na stěnu. Nejčastější chybou je nechat desky opřené o zeď v garáži, kde na ně kape voda z auta nebo kde kolísá teplota. Výsledkem jsou zborcené hrany, deformace nebo vznik plísní na povrchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Při montáži nezapomeňte na akustické oddělení. Profily by neměly být v přímém kontaktu s podlahou nebo stropem. Mezi vodicí profil a podklad vložte pás z měkké pryže nebo korku. Tím zabráníte přenosu kročejového hluku a vibrací. Pokud tento detail vynecháte, uslyšíte každý krok v místnosti vedle, a to i u dobře zaizolované stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak zajistit suchý vzduch, když není sklad? Vlhkost vzduchu nad 70 % je pro impregnovaný sádrokarton rizikem. I když je jádro odolnější, papírové líce a hrany zůstávají náchylné. Skladujte proto desky v suché místnosti s teplotou mezi 10 a 25 °C. Pokud nemáte jinou možnost než kůlnu nebo garáž, použijte odvlhčovač nebo pravidelně větrejte. Důležité je, aby desky nestály přímo u zdi – nechte mezeru alespoň 5 cm pro cirkulaci vzduchu. Nikdy je neukládejte do místnosti s rozvodem vody, kde hrozí prasknutí potrubí.<br>
<br>
<br>
<br>
Před finálním nátěrem je nutné povrch napenetrovat. Vynechání penetrace vede k tomu, že barva vsákne do tmelu nerovnoměrně a na stěně se objeví lesklé fleky, které nejdou zamalovat. Také zkontrolujte, zda jsou všechny spoje a rohy dokonale suché. Pokud máte podezření na vlhkost, přiložte na místo igelitový sáček a přelepte ho páskou. Když se na vnitřní straně sáčku po hodině objeví kondenzát, je povrch ještě vlhký. Počkejte další den.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde hydroizolaci vynechat a kde ji naopak nepodcenit Největší chybou je aplikovat hydroizolaci jen do výšky očí nebo pouze kolem sprchové hlavice. Voda stříká a stéká po stěně do všech směrů, takže ochranná vrstva by měla sahat alespoň do výšky dvou metrů nad vanou nebo sprchovým koutem. U umyvadla postačí ochrana do výšky půl metru, ale kolem vany ji proveďte v celé výšce stěny. Zapomenout byste neměli ani na strop nad sprchou, pokud je ze sádrokartonu – kondenzace vody dokáže napáchat stejné škody jako přímé stříkání.<br>
<br>
<br>
<br>
Broušení a kontrola před finálním nátěrem – kde se skrývá největší riziko? Po zaschnutí přichází na řadu broušení. Většina lidí se pustí do broušení hned, jak je povrch na dotek suchý. To je chyba, protože pod povrchem může být hmota stále vlhká. Broušení vlhkého tmelu ucpe brusný papír a zanechá rýhy. Nechte každou vrstvu pořádně vytvrdnout, klidně 12 hodin. Při broušení používejte světlo z boku – ostré světlo odhalí i minimální nerovnosti. Brouste krouživými pohyby, ne jen jedním směrem. Pokud narazíte na tvrdý hrbolek, nesnažte se ho ubrousit silou. Přetmelte ho tenkou vrstvou a nechte zaschnout.