Když se doma množí výkresy z mateřské školy, udělejte pořádek
Než začnete stěhovat nábytek, projděte byt v reálném rytmu dne. Ráno: kdo vstává první, kudy jde do koupelny, kde si vaří kávu. Večer: kdo usíná dřív, kde se svítí a mluví. Pokoj, který je blíž koupelně a kuchyni, patří tomu, kdo vstává dřív a potřebuje se rychle obsloužit. Dítě potřebuje klid na spaní, ne krátkou cestu k lednici. Pokud je jeden pokoj nad ulicí a druhý do dvora, dejte dítěti ten do dvora. I když je menší.<br>
<br>
<br>
<br>
Každý čtvrtek přinese dítě ze školky další igelitku. Doma už se válí tři krabice od bot přecpané výkresy, na lednici se nevejde ani magnetka a na polici stojí sedm plastelínových figurek, které se navzájem lepí. První krok není třídění, ale rozhodnutí, kolik toho chcete skutečně uchovat. Bez tohoto kroku budete za rok řešit totéž.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na dvě časté chyby. První je nákup povlečení na míru „do zásoby" o číslo větší – s tím, že dítě vyroste. U dětských postelí to nefunguje, protože větší povlečení se v rozích nedrží a matrace se odhaluje. Druhá chyba je ignorování zapínání. U nejmenších dětí se vyplatí povlečení se zipem nebo s knoflíky uprostřed, ne s chlopní na konci. Dítě se v posteli převaluje a chlopeň se snadno rozepne.<br>
<br>
<br>
<br>
Ráno rozhoduje jedna věc: jestli se výbava dá vzít jednou rukou a beze změny polohy ostatních věcí. Vyzkoušejte to večer nanečisto – vezměte spacák i karimatku potmě a jen po hmatu. Pokud při tom shodíte bundu nebo zakopnete o botu, místo je špatné. Přesuňte výbavu o třicet centimetrů výš nebo níž a ranní chaos zmizí. Nejde o dokonalý systém, ale o to, aby druhé dítě ráno nenašlo spacák tam, kde mělo být oblečení.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte, že návraty do ložnice rodičů obvykle samy odezní během několika týdnů až měsíců, pokud jsou reakce rodičů klidné a stálé. Pokud se situace nezlepšuje i po několika měsících, nebo se přidají jiné potíže, jako je noční pomočování, noční děsy nebo denní úzkost, je vhodné poradit se s pediatrem. Ten může vyloučit zdravotní příčiny, jako jsou zvětšené mandle, alergie nebo reflux, které spánek narušují. Ve většině případů ale stačí trpělivost, jednotný přístup obou rodičů a jasná pravidla. Dítě potřebuje vědět, že jeho pokoj je bezpečný a že rodiče jsou nablízku, i když ne přímo v posteli.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je zjistit, co se děje bezprostředně předtím, než dítě přijde. Může jít o probuzení kvůli hluku, žízni, plnému močovému měchýři nebo chladu. Někdy stačí upravit teplotu v pokoji, dát dítěti před spaním méně tekutin, nebo použít tlumené noční světlo. Pokud dítě přichází vždy ve stejnou dobu, je možné, že se budí kvůli přirozenému cyklu spánku a potřebuje jen krátce pohladit a vrátit se. Rodiče by měli reagovat klidně a konzistentně. Když jednou dítě vezmou k sobě a podruhé ho odvedou zpět, zvyšuje to nejistotu a dítě bude zkoušet, co tentokrát projde.<br>
<br>
<br>
<br>
Společná cesta bratra a sestry na hranici může vypadat jako skvělý nápad – sdílené náklady, zábava a vzájemná podpora. Jenže realita bývá jiná. Pokud plánujete přejezd hranic, ať už do zahraničí, nebo jen na výlet do pohraničí, je potřeba myslet na několik věcí, které se liší od cestování s partnerem nebo s přáteli. Vztah sourozenců má svá specifika a úřady na hranicích to dobře vědí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je brát dítě k sobě, protože je to rychlé a všichni se vyspí. Jenže tím se návrat stává pravidlem a dítě se přestěhování do vlastního pokoje přestane učit. Další chybou je nechat dítě plakat samotné v pokoji bez kontroly. To sice může krátkodobě fungovat, ale často vede k větší úzkosti a nočnímu buzení. Vyhněte se také vyhrožování nebo trestům, které spánek spojují s něčím negativním. Pokud dítě přijde potřetí za noc, mluvte co nejméně, ve tmě, klidným hlasem. Zaveďte ho zpět, přikryjte a odejděte. Není třeba dlouze vysvětlovat, stačí krátké „Jsi v pořádku, jdi spát".<br>
<br>
<br>
<br>
Postupně prodlužujte dobu, po kterou zůstanete v pokoji, než dítě usne. Můžete sedět na židli u dveří a každý druhý večer ji posouvat blíž ke dveřím, až nakonec budete stát na chodbě. Tento princip postupného vzdalování funguje lépe než náhlé zavření dveří. Pokud dítě přijde k vám, nechte ho chvíli u sebe na kraji postele, ale pak ho odveďte zpět. Může pomoci, když dítěti dáte jeho vlastní polštářek nebo hračku, která „hlídá" jeho pokoj. Osvědčuje se také nechat pootevřené dveře a rozsvícenou malou lampičku. Některé děti potřebují bílý šum nebo tichou hudbu, která přehluší zvuky z bytu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si vzít s sebou a na co si dát pozor Dalším krokem je sjednotit účel cesty. Pokud jeden z vás jede za prací a druhý na dovolenou, může to vyvolat otázky. Pohraničníci se ptají na cíl, délku pobytu a finanční zajištění. U sourozenců je dobré mít připravenou společnou rezervaci ubytování nebo pozvání od rodiny. Také se vyhněte tomu, aby jeden z vás vezl věci pro druhého, aniž byste věděli, co obsahují. Společný batoh může být proclen, a pokud v něm najdou něco nelegálního, nesete odpovědnost oba.