Když se do staré panelákové spíže nevejde ani hrnec
Kam detektor umístit a kam ho naopak nikdy nedávejte Umístění rozhoduje o tom, zda vás přístroj včas upozorní. Detektor kouře patří na strop, ideálně do středu místnosti nebo alespoň 30 centimetrů od stěny. V ložnici ho umístěte nad postel, v obývacím pokoji do blízkosti kuchyně, ale ne přímo nad sporák, kde by falešně poplašil při vaření. Na chodbě mezi ložnicemi je vhodné místo, aby alarm slyšeli i lidé v přilehlých místnostech. Detektor CO montujte ve výši dýchací zóny, tedy zhruba 1,5 metru nad podlahou, nebo na strop, ale vždy alespoň 1 metr od zdrojů spalování. Nikdy ho neumisťujte do těsné blízkosti oken, dveří nebo ventilace, kde by proudění vzduchu mohlo rozptýlit plyn dřív, než ho senzor zaznamená. Stejně tak se vyhněte rohům místností, kde stagnuje vzduch.<br>
<br>
<br>
<br>
Spáry kolem vanové vany patří k nejvíce namáhaným místům v koupelně. Stačí málo – nedotažený spoj, zatvrdlý silikon nebo špatně provedená hydroizolace – a voda si najde cestu tam, kde ji nechcete. Výsledek je vždy stejný: tmavé fleky, odlupující se obklady, zatuchlý zápach a v horším případě i poškozená konstrukce podlahy. Než sáhnete po první tubě tmelu, věnujte čas přípravě. Bez ní se i ten nejkvalitnější materiál stane jen dočasnou opravou.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud se vám nechce tmelit, můžete sáhnout po hotových páscích na utěsnění spár. Ty se lepí na suchý a odmaštěný povrch, ale nevydrží tak dlouho jako kvalitní silikon. Navíc hůře kopírují nerovnosti. Pro dlouhodobé řešení je lepší investovat čas do správné aplikace tmelu. Výsledek s minimem nářadí stojí za to – jedna tuba a pár hodin práce vám ušetří budoucí opravy zařízení i podlahy.<br>
<br>
<br>
<br>
Při montáži nezapomeňte, že práh musí být rovnoběžný s podlahou. Použijte vodováhu a předvrtávejte otvory, hlavně pokud jsou dveře z oceli nebo hliníku. Šrouby dotahujte postupně, křížem, aby nedošlo k deformaci profilu. Funkci zkontrolujte tak, že zavřete dveře a pod prah zkusíte prostrčit papír – neměl by projít. Mějte na paměti, že padací práh vyžaduje rovnou podlahu. Pokud máte práh mezi pokojem a chodbou vyšší, budete muset upravit i jeho délku, což se dělá pilkou na kov.<br>
<br>
<br>
<br>
Výměna baterie není jediná údržba. Po šesti měsících zkontrolujte těsnost a upevnění, zda se detektor neuvolnil. Pokud stěhujete, vezměte si detektory s sebou — jsou vaší investicí do bezpečí. V novém bytě je hned namontujte. A pokud si pořizujete detektory poprvé, začněte s ložnicí a chodbou, kde je riziko zaspání největší. Čas a peníze vložené do těchto zařízení se vám vrátí ve chvíli, kdy vám zachrání život.<br>
<br>
<br>
<br>
Špičku tuby seřízněte pod úhlem 45 stupňů a nasaďte na pistoli. Vedte ji plynule podél spáry a tlačte rovnoměrně. Množství tmelu volte takové, aby spára byla vyplněná celá – dutiny pod povrchem později praskají. Po nanesení přejeďte přes spáru prstem namočeným ve vodě s trochou saponátu. Tím silikon zatlačíte do spáry a odstraníte přebytek. Pásku strhněte, dokud je tmel ještě čerstvý, jinak se bude trhat.<br>
<br>
<br>
<br>
Hluk z chodby, průvan pod dveřmi a zápach z kuchyně sousedů – to vše míří do bytu nejčastěji netěsnostmi kolem vstupních dveří. Panelákové dveře mívají po letech používání mezeru mezi křídlem a zárubní, kterou prochází zvuk i vzduch. Než sáhnete po drahých úpravách celých dveří, vyplatí se začít u těsnění a prahu. Správně utěsněné dveře sníží hluk z chodby o znatelnou hlasitost a zároveň omezí průvan, což oceníte hlavně v zimě.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam s žebříkem, aby neblokoval dveře ani vanu Nejčastější chybou je umístění žebříku těsně za dveře. Když otevřete dveře, měly by mít dostatečný prostor, aby nenarážely do tělesa. Stejně tak pozor na vanu nebo sprchový kout – žebřík by neměl být nad vanou, pokud nemáte krytí alespoň IP45. Vlhké prostředí přímo u sprchy vyžaduje vyšší stupeň krytí, jinak hrozí zkrat. V praxi se osvědčuje umístit žebřík na stěnu, která je kolmá k vaně, nebo do rohu vedle umyvadla. Tím získáte sušák na ručníky, aniž byste ohrozili elektrické části.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak využít hluboké police, aby nebyl problém něco najít Hluboké police jsou hlavním nepřítelem starých spíží. Vzadu se kupí věci, na které se zapomene, a fronta se pořád dokola doplňuje novými nákupy. Řešení je jednoduché – před nákupem jakýchkoli organizérů změřte vzdálenost mezi policemi a jejich hloubku. Pak si kupte plastové přepravky nebo košíky, které se do police přesně vejdou. Vkládejte je tak, aby byly přístupné zepředu, a každou kategorii (těstoviny, konzervy, koření, snídaně) mějte ve vlastní přepravce. Když něco spotřebujete, přepravku vysunete a vidíte, co zbývá vzadu.