Když pracujete z domova a dítě chce pozornost
První botičky by měly sloužit jako ochrana, ne jako výuková pomůcka. Pokud máte možnost, nechte batole co nejvíce chodit bosé doma nebo v zahradě, kde je to bezpečné. Venku volte boty, které se snadno nazouvají a mají protiskluzovou úpravu. Až budete stát před regálem, pamatujte: nejdražší a nejmodernější model není vždy nejlepší. Nejlepší je ten, který se co nejvíce blíží bosé noze – lehký, ohebný a s dostatkem prostoru pro prsty.<br>
<br>
<br>
<br>
Další častá chyba je zasahovat do každé drobné rozepře. Pokud nejde o nebezpečí, nechte děti, ať si to vyříkají samy. Když ale už zakročíte, držte se pravidla: nikdy neberte jednu stranu. I když se vám zdá, že mladší sourozenec je v právu, starší se pak cítí křivděně a příště bude agresivnější. Vhodnější je neutrální postoj: „Vidím, že se hádáte. Pojďte si sednout a každý řekne jednu větu."<br>
<br>
<br>
<br>
Práce z domova s dítětem je jako skládat puzzle, kterému neustále někdo odebírá dílky. Ráno si naplánujete, že do oběda stihnete tři úkoly, a za hodinu zjistíte, že jste za celou dobu neotevřeli ani jeden e-mail. Nejde o to, abyste zvládli všechno dokonale, ale abyste si nastavili systém, který funguje i v momentě, kdy se dítě rozhodne, že hlavní náplní vašeho dne je stavění kostek nebo kreslení. Klíčem je rozdělení času a prostoru tak, aby měl každý jasno, co se kdy děje.<br>
<br>
<br>
<br>
První a nejdůležitější krok je příprava povrchu. Bez ní se neobejdete, i když malujete jen malou plochu. Očistěte stěnu od prachu, mastnoty a uvolněných částic. Pokud je podklad nerovný, vyplňte trhliny tmelem a po zaschnutí přebruste jemným smirkovým papírem. Tím vytvoříte hladký povrch, na kterém barva drží rovnoměrně. Nezapomínejte ani na penetraci – zpevní podklad a sníží nasákavost. Často se vynechává, ale právě ona je důvodem, proč se na některých místech barva leskne jinak nebo se odlupuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Nesuďte, kdo začal — zjistěte, co obě strany potřebují První krok, který dělá zázraky, je přestat hledat viníka. Místo otázky „Kdo to začal?" položte oběma stejnou otázku: „Co potřebuješ, abys mohl pokračovat ve hře?" Dítě, které se cítí vyslyšeno, přestává bojovat o pozornost. Důležité je mluvit s každým zvlášť, ne před druhým sourozencem. Když děti slyší, že berete jejich pocity vážně, samy začnou být vnímavější k potřebám toho druhého.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby, které dělají téměř všichni, jsou dvě. První je malování v průvanu nebo na přímém slunci – barva rychle zasychá a váleček pak na stěně klouže, místo aby barvu rovnoměrně rozprostíral. Druhou je použití nekvalitního válečku, který ztrácí chlupy a zanechává na stěně texturu. Vyplatí se investovat do středně dlouhého vlasu a před použitím ho vyklepat, aby se uvolnily volné částice. Až budete hotovi, nenechávejte barvu v nádobě zasychat – ihned ji přelijte do uzavíratelné sklenice a očistěte nářadí. Díky tomu vám štětec a váleček vydrží na další použití a nebudete muset kupovat nové.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si předem určíte, které části dne jsou určené pro práci a které pro dítě. Malé děti potřebují rytmus, a když vědí, že po obědě přijde společná hra, snáz přijmou, že dopoledne máte zavřené dveře. Nezavírejte se ale úplně – občasný rychlý pohled nebo krátká odpověď na otázku udrží dítě v klidu a vy se vyhnete složitému usmiřování. Pro starší školáky platí opak: potřebují vaši přítomnost, ale ne neustálý dohled. Stačí, když budete na stejné místnosti a budete jim k dispozici pro kontrolu úkolů nebo pomoc s tím, co jim nejde.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak si zařídit pracovní koutek, který neohrozí vaše nervy Pracovní místo by mělo být tam, kde vás dítě může nerušeně pozorovat, ale ne na dosah. Ideální je kout v místnosti, kde dítě hraje, s nízkou zástěnou nebo jednoduše s vaším stolem otočeným tak, že vidíte na hračky, ale ne na obrazovku. Pokud pracujete s notebookem na kuchyňském stole, snažte se alespoň využít nosič, který obrazovku zvýší, aby o ni dítě nezakopávalo. Dítě by mělo mít vyhrazený svůj stůl nebo koberec s hračkami, který nebude zasahovat do vaší pracovní zóny – a vy zase nebudete zasahovat do jeho.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktickým nástrojem je časovač. Když se děti nemohou dohodnout, navrhněte: "Každý si s autíčkem hraje pět minut, a pak si to vyměníte." Nastavte budík na telefonu nebo kuchyňské minutky a nechte děti, aby si hlídaly čas samy. Tím se učí trpělivosti a férovosti. Pozor na to, abyste časovač nepoužívali jako trest. Má být prostředkem dohody, ne nástrojem, který rozhoduje o tom, kdo je hodný a kdo zlobí.<br>
<br>
<br>
<br>
Častým problémem je také hranice příjmů. Daňové zvýhodnění si nemůže uplatnit ten, kdo má příjmy pouze z kapitálového majetku, pronájmu nebo příležitostné činnosti. Pokud tedy rodič přestane pracovat na hlavní pracovní poměr a začne podnikat na vedlejší činnost, musí si ověřit, zda jeho příjmy stále splňují podmínku aktivní výdělečné činnosti. V opačném případě mu finanční úřad nárok odebere a bude po něm požadovat vrácení již vyplacených částek.