Když nástroje nemají své místo, přestaneš cvičit
Typická chyba je podložení jen pod přední kolečka, zatímco zadní zůstanou bez podpory. Piano se nakloní a tlak se přesune na menší plochu. Další chybou je použití měkké gumy, která se časem vytlačí a zanechá v podlaze důlek. Pokud už otlačená místa máte, nechte podlahu v klidu, zda se vrátí. U plovoucí podlahy se často vrátí jen částečně. Potom pomůže jen výměna poškozených desek nebo překrytí podložkou, která místo zakryje.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší hluk obvykle nejde od nástroje, ale od prostředí. Lednička, digestoř, klimatizace nebo puštěná televize vytvářejí stálý tón, který se míchá s tónem struny. Ucho pak ztrácí referenci. Než začnete ladit, vypněte vše, co hučí nebo šumí. Zavřete okno a dveře. Pokud to jde, použijte místnost s měkkým nábytkem, kobercem a závěsy. Tvrdé stěny a dlažba zvuk odrážejí a prodlužují dozvuk, takže dvě struny znějí současně déle, než je potřeba.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotná deska by měla být co nejtuhlejší. Nejčastěji se používá dvouvrstvá konstrukce slepená a sešroubovaná, protože jedna tenká deska se pod údery prohýbá a rezonuje. Spoje lepte po celé ploše, ne jen po okrajích, a vruty nedotahujte přes okraj — vzniklé praskliny se pod nohami stojanů rozjedou. Desku položte na pružnou vrstvu tak, aby nikde nebyla v přímém kontaktu s nosnou podlahou ani se stěnou. Obvodová mezera několika milimetrů je nutnost, ne kosmetická úprava. Pokud deska na některém místě sedí na zdi nebo na zárubni, vibrace se přenesou přímo do konstrukce a celý podest ztratí smysl.<br>
<br>
<br>
<br>
Stojan pro více kusů zabere podlahu, ale drží kytary v úhlu, který je pohodlný pro každodenní hraní. Vyberte stojan s oddělenými rameny, aby se nástroje nedotýkaly a nepřenášely vibrace. Nekupujte nejlevnější plastové provedení, které se po pár měsících rozviklá. Stojan postavte mimo průchod a mimo místo, kde se často zakopává. Pokud máte malé děti nebo kočku, je stojan rizikovější než zeď, protože se dá snadno shodit. Na druhou stranu se z něj kytara bere rychleji a to je pro praxi klíčové.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina stojanů má tři nohy a těžiště vysoko. Když do horní části narazí malé dítě, páka je okamžitá. Řešením není kupovat dražší stojan, ale zatížit základnu. Na prostředek mezi nohy polož těžkou knihu, cihlu v obalu nebo plátěný pytel s pískem. Nesmí to ale přesahovat obrys nohou, jinak o to dítě zakopne. U kovových stojanů se vyplatí zkontrolovat, zda mají protiskluzové koncovky. Pokud je guma opotřebená nebo chybí, stojan na hladké podlaze ujede i při malém nárazu. Vyměň koncovky nebo pod nohy polož protiskluzovou podložku, kterou znáš z koupelny.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak ladit podle sluchu bez zbytečného rámusu Ladičku používejte s vypnutým reproduktorem nebo se sluchátky. Většina ladiček má i vizuální odezvu – ručičku nebo barevný pruh. Jakmile vidíte odchylku, netřeba do struny mlátit. Trsátkem nebo prstem zaberte jednou, klidně a stejnoměrně. Hlasitost držte na nejnižší úrovni, kdy ještě slyšíte tón. Silné brnknutí rozkmitá i okolní struny a slyšíte směs tónů.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si udělej pravidlo, že každý nástroj se po hraní vrací na své místo. Koutek nemusí být velký ani drahý. Musí být takový, abys k němu došel a mohl hrát během minuty. Když to splní, budeš cvičit častěji – a to je celý účel.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec platí, že potichu neladíte jen kvůli sousedům, ale i kvůli sobě. Čím méně hluku kolem, tím rychleji uslyšíte, kdy jsou struny v rovnováze. Pravidelná kontrola ladění před hraním a po něm zabere minutu a ušetří spoustu rozladěných tónů. Když se do toho přesto připlete okolní hluk, raději přestaňte, ztište zdroj a začněte znovu – nervozita a spěch ladění nikdy neprospějí.<br>
<br>
<br>
<br>
Ladění strun je pro začátečníka často hlasitější, než by chtěl. Když k tomu připočtete hlučné okolí, vzniká stres – a rozladěný nástroj. Přitom stačí změnit pár návyků. Klíčové je neladit silou a neustále nebrnkat do strun. Každé brnknutí má smysl, jen když víte, co posloucháte.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní pravidlo zní: nástroj, který používáš denně, musí být na dosah ruky a ve výšce, ze které ho vezmeš jednou rukou. Kytara na stojanu u stěny, klávesy ve výšce hraní vsedě, dechové nástroje v horizontální poloze v poličce nebo v pouzdře na věšáku. Nástroje, na které hraješ jednou za měsíc, patří do pouzder a do skříně. Když tohle rozdělení neuděláš, skončí všechno na jedné hromadě a ty přestaneš cvičit, protože překážka je větší než chuť.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlhkost a teplota rozhodují víc než pořádek Dřevěné nástroje, klavíry a smyčce nesnáší prudké změny. Koutek proto neumisťuj k radiátoru, ke krbu, do blízkosti okna, které celý den praží, ani do vlhkého sklepa. Ideální je stabilní místnost s vlhkostí kolem 45–55 procent a teplotou, která moc nekolísá. Pokud máš klavír nebo kytaru s masivním dřevem, pořiď vlhkoměr a v zimě řeš vlhkost zvlhčovačem. Běžný omyl je dávat nástroje na přímé slunce jen proto, že tam je volná stěna. Slunce dřevo vysuší a barvu laku zničí rychleji než nepořádek.