Když máte doma psa nebo kočku: jak zatočit se srstí i zápachem
Při úklidu sprchového koutu nebo vany postupujte takto: nejprve postříkejte stěny octem (ředěným vodou v poměru 1:1) a nechte působit 10–15 minut. Poté posypte mokrý povrch jedlou sodou a vydrhněte houbičkou nebo kartáčem. Nakonec vše opláchněte teplou vodou a vytřete do sucha – zabráníte tak vzniku nových vodních skvrn. U odtoků nasypte do otvoru půl hrnku sody, přelijte hrnkem octa, nechte šumět a po 15 minutách propláchněte vařící vodou.<br>
<br>
<br>
<br>
Při samotném nanášení se vyvarujte dvou častých chyb. První je příliš silná vrstva barvy, která pak stéká a vytváří mapy. Druhá je malování za plného slunce nebo v průvanu, kdy barva rychle schne a váleček tahá suchou barvu po zdi. Ideální je pracovat při pokojové teplotě, s otevřeným oknem jen na větračku a za rovnoměrného umělého osvětlení. Mezi jednotlivými vrstvami dodržte doporučenou dobu schnutí, obvykle dvě až čtyři hodiny. Pokud budete spěchat, nová vrstva nadzvedne tu starou a objeví se šmouhy, které už nic nesrovná.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je použití octa na silikonové těsnění. Ocet sice odstraní plíseň, ale dlouhodobě silikon vysušuje a může ho popraskat. Pro běžnou údržbu použijte pastu ze sody a vody, kterou nanesete na těsnění, necháte působit 20 minut a poté setřete. Pokud je plíseň už zažraná, je lepší těsnění vyměnit, protože žádný domácí prostředek nedokáže obnovit jeho strukturu.<br>
<br>
<br>
<br>
Koupelna patří k místům, kde se běžné čisticí prostředky mísí s vlhkostí a teplem, což často vede k plísním a vodnímu kameni. Nejlevnější a nejšetrnější variantou je přitom kombinace dvou základních surovin z kuchyně – octa a jedlé sody. Než je ale začnete používat, je důležité pochopit, kdy je kombinovat a kdy naopak použít každou zvlášť.<br>
<br>
<br>
<br>
Po dokončení druhé vrstvy nechte místnost důkladně vyschnout alespoň 24 hodin, než začnete sundávat pásku a vracet nábytek. Pásku odstraňujte šikmým tahem pod ostrým úhlem, aby se barva netrhala. Váleček a štětce hned po práci umyjte teplou vodou, pokud jste použili vodou ředitelnou barvu – zaschlá barva se čistí mnohem hůř. Zbytky barvy v plechovce pevně uzavřete a skladujte na chladném místě, hodí se na případné opravy. Pokud jste postupovali podle těchto kroků, malování zvládnete za víkend, ušetříte za řemeslníka a výsledek bude vypadat profesionálně.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se řekne botník, většinou si představíme police na lehkou obuv. Jenže realita je jiná: od října do března potřebujete uskladnit kozačky, kotníkové boty nebo sněhule, které jsou vyšší a objemnější. Pokud nechcete, aby se zimní obuv válela po zemi nebo blokovala vstup do bytu, musíte botník naplánovat jinak. Klíčové je myslet nejen na počet párů, ale i na jejich rozměry a způsob přístupu.<br>
<br>
<br>
<br>
Ocet je kyselina, která skvěle rozpouští vodní kámen, mýdlové usazeniny a rezavé skvrny. Jedlá soda je naopak jemné abrazivum, které mechanicky odstraňuje nečistoty a neutralizuje pachy. Pokud je smícháte dohromady, dojde k chemické reakci – šumění, které pomáhá uvolnit nečistoty, ale zároveň se obě látky vzájemně neutralizují. Proto je nejlepší je používat postupně: nejprve naneste ocet, nechte působit, poté posypte sodou a vydrhněte.<br>
<br>
<br>
<br>
Vertikální rozdělení a úložné vychytávky Účinným trikem je rozdělit botník do dvou zón. Do spodní třetiny patří zimní obuv, do střední části celoroční tenisky a polobotky a do horní části boty, které nosíte jen výjimečně, třeba společenské nebo sezónní. Pokud máte hluboký botník, využijte zadní část pro boty, které nenosíte tak často, a přední část pro ty, které potřebujete každý den. Praktické jsou také úzké držáky na boty, které se dají zavěsit na dvířka – vejdou se tam i vyšší zimní boty, pokud je umístíte šikmo. Pozor ale na to, aby se dvířka dala bezpečně zavřít a boty nepřekážely v chodbě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud máte klasický botník s pevnými policemi a ty nejdou vyjmout, existuje jednoduché řešení – využijte spodní část pro vysoké boty a horní police pro nízkou obuv nebo doplňky. U botníků s výsuvnými šuplíky je situace jiná: často se tam vejdou jen dva páry zimních bot, a to ještě napříč. V takovém případě zvažte, zda nejsou lepší otevřené police bez dvířek, kde boty „dýchají" a rychleji uschnou po návratu z venku. Zároveň u nich odpadá problém s otvíráním dvířek, když před botníkem leží mokré boty.<br>
<br>
<br>
<br>
Další častý problém je, když se snažíte trefit přesný odstín z výrobního čísla nábytku. To je zbytečné. Mnohem lepší je vybrat barvu o stupeň tmavší nebo světlejší, ale se stejným podtónem. Pokud má nábytek teplý hnědý podtón, volte barvu s teplým základem. Studený šedý podtón nesladí s dubem, i když by měl stejnou tmavost. Tuto chybu poznáte až po zaschnutí, kdy dřevo získá nazelenalý nebo špinavý nádech.