Když flétna dohraje, rozložte ji a uložte na správné místo
Nový nábytek je radost, ale ta radost rychle zmizí, pokud si ho po doručení důkladně neprohlédnete. Přepravci mají naspěch, vy máte také naspěch a často se stane, že se podepíše předávací protokol, aniž by někdo otevřel obal. Právě v tu chvíli přicházíte o možnost reklamovat poškození, které vzniklo při dopravě. Proto je nutné si na kontrolu vyhradit alespoň půl hodiny a postupovat systematicky.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotná deska by měla být co nejtuhlejší. Nejčastěji se používá dvouvrstvá konstrukce slepená a sešroubovaná, protože jedna tenká deska se pod údery prohýbá a rezonuje. Spoje lepte po celé ploše, ne jen po okrajích, a vruty nedotahujte přes okraj — vzniklé praskliny se pod nohami stojanů rozjedou. Desku položte na pružnou vrstvu tak, aby nikde nebyla v přímém kontaktu s nosnou podlahou ani se stěnou. Obvodová mezera několika milimetrů je nutnost, ne kosmetická úprava. Pokud deska na některém místě sedí na zdi nebo na zárubni, vibrace se přenesou přímo do konstrukce a celý podest ztratí smysl.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotný stůl volte s ohledem na to, že bude v dosahu postele. Vyhněte se masivním deskám, které opticky pohlcují světlo. Lepší je deska s kovovou podnoží nebo konzolová deska připevněná ke zdi. Pod ní umístěte zásuvkovou jednotku na výšku, která se vejde pod desku, nebo naopak nízký vozík, který lze odsunout, když potřebujete prostor uvolnit. Typická chyba: koupě velkého pracovního křesla. Do ložnice se hodí spíš menší židle s pevnou opěrou zad, případně bez područek, aby se dala zasunout až ke stěně.<br>
<br>
<br>
<br>
Přemýšlíte, jak zklidnit akustickou bicí soupravu, abyste mohli cvičit doma, a přitom neztratili pocit ze hry? Dvě nejčastější cesty vedou přes síťované blány a přes tlumítka. Každá z nich řeší jiný problém a každá s sebou nese jiné kompromisy. Než začnete cokoli kupovat nebo natahovat, je dobré vědět, co která úprava udělá s konkrétním bubnem a s celkovým zvukem.<br>
<br>
<br>
<br>
Krabice je nejlepší pro archiv a pro cokoli, co vytáhnete méně než dvakrát do roka. Kartonová krabice ale musí mít pevné dno a víko, protože noty jsou těžší, než vypadají. Vyskládejte je na výšku, ne naplocho — naplocho se spodní vrstvy prohýbají a trhají. Mezi jednotlivé sešity dejte tenký karton nebo silnější papír, aby se hřbety neotlačily. Na přední stranu napište fixem obsah a rok, ne jen „noty". Krabice bez popisu je stejně bezedná jako žádná krabice.<br>
<br>
<br>
<br>
Po vytření nechte díly chvíli volně ležet na suchém místě, aby zbytková vlhkost odpařila. Teprve potom je uložte do pouzdra. Pouzdro by mělo být suché a čisté, bez prachu. Flétnu ukládejte na místo, kde není přímé slunce, radiátor ani průvan. Stabilní teplota a vlhkost vzduchu prospívají dřevu i kovu. Nikdy nenechávejte nástroj v autě přes noc nebo v místnosti, kde se střídá vlhko a sucho.<br>
<br>
<br>
<br>
Síťovaná blána je vlastně mřížka z pevných vláken bez membrány. Když na ni udeříte, struna paličky projde skrz a rozezní jen rám a vnitřní snímač, pokud je přítomen. Akusticky zůstane slyšet hlavně suché cvaknutí, které je výrazně tišší než plná blána. Výsledkem je, že buben zní jako cvičná podložka, ne jako nástroj. To je ideální pro byt, kde sousedé nesnesou ani dunění vířivého bubnu. Pozor ale na dva časté omyly: síťovaná blána výrazně mění odskok paličky a vyžaduje jinou techniku úderu, a pokud ji napnete příliš, začne zvonit a pružit nepříjemně. Naopak příliš volná blána zase ztrácí odezvu a palička se do ní zamotává.<br>
<br>
<br>
<br>
Co přesně utichne a co zůstane Tlumítka jsou různé hmoty – pěnové kroužky, gelové terčíky, přelepovací pásky nebo látkové pruhy – které se pokládají na blánu nebo na rám. Fungují tak, že utlumí vibrace membrány, čímž zkrátí dozvuk a potlačí vyšší harmonické složky. Zvuk se tím ztmaví a zkrátí, ale nezmizí úplně. U vířivého bubnu dokáže tlustý pěnový kroužek snížit hlasitost jen o málo, protože hlavní energie jde do spodní blány a do rámu. U tomů a basového bubnu je efekt výraznější, ale pořád platí, že tón zůstává, jen je kratší a méně pronikavý. Zásadní je, že tlumítka nikdy neodstraní hluk úplně – jen ho přetvoří. Pokud potřebujete skutečné ticho, musíte sáhnout po síťovaných blánách, nebo po obou řešeních současně.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou začátečníků je přelepit celou blánu od okraje k okraji. Tím se zvuk zadusí natolik, že ztratí výšku i úder a buben zní jako karton. Lepší je začít s jedním malým terčíkem uprostřed nebo s kroužkem o průměru menším, než je blána. Vždy zkoušejte poslouchat při hře, ne jen při ladění. Dále platí, že tlumítka na spodní blánu vířivého bubnu nemají smysl – spodní blána je zdrojem jemných ozvěn a její utlumení zvuk spíš zhorší. U basového bubnu se vyplatí tlumit jen lehce, jinak ztratíte kopák a budete mít pocit, že hrajete na krabici.