Když dítě spadne z postele, ochrání ho správně ustlaná postel
Nejčastější příčinou pádu malého dítěte z postele není neposednost, ale nevhodné ustlání a špatně zvolená zábrana. Dítě se v noci převaluje, hledá chladnější místo a podvědomě se tlačí k okraji. Pokud nemá oporu, převalí se přes hranu. Řešení není složité, ale vyžaduje dodržení několika zásad, které se týkají výšky lůžka, pevnosti matrace i toho, co v posteli vůbec leží.<br>
<br>
<br>
<br>
Před koupí si na podlaze vylepte páskou půdorys válendy a týden přes něj choďte. Zjistíte, kde skutečně vadí, a předejdete tomu, že budete nábytek vracet. U dveří na obou koncích platí jednoduché pravidlo: průchod mezi nimi musí zůstat volný jako chodba, i když to znamená obětovat část spací plochy.<br>
<br>
<br>
<br>
Při samotném rozkládání postupujte pomalu a kontrolujte dráhu. Pohovku vytahujte rovnoměrně, ne trhnutím. Trhnutí je nejčastější chyba: mechanismus se zkříží, plocha se vzpříčí a vy pak tlačíte na místo, které není určené k zatížení. Pokud pohovka jde ztuha, zastavte se a zkontrolujte, jestli někde nepřekáží noha stolku, kabel nebo práh. Netahejte za čalounění, ale za rám nebo za určený úchyt. U rozkládacích pohovkek s výklopnou plochou dávejte pozor na horní hranu, která se zvedá. Právě tam nejčastěji dojde ke skřípnutí prstů, když člověk stojí příliš blízko.<br>
<br>
<br>
<br>
Před nasazením zkontrolujte, jestli se uvnitř nehromadí prach nebo drobky. Vysajte rám i spodní stranu sedáku, jinak se nečistoty vtlačí do látky a vznikne šedý flek, který už nevypere. Pokud je potah snímatelný, perte ho podle údajů na etiketě a před navlečením ho nechte dokonale uschnout. Vlhký potah se vytáhne a po nasazení bude na sedáku plavat.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak na to bez zbytečných chyb Nejprve sedák vyjměte, ne ho jen posuňte. U většiny válend drží na suchém zipu, na suchých zipových pásech nebo je prostě volně položený na rámu. Vyndejte ho celý, prohlédněte spodní stranu a teprve pak ho obraťte. Tím dosáhnete dvou věcí: vyměníte horní a spodní plochu a zároveň vyměníte přední a zadní okraj. Právě zadní hrana u opěradla bývá nejvíc zatížená, i když to na první pohled není vidět.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba na válendě: lidé koupí drahou matraci a položí ji na starý vrzající rošt s pěti lamelami. Matrace pak „plave", dře o hrany a po roce má proleženiny. Druhá chyba je opačná – dát měkkou pružinovou matraci na tvrdou desku. Připravíte ji o pružnost, tlak se přenese do ramen a kyčlí a ráno vstáváte ztuhlý. Třetí častý omyl je podložit desku jen v rozích. Uprostřed se prohne a matrace se ohne do luku.<br>
<br>
<br>
<br>
Válenda má jednu stranu sedáku, na kterou se sedá pořád. Ať už je to ta u okna, u dveří nebo blíž k televizi, vzniká tam postupně proleženina, zatímco druhá polovina zůstává skoro jako nová. Otáčení sedáků není vymoženost pro perfekcionisty, ale způsob, jak prodloužit životnost nábytku a oddálit okamžik, kdy se látka začne lesknout a molitan se rozdrolí.<br>
<br>
<br>
<br>
Rošt funguje jako pérování. Lamely se pod váhou prohýbají a vracejí, čímž doplňují pružnost matrace. Na roštu se matrace víc „nadýchne", lépe odvádí vlhkost a pocitově bývá měkčí. Jenže pruží i tam, kde nechcete – typicky uprostřed, kde se trup propadá. Pokud jsou lamely daleko od sebe nebo popraskané, matrace se mezi ně vtlačí a postupně se zdeformuje. U pěnových matrací to vadí víc než u taštičkových pružin, které si drží tvar samy.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je otáčet jen dopředu a dozadu, ale nechat stejnou stranu nahoře. Druhá častá chyba je otáčení o 180 stupňů kolem svislé osy u sedáků, které mají na jedné straně zip nebo suchý zip. Tím se pásky přetočí a látka se začne kroutit. U takových válend je lepší střídat jen horní a spodní plochu a přední a zadní hranu nechat na místě, případně sedák úplně přemístit na druhý konec rámu, pokud to konstrukce dovolí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejúčinnější je otáčet sedák jednou za měsíc až dva. U levnějších válend s pěnovou výplní to zvládněte častěji, u kvalitnějších s vrstvou paměťové pěny stačí jednou za čtvrt roku. Rozhodující je, kolik na ní skutečně sedíte. Pokud slouží jako hlavní gauč v obýváku, kde se večer sejde celá rodina, měsíční interval je minimum. U příležitostného sezení v pokoji pro hosty postačí dvakrát do roka.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozkládací pohovka, u které stojí stolek, vypadá jako běžná situace. Jenže při rozkládání se z pohovky stává páka a stolek se stává překážkou. Pokud ho necháte na místě, riskujete poškrábané dřevo, utržené nohy stolku, ohmatané čalounění a v horším případě zlomený mechanismus. První krok proto není tahat za pohovku, ale uvolnit prostor. Změřte si, kolik místa pohovka potřebuje v rozloženém stavu. Tuto vzdálenost porovnejte s tím, co skutečně máte k dispozici. Pokud je stolek blíž, než je hloubka rozložené plochy, musí pryč.