Kdy začíná být vlhkost vzduchu pro hudební nástroje nebezpečná?
Dřevo je hygroskopické. Přijímá vlhkost ze vzduchu a zase ji odevzdává. Když relativní vlhkost v místnosti přesáhne 60 %, dřevo začne bobtnat. U strunných nástrojů se tím zvětší objem krku i těla, u dechových se může změnit průměr vrtání. Nad 65 % už dochází ke skutečným škodám, i když na pohled nic nevidíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Notový stojan u klavíru vypadá jako maličkost, dokud člověk nezjistí, že mu při hře zavazí buď loket, nebo výhled na klávesy. Klavír má pevně daný tvar a notový pult je součástí nástroje, takže samostatný stojan musíte umístit tak, aby respektoval vaše tělo i akustiku. První věc, kterou je třeba změřit, je vzdálenost mezi klávesnicí a místem, kam dosáhnete rukama, aniž byste se museli předklánět. Stojan postavený příliš blízko klavíru nutí hráče kroutit trupem, příliš daleko zase nutí k předklonu a přetěžuje bederní páteř. Ideální je, když horní hrana notového stojanu leží přibližně ve výšce očí vsedě při mírném sklonu hlavy.<br>
<br>
<br>
<br>
Deska, tlumicí vrstva a míčky v jednom cel<br>
<br>
<br>
<br>
Co večer vynechat a čím ho nahrad<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud už nástroj vlhkostí utrpěl, nechte ho v suchém prostředí pomalu aklimatizovat. Trvá to dny až týdny. Nesnažte se proces urychlit. U vážnějších deformací se obraťte na opraváře — domácí pokusy o narovnání krku nebo víka obvykle skončí prasklinou, kterou už nelze zamaskovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec platí, že nejlepší místo je tam, kde na kytaru vidíte a kde vás bude bavit ji brát do ruky. Nástroj, který leží celý rok zavřený ve skříni, ztrácí zvuk i tvar. Proto střídejte podle sezóny: v zimě blíž k vlhčímu vzduchu, v létě dál od okna. Když si na to zvyknete, kytara vám to vrátí stabilním krkem a zvukem, který se nemění.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejrychleji reagují tenké díly. Víko houslí má tloušťku kolem 2,5 mm. Při vysoké vlhkosti nabere vodu, prohne se a tlak na kobylku se rozloží jinak. Krk kytary se ohne dopředu, struny se zvednou a hmatník se ohne do luku. U klarinetu nebo hoboje se může rozšířit horní díl natolik, že se spoj s druhým dílem zasekne a nepůjde rozebrat. To je typická chyba: člověk násilím tahá a zlomí čep.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším kritériem je výška. Stojan by měl být nastavitelný, ale i pevný stojan se dá podložit. Pokud jsou noty příliš nízko, hráč se hroutí do sebe a ztrácí oporu v bránici. Pokud jsou příliš vysoko, zvedá bradu a napíná šíji. Zkuste si podložit nohy stojanu tvrdou podložkou a sledovat, jak se změní váš posed. U klavíru se často zapomíná na pedály: stojan nesmí zasahovat do prostoru, kam šlapete. Jinak při hře na pedál narazíte kolenem nebo nohou do nohy stojanu a rozladíte se.<br>
<br>
<br>
<br>
Nástroje v pouzdrech berte ven jen na dobu hraní. Pouzdro samo vlhkost nedrží, pokud není těsné. Po každém hraní otřete dřevo dosucha a nechte nástroj 20 minut volně na stojanu, ať se vyrovná s okolím. Nikdy ho nezavírejte mokrý. Do pouzdra naopak nikdy nedávejte vlhčítko — to má smysl jen v suchém prostředí. Další častá chyba je sušit nástroj fénem nebo na přímém slunci. Dřevo popraská, i když vlhkost klesne.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické umístění krok za krokem Nejprve si sedněte ke klavíru tak, jak skutečně hrajete. Nechte někoho, aby vám stojan podal, a vyzkoušejte tři polohy: vpravo, vlevo a mírně vpředu. V každé poloze zahrajte stupnici přes dvě oktávy. Sledujte, zda se loket dotýká konstrukce stojanu, zda musíte otáčet hlavu a zda vidíte na noty bez zaostřování. Většina hráčů skončí s stojanem posunutým doprava a mírně šikmo, aby noty nebyly v rovině s klávesami, ale pod mírným úhlem.<br>
<br>
<br>
<br>
Olej proniká do pórů a nahrazuje chybějící vlhkost. Dřevo po něm ztmavne, je pružnější a méně náchylné k praskání. Zvukově se to projeví jako kulatější tón s delším dozníváním, protože dřevo lépe přenáší vibrace. Vosk naproti tomu zůstává na povrchu, uzavírá póry a vytváří kluzčí vrstvu. Hra je pak rychlejší, prsty kloužou, ale sustain se může mírně zkrátit. Pro blues a rock s důrazem na tón je vhodnější olej, pro technické a rychlé pasáže naopak vosk.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec zvažte, zda vůbec samostatný stojan potřebujete. Pokud hrajete převážně z not, které se vejdou na klavírní pult, je samostatný stojan zbytečný a jen zabírá místo. Pokud ale potřebujete mít noty výš a blíž očím, je lepší investovat do stojanu s pevnou základnou a nastavitelnou deskou než do levného stojanu, který se při každém silnějším úhozu rozkmitá. Umístění je vždy kompromis mezi pohodlím rukou, výhledem na noty a akustikou nástroje.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je postavit stojan přímo na klavírní pult. Ten je určený pro noty a má omezenou nosnost. Stojan na něm klouže, vibruje a při hře se posouvá. Další chybou je umístit stojan tak, aby clonil zvuk klavíru. Zvlášť u pianina se zvuk šíří přední deskou a horní kryt je jen doplňkový. Stojan v těsné blízkosti horní desky pohlcuje vyšší frekvence a zvuk je tupý. Nechte mezi stojanem a klavírem mezeru alespoň na dlaň, aby vzduch mohl proudit.