Kam s druhým dítětem na noc, aby spacák ráno nepřekážel
Důležité je myslet na okolí matrace. V místnosti nesmí být radiátory s ostrými hranami, elektrické zásuvky v dosahu nebo volně položené těžké předměty. Matrace by měla být umístěna tak, aby z žádné strany nebyla pod ní mezera, do které by se dítě mohlo zaklínit. Ideální je položit ji přímo na zem nebo na nízký rošt bez ostrých hran. Pokud je podlaha studená, pod matraci patří podložka nebo koberec, ale pozor na kluzký povrch.<br>
<br>
<br>
<br>
Příchod druhého dítěte do rodiny obvykle znamená jednu zásadní změnu: přestáváte být schopni udržet pořádek silou vůle. Ráno pak vzniká typický chaos – přes spacák a karimatku se nedostanete ke dveřím, k posteli ani k nočnímu stolku. Řešení není v tom mít méně věcí, ale mít je na správném místě už ve chvíli, kdy jdete spát. Tady je postup, který se osvědčil.<br>
<br>
<br>
<br>
Ráno je stejně důležité jako večer. Mladší se budí dřív a často vzbudí i staršího. Pomůže, když starší dostane budík s tichým vibračním probuzením a mladší má v dosahu hračku nebo knížku, kterou se zabaví v posteli. Neučte mladšího, že musí být zticha za každou cenu – to vede k napětí. Naopak ho naučte, že po probuzení zůstane v posteli, dokud nepřijde dospělý. Trvá to týdny, ale vyplatí se to.<br>
<br>
<br>
<br>
Plyšáci se množí rychleji než ponožky v pračce. Jeden přinese babička, druhý vyhraje dítě v tombole, třetí zůstane po návštěvě. Než se nadějete, leží na posteli hromada, která zabírá víc místa než batole. První krok není třídění, ale změna pohledu: plyšák není jen hračka, ale také dekorace, která má v pokoji svou funkci. Rozdíl mezi hromadou a sbírkou je v tom, jestli o každém kusu víte, proč tam je.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je postavit domeček přímo před okno nebo před radiátor. Dítě si pak stěžuje, že je mu zima, a vy máte problém s větráním. Další častá chyba je umístit domeček tak, že se do něj nedá vlézt bez přelezení postele. Než domeček postavíte, projděte si v duchu trasu: od dveří k posteli, od postele ke skříni, od skříně k oknu. Pokud některá z těchto tras vede skrz domeček, je na špatném místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Dětský pokoj bývá menší, než by člověk chtěl, a přesto se do něj musí vejít postel, místo na hraní, úložné prostory a často i domeček nebo stan. Nejčastější chyba je kupovat nábytek podle toho, co vidíme v katalogu, místo abychom nejdřív změřili skutečný prostor a promysleli, kudy se v pokoji chodí. Než cokoli koupíte nebo přestěhujete, vezměte metr a změřte tři věci: délku stěny, kam chcete postel, šířku průchodu mezi postelí a protější stěnou a výšku od podlahy k parapetu či k horní hraně skříně. Bez těchto čísel skončíte s nábytkem, který se tam nevejde nebo zablokuje dveře.<br>
<br>
<br>
<br>
Domeček ano, ale ne uprostřed místnosti Domeček, stan nebo bunkr děti milují, ale zabírá víc místa, než se na první pohled zdá. Malý textilní stan má půdorys zhruba metr krát metr, větší dřevěný domeček klidně metr a půl krát metr a půl. To je čtvrtina podlahy v běžném panelákovém pokoji. Nejlepší umístění je roh, kde se stýkají dvě stěny, ideálně naproti oknu, aby nepřekážel v cestě k posteli ani ke skříni. Domeček v rohu zabere méně místa než uprostřed, protože dvě jeho strany kryjí stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
Ne každý byt má dvě volné ložnice. Řešením je rozdělit jednu větší místnost na dvě zóny. Pomůže knihovna postavená jako příčka, posuvná zástěna nebo vysoká skříň, která oddělí postele. Důležité je, aby každé dítě mělo vlastní postel, vlastní úložný prostor a vlastní místo na učení. Pokud to jde, dejte každému zvláštní vypínač světla a zásuvku. Děti pak mají pocit kontroly nad svým koutem, i když stěny mezi nimi nejsou.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte u postele. Tam patří maximálně tři až pět kusů, se kterými dítě skutečně usíná. Ostatní odtud odstraňte. Není to krutost, ale prostor k dýchání. Dítě si ráno snáz ustelu a v noci se mu nic neplete pod nohama. Pokud se brání, nechte ho vybrat, které tři tam zůstanou. Rozhodnutí musí být jeho, jinak si k hromadě vytvoří citovou vazbu a každý pokus o úklid skončí pláčem.<br>
<br>
<br>
<br>
Postel je základ. Pro dítě školního věku počítejte s rozměrem lůžka kolem devadesáti krát dvě stě centimetrů, u předškoláka stačí menší. Kolem postele nechte alespoň šedesát centimetrů volné podlahy na té straně, kde se vstává, a aspoň čtyřicet centimetrů na straně druhé, pokud tam není zeď. Pokud je pokoj úzký, dejte postel delší stranou podél stěny a ne do rohu u dveří — jinak se dveře nedají otevřít a dítě si při vstupu narazí rameno.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je ukládat plyšáky do uzavřených plastových boxů. Dítě o nich neví, přestane si jich všímat, a přesto je box plný. Lepší je průhledný koš nebo látková taška, kterou má dítě na očích a může si kdykoli vzít. Další chybou je držet každý kus z vděčnosti. Plyšák, který je roztrhaný, zapáchá nebo ho dítě roky nechce, patří buď k opravě, nebo do sbírky. Ne do pokoje.