Jídelní stůl u zdi, nebo uprostřed: co rozhoduje
Na stole mějte připravené prostírání pro každého zvlášť, aby se nemuselo přesklídat. Příbory, sklenice a ubrousky dejte na kraj stolu nebo na servírovací vozík. Když někdo dorazí, stačí mu ukázat jeho místo a nabídnout, co je právě hotové. Ušetříte si běhání a hosté nemají pocit, že přišli pozdě.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je kupovat sklenice podle vzhledu v regálu. Doma pak zjistíte, že se převrhávají při každém jídle a v myčce zabírají místo, které nemají. Další častá chyba je používat sklenice s vnějším reliéfem nebo zářezy – ty sice dobře vypadají, ale v drážkách se usazuje vodní kámen a zbytky nápojů. Hladký vnější povrch se utírá snadno a nezadržuje nečistoty.<br>
<br>
<br>
<br>
Ať zvolíte kteroukoli variantu, vyzkoušejte ji nanečisto. Přemístěte stůl, posaďte se na každou židli, předkloňte se, vstaňte a obejděte stůl s plným talířem. Teprve podle toho, kde se při tom zachytíte nebo kde si narazíte loket, poznáte, jestli má stůl zůstat u zdi, nebo se vrátit doprostřed. Rozměry se mění, zvyky ne – a právě ty rozhodují nejvíc.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní pravidlo zní: čím širší dno a nižší těžiště, tím menší riziko převržení. Sklenice se širokou základnou, která se směrem nahoru mírně zužuje, se při nárazu nakloní, ale díky hmotnosti u dna se vrátí zpět. Vyhněte se takzvaným vysokým „trubkám" a úzkým sklenicím na vodu, které vypadají elegantně, ale na rodinném stole jsou jen zdrojem stresu.<br>
<br>
<br>
<br>
Vezměte vzorek podlahy, který vám zbyl po pokládce, a noste ho s sebou. Fotografie v telefonu zkresluje barvu, vzorek ne. Na místě přiložte vzorek k desce stolu a dívejte se na ně z odstupu několika kroků, ne z bezprostřední blízkosti. Právě z dálky vynikne, zda se odstíny bijí, nebo ladí. U dýhovaných desek sledujte i kresbu – výrazná kresba podlahy a hladká deska stolu se mohou vzájemně potlačovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Světlo je další častý problém. Stropní lampa uprostřed místnosti často svítí mimo stůl, takže je u jídla šero a lidé raději jdou tam, kde je vidět. Přidejte stojací lampu nebo nástěnné světlo tak, aby osvětlovalo desku, ne podlahu. Vyhněte se ale ostrému světlu mířícímu do očí. Příjemné světlo nad stolem je půlka úspěchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Snadné mytí není jen o tvaru, ale i o vnitřním povrchu. Sklenice s ostrým přechodem mezi dnem a stěnami, kde se drží zbytky jídla, se špatně čistí. Hledejte tvar s plynulým dnem bez vnitřních hran a záhybů. Pokud sklenice prochází myčkou, musí mít dostatečně široké hrdlo, aby se voda dostala dovnitř a mohla odtékat. Úzké hrdlo znamená, že voda zůstává uvnitř a sklenice se po mytí musí obracet a složitě vylévat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je koupě lesklé desky. Vysoký lesk vypadá na fotkách skvěle, ale každý otisk prstu, šmouha od sklenice a mikroskopická ranka na něm zůstanou vidět. U jídelního stolu, kde se denně polyká a popíjí, je to prakticky neudržitelné. Pokud trváte na lesku, počítejte s tím, že budete desku přelešťovat mnohem častěji než matné varianty, a i tak se postupně ztratí původní hloubka.<br>
<br>
<br>
<br>
Převržená sklenice na stole je nejčastější nehoda při jídle. Většinou nejde o nešikovnost, ale o nevhodný tvar. Sklenice s úzkou základnou a vysokým tělem má těžiště vysoko nad stolem. Stačí malý pohyb lokte a už leží. Řešení není držet ji oběma rukama, ale vybrat takový tvar, který se sám vrací do stabilní polohy.<br>
<br>
<br>
<br>
Uprostřed místnosti nechte stůl stát vždy, když u něj jíte pravidelně ve čtyřech a více lidech, když chcete mít možnost stůl rozložit a když místnost slouží výhradně k jídlu a odpočinku. Volný prostor kolem stolu není plýtvání, ale podmínka, aby se dalo obsluhovat z obou stran a aby se děti dostaly ke svému místu bez přelézání. Pomáhá i to, že stůl uprostřed přirozeně vymezí zónu jídla a zbytku místnosti dá řád.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je tlačit stůl ke zdi i tam, kde se podává jídlo pro čtyři a více osob. Hosté pak sedí v řadě jako v jídelně a nemohou se na sebe dívat. Druhá častá chyba je ponechat u zdi příliš úzký prostor na straně, kterou nikdo nepoužívá – vznikne mrtvý kout, kam se stejně nic nevejde a jen se tam hromadí prach.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je stůl u zdi správná volba Ke zdi stůl posouvejte tehdy, když u něj pravidelně sedá jen jeden až tři lidé a místnost slouží zároveň jako kuchyň nebo obývací pokoj. Zeď se tak stane přirozeným opěrným bodem a uvolní se podlaha pro pohyb. Osvědčuje se nechat volnou jen jednu dlouhou stranu a krátké konce obsadit židlemi, které se vejdou i do rohu. Pozor na radiátory a zásuvky: stůl nesmí blokovat topení ani přístup k elektřině, jinak si později nadáváte pokaždé, když budete potřebovat prodlužovačku.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozmístění jídelního stolu patří k nejčastějším chybám při zařizování jídelny. Stůl přitlačený ke zdi šetří místo, ale bere pohodlí. Stůl uprostřed místnosti působí reprezentativně, jenže v malém bytě zabírá každý centimetr. Rozhodnutí není otázkou vkusu, ale počtů a toho, kolik lidí u stolu skutečně usedá.