Jak zabavit děti v pražských parcích, aniž byste utratili korunu
Začněte výběrem správného místa. Zahrady, jako jsou ty pod Pražským hradem nebo parky na okraji města, mají často odlišný terén – svahy, schody, vodní prvky. Než vyrazíte, projděte si mapu a vyberte si konkrétní cíl, protože cílený pohyb děti unaví příjemněji než bezcílné bloudění. Vezměte si s sebou jen nezbytnosti: malou lahvičku s vodou, kousek provázku nebo kapesní nůž, případně papír a pastelky. Tím získáte materiál pro hry, které v obchodě nekoupíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud jde o jídlo, sáhněte po něčem, co se nerozmačká a nevyžaduje příbor. Nakrájená zelenina, tvrdý sýr nebo obyčejné pečivo v krabičce vydrží celé odpoledne. Vyhněte se sladkým limonádám, které děti nakopnou a pak zase unaví; lepší je voda s kapkou citronu. Nezapomeňte na vlhčené ubrousky a malou podložku na sezení – vlhká tráva je častým důvodem, proč se rodiny rychle sbalí. Počítejte také s tím, že některé parky mají pravidla o zákazu vstupu na trávníky; respektujte je a vyberte si místo k pikniku tam, kde je to povolené.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud už máte místo vybrané, ověřte si, zda se na něj vejde nejen samotný kurník, ale i výběh s dostatečným prostorem. Slepice potřebují alespoň dva až tři metry čtvereční na jedince, a to se zohledněním jak vnitřního prostoru, tak venkovního výběhu. Plochu si předem vyměřte a zakreslete — ušetříte si tím pozdější přestavby. Nakonec se rozhodněte, zda budete kurník stavět svépomocí, nebo si objednáte dodávku na klíč. V obou případech platí: kvalitní příprava místa je polovina úspěchu a vyhnutí se těmto chybám vám ušetří čas i peníze.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete stavět kurník, projděte si pozemek a sledujte, kudy dopadá slunce, odkud fouká vítr a kde se drží voda. Slepice potřebují sucho, světlo a ochranu před průvanem. Ideální je místo s mírným sklonem, kde dešťová voda rychle odteče, a ne podmáčená louka po každém dešti. Pokud máte rovinatý pozemek, vyvýšte kurník na terénní val nebo použijte podklad z hutněného štěrku — tím předejdete vlhkosti v podestýlce i šíření plísní.<br>
<br>
<br>
<br>
Pistáciový krém do dortů umí být zrádný. Když se povede, je hedvábný, stabilní a má výraznou oříškovou chuť. Když ne, zůstane zrnitý, mastný nebo se při šlehání srazí. Klíč k hladké konzistenci přitom nevězí v drahých surovinách ani v profi strojích, ale v tom, jak k pistáciím přistoupíte už v okamžiku, kdy je začnete zpracovávat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív si připravte ovoce. Broskve omyjte, rozpulte a pecku odstraňte. Slupku neloupejte – při vaření změkne a po rozmixování už v džemu nebude poznat. Pokud ale chcete úplně hladkou konzistenci, spařte je na 30 sekund ve vroucí vodě a pak prudce zchlaďte v ledové lázni. Slupka pak jde stáhnout prsty. V obou případech ovoce nakrájejte na kostičky, dejte do širšího hrnce a zasypte krystalovým cukrem v poměru asi 1:1 (hmotnostně). Přidejte šťávu z půlky citronu na každý kilogram ovoce – kyselina pomáhá uvolnit pektin a zvýrazní chuť.<br>
<br>
<br>
<br>
Základ tvoří kvalitní pistáciová pasta. Můžete si ji koupit hotovou, ale pokud chcete mít plnou kontrolu nad konzistencí, připravte si ji doma. Loupané pistácie rozmixujte ve výkonném mixéru, dokud se z nich nestane tekutá hmota. Počítejte s tím, že to trvá pět až deset minut a během mixování musíte stěny nádoby několikrát seškrábnout. Pokud mixér nemá dostatečný výkon, přidejte lžíci neutrálního oleje, ale jen po kapkách. Příliš mnoho oleje způsobí, že se pasta při šlehání s máslem nespojí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nechte směs odpočívat 30–60 minut, aby broskve pustily šťávu. Tím se vyhnete připalování na začátku vaření. Poté hrnec postavte na střední plamen a přiveďte k varu. Pěnu, která se vytvoří, sbírejte děrovanou lžící, ale nebuďte nervózní, když jí není mnoho. Snižte plamen a za občasného míchání vařte asi 25–35 minut. Teprve na konci přidejte balíček želírovacího cukru (2:1), pokud ho používáte – ale pozor, přírodní pektin z broskví a citronu často stačí, takže cukr s pektinem není nutný. Pro jistotu udělejte zkoušku na talířku: kápněte trochu džemu na talířek z lednice a počkejte minutu. Pokud se hmota neteče a při naklonění drží, je hotovo.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby, které kazí konzistenci i chuť První chyba: použití přezrálých nebo naopak tvrdých broskví. Přezrálé mají málo pektinu a džem z nich bude řídký; tvrdé zase nedají dostatek chuti. Ideální jsou broskve, které příjemně voní a při lehkém stisku mírně povolí. Druhá chyba: vaření příliš dlouho. Pektin se delším varem rozkládá a džem pak nezhoustne, i když ho vaříte hodinu. Jakmile projde zkouškou na talířku, okamžitě stáhněte z ohně.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším častým problémem je zrnitost. Ta nevzniká v krému samotném, ale v paste, kterou jste dostatečně nerozmixovali. Malé kousky ořechů se pak chovají jako abrazivo a kazí dojem z chuti. Chcete-li se jim vyhnout, propasírujte hotovou pastu přes jemné sítko, nebo pistácie před mixováním spařte horkou vodou a oloupejte je. Blanšírované pistácie mají jemnější strukturu a krém pak není ani zrnitý, ani našedlý.