Jak poznáte jedlé houby, než je dáte do košíku
Po rekonstrukci jádra se často ukáže, že největší výzvou není výběr dlažby, ale správné provedení detailů – zejména spádování podlahy ke vpusti a návaznost obkladů na tyto sklony. V malé koupelně, kde se počítá každý centimetr, je klíčové myslet na odtok vody ještě před pokládkou. Pokud spád nevyřešíte včas, voda se bude držet u stěn a pod obkladem se časem objeví vlhkost.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdříve si ověřte, že podklad pod dlažbou má skutečný spád alespoň dva centimetry na metr směrem k podlahové vpusti. V praxi to znamená, že u stěny může být podlaha o dva až tři centimetry výš než u odtoku. V malé místnosti se tento rozdíl dá vyřešit pomocí samonivelační stěrky nebo klínových desek, ale pozor – samonivelačka se nesmí používat tam, kde potřebujete vytvořit sklon, sama se totiž vždy srovná do roviny. Místo toho použijte maltu nebo speciální spádovací stěrku, kterou vytvarujete podle potřeby.<br>
<br>
<br>
<br>
Při vytváření spádu používejte samonivelační stěrku, ale nezapomeňte, že samonivelačka nevyřeší sklon – ta pouze vyrovná povrch. Pro spád se musí stěrka nanášet v různé tloušťce, což vyžaduje zkušenost. Jednodušší je použít klíny a lať, kterými stěrku stažením vytvarujete do požadovaného sklonu. Před pokládkou dlažby vždy zkontrolujte spád vodováhou s dlouhou libelou – stačí jediná špatně položená dlaždice a voda se začne srážet v kalužích, které se obtížně odstraňují. Častou chybou je spádování až při pokládce dlažby, kdy se tloušťka lepidla mění podle potřeby; výsledek bývá nerovný a dlažba časem praská.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak bylinky skladovat, aby vydržely co nejdéle Po usušení je třeba bylinky zbavit stonků a tvrdých částí. Listy opatrně oberte nebo je rozdrťte prsty. Nikdy je nedrťte na prach, pokud je nechcete použít hned – celé listy si uchovají aroma déle než mleté. Skladujte je v uzavřených sklenicích z tmavého skla, které nepropouští světlo. Dobře poslouží i plechové dózy. Důležité je, aby nádoba byla suchá a těsně uzavřená. Vlhké prostředí bylinkám nesvědčí, začaly by plesnivět. Pokud skladujete více druhů, mějte každý zvlášť, aby se vůně nesmíchaly.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív zkontrolujte hymenofor a stonek U každé houby si nejdřív prohlédněte spodní stranu klobouku. U jedlých hřibovitých hub najdete rourky, které lze snadno oddělit od dužniny. U muchomůrek, které zahrnují jak jedlé, tak smrtelně jedovaté druhy, jsou naopak lupeny. Zásadní rozdíl mezi muchomůrkou zelenou a žampionem poznáte podle vaku na bázi třeně a podle bílých lupenů u mladých plodnic. Žampion má lupeny růžové až hnědé, zatímco muchomůrka je má vždy bílé. Stonek si vždy prohlédněte celý, včetně místa, kde vyrůstá ze země. Přítomnost prstenu a pochvy je typická pro jedovaté muchomůrky, ale neplatí to absolutně.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte také na dilatační spáry, zejména tam, kde se stěna setkává s podlahou. V malé koupelně se často považují za zbytečnost, ale při změnách teplot a vlhkosti dlažba pracuje. Pokud spáru vynecháte, obklad může prasknout nebo se odlepit. Do spáry patří pružný tmel, ne silikon z drogerie – silikon sice dobře těsní, ale neabsorbuje pohyb. Správný tmel poznáte podle toho, že zůstane elastický i po vytvrzení.<br>
<br>
<br>
<br>
Místo, kde bylinky skladujete, by mělo být chladné, suché a tmavé. Nejvhodnější je spíž nebo skříňka, která není blízko sporáku nebo trouby. Teplo a kolísání teploty urychlují ztrátu aromatických látek. Bylinky také nevystavujte přímému slunečnímu záření – světlo rozkládá chlorofyl a listy ztrácejí barvu a chuť. Při správném skladování vydrží bylinky až rok, ale nejlepší jsou v prvních šesti měsících. Časem jejich intenzita slábne, proto je vhodné si dělat menší zásoby a častěji je obnovovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je pokládání velkoformátové dlažby v malé koupelně bez ohledu na spád. Velké dlaždice (například 60×60 cm) sice vypadají moderně, ale při spádu dva centimetry na metr se mohou na hranách „zvedat" a vytvářet dutiny, do kterých zatéká. Pokud chcete velký formát, musíte podklad nejprve důkladně vyrovnat a spád vytvořit už v podkladní vrstvě, ne až lepidlem. Bezpečnější volbou pro malé prostory jsou dlaždice menší, které lépe kopírují sklon a snáze se řežou kolem vpusti.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktickým pomocníkem je vyloučení všech hub, které nemají na spodní straně klobouku rourky. Tím ze svého výběru automaticky vyřadíte většinu smrtelně jedovatých druhů, protože ty mají lupeny. Tímto způsobem se můžete bezpečně zaměřit na hřibovité houby, kterých je v české přírodě dostatek. Pokud narazíte na neznámou houbu s rourkami, zkontrolujte, zda rourky nejdou snadno oddělit od klobouku – u hřibů to jde, u některých nejedlých druhů, jako je hřib satan, je dužnina na řezu modrající nebo červenající.