Co zrobić, aby úložný prostor ve valendě skutečně fungoval?
Materiál matrace vol podle toho, jak postel používáš. Pokud na čalouněném čele sedáváš, čteš nebo se díváš na televizi, potřebuješ matraci s pevnějšími boky, která se nezbortí. Pěnové matrace s vyšší hustotou drží tvar lépe než levné pěny, ale mohou být teplejší. Pružinové matrace s taštičkovými pružinami lépe odvádějí vlhkost a méně se prohýbají na okrajích, což je u 180 cm znát. Latexové matrace jsou těžké a méně se posouvají, ale nutně potřebují pevný rošt. Kombinace pěny a pružin bývá rozumný kompromis pro většinu spanců.<br>
<br>
<br>
<br>
U nábytku, který stojí volně v prostoru, využijte i boky a vrchní desky. Na bok skříně lze připevnit úzkou polici nebo věšák, na horní desku košík na dokumenty. Pokud nábytek stojí u zdi, nechte za ním mezeru jen tam, kde je potřeba kvůli topení. Jinak ho posuňte co nejblíž a získáte prostor pro úzkou úložnou jednotku. U jídelního stolu pomůže lavice s úložným prostorem místo židlí, u psacího stolu zásuvka na kolečkách.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si udělejte jednoduchý test: otevřete valendu a zkuste vytáhnout tři věci, které potřebujete právě teď. Pokud trvá déle než půl minuty, než je najdete, uspořádání nefunguje. Pravidelně, třeba dvakrát ročně, projděte obsah a vyhoďte to, co jste za tu dobu nepoužili. Úložný prostor ve valendě není sklad na věky – je to jen chytrá mezera pod postelí a měla by sloužit tomu, co skutečně používáte.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč méně zásuvek znamená více pořádku Typická chyba je snaha nacpat do každého šuplíku co nejvíc. Valendové šuplíky mají obvykle mělkou hloubku a nízký strop, takže přeplněný šuplík se zasekne nebo vypadne z kolejnice. Dodržte, aby obsah sahal maximálně do dvou třetin výšky. Pokud máte hluboký box, neházejte věci na sebe, ale rozdělte ho na dvě vrstvy: spodní pro těžké a málo používané věci, horní pro lehké. Mezi vrstvy dejte pevný karton nebo desku, aby se všechno nepropadalo.<br>
<br>
<br>
<br>
Během léčby je nutné vynechat kousání tvrdých předmětů: tužek, nehtů, ledu, ořechů ve skořápce. Keramický bracket praskne snáze než kovový a oprava znamená návštěvu ordinace a prodloužení léčby. Pozor také na lepivé sladkosti – táhne se za nimi nejen kaz, ale i utržený bracket. Pokud bracket odpadne, nesnažte se ho lepit sami, jen si uložte drátek a co nejdříve volejte ortodontistu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív si změřte skutečný prostor, ne ten, který si pamatujete. Položte na zem lepicí pásku ve tvaru půdorysu zamýšlené sedačky a nechte ji tam dva dny. Zjistíte, kolik místa zbývá na průchod mezi sedačkou a kuchyní. Jako orientační minimum pro pěší proud počítejte s šířkou, kterou projde člověk s nákupní taškou, tedy zhruba 90 cm. Pokud páska překáží při běžném pohybu, je sedačka příliš velká, i kdyby se vám líbila.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je koupit valendu s úložným prostorem, který se otevírá jen z jedné strany. Pokud je přístup zablokovaný zdí nebo nočním stolkem, prostor je k ničemu. Další častá chyba: podcenit výšku sedáku. U levnějších valend bývá nízký, což se pohodlně sedí jen chvíli, ale na delší posezení u televize to není. Změřte si doma výšku své oblíbené židle a porovnejte. A pozor na rohy samotné – ostré hrany v malém pokoji znamenají modřiny na holeních. Hledejte zaoblené nebo mírně zkosené čelo.<br>
<br>
<br>
<br>
Valenda má jednu zásadní nevýhodu: úložný prostor je rozdělený na nízké šuplíky a hluboké boxy, do kterých se špatně vidí i sahá. Většina domácností ho zaplní prvním, co přijde pod ruku, a po půl roce už neví, co kde je. Přitom stačí dodržet několik pravidel, která vycházejí z toho, jak valenda fyzicky funguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na vlhkost. Valenda stojí na zemi a prostor pod ní bývá chladnější. Textil, oblečení a papírové krabice nasávají vlhkost ze podlahy. Pokud je valenda v místnosti, kde se netopí nebo se větrá jen občas, dejte na dno boxu tenkou podložku nebo fólii a věci balte do bavlněných pytlů, ne do igelitových tašek. Igelit vlhkost uzavře a plíseň se vytvoří během jednoho léta.<br>
<br>
<br>
<br>
Uvnitř boxů používejte menší přepravky nebo látkové koše. Nemusí to být drahé – stačí krabice od bot, které si potáhnete nebo oblepíte. Důležité je, aby každá přepravka měla jasně daný obsah a dala se vytáhnout celá i s obsahem. Nikdy nenechávejte drobné věci volně po dně: ztratí se, zapadnou do rohů a při vytahování těžkého kufru je rozdrtíte. Na víko každé přepravky napište fixem, co v ní je. Popisovač z druhé strany není potřeba, ale štítek musí být vidět při otevření boxu.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si celý prostor rozdělíte podle frekvence používání, ne podle druhu věcí. Do šuplíků pod lůžkem patří to, co vytahujete denně nebo obden: ložní prádlo, pyžama, ručníky. Do hlubokých boxů na konci postele nebo do prostoru pod madrací pak věci sezónní – zimní deky, lyžařské oblečení, kufry. Pokud to uděláte obráceně, budete každý den zbytečně zvedat madraci a za měsíc vás to přestane bavit.