Co zrobić, aby štěně vyrostlo v klidného psa
Kontext rozhoduje víc než délka zadán<br>
<br>
<br>
<br>
Voda je další položka, kterou lze ovlivnit. Krátká sprcha místo vany, zavřený kohoutek při čištění zubů a oprava kapajícího kohoutku ušetří za rok překvapivě mnoho. Pokud máte vlastní bojler, nastavte teplotu na úroveň, která stačí pro běžné použití – příliš vysoká teplota zbytečně spotřebovává energii a zvyšuje riziko opaření.<br>
<br>
<br>
<br>
Co se stane, když ovoce umyjete před<br>
<br>
<br>
<br>
Socializace nekončí v pubertě. Pokračujte i po prvním roce, jen méně intenzivně. Pes, který se učí nové věci průběžně, zůstává v dospělosti klidnější a lépe zvládá změny. Nestačí ho jen brát mezi lidi. Musíte mu ukázat, že vy jste ten, kdo situaci řeší, a že se může spolehnout na váš klid.<br>
<br>
<br>
<br>
První pravidlo zní: kvalita před kvantitou. Krátké návštěvy různých míst a setkání s pár lidmi denně udělají víc než celodenní výlet do rušného centra. Štěně by mělo mít možnost z každé nové situace odejít, než se samo rozhodne utéct. Pokud se třepe, schovává nebo ztuhne, berte ho dál od zdroje a příště ubírejte intenzitu. Nikdy ho netahejte na vodítku do místa, kde se bojí, a nedovolte cizím lidem, aby si ho vynutili.<br>
<br>
<br>
<br>
Zaveďte pravidlo, že každý vodorovný povrch má jen jednu funkci. Na pracovním stole jen práce, na nočním stolku jen kniha a lampa, na kuchyňské lince jen to, co používáte denně. Pomáhá to i s rozhodováním: pokud věc nemá své místo, nemá v bytě co dělat. Pozor na skryté zásoby — tři otvíráky na konzervy nebo pět sad příborů nejsou minimalismus, jen přehlédnuté duplicity. Projděte kuchyni a koupelnu jednou za půl roku a duplicity rovnou odstraňte.<br>
<br>
<br>
<br>
Zvuky a povrchy se dají trénovat doma i venku. Pusťte nahrávky hromu, vysavače nebo ohňostroje při nízké hlasitosti během krmení a postupně zesilujte. Podobně noste štěně po kovovém roštu, dřevěné podlaze, písku, trávě nebo mokré dlažbě. Vždycky mějte u sebe odměny a klidný hlas. Křik a cukání vodítkem učí psa přesný opak toho, co chcete.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je nechat podlahu co nejvíc souvislou. Koberečky v každém rohu opticky krátí místnost, proto je lepší mít jeden větší kus s jednotnou barvou, nebo žádný. Stejně tak záclony: pokud visí jen do poloviny okna, ubírají světlo i výšku. Pověste je od stropu až k podlaze a nechte je po stranách, ne přes sklo. Světlo z okna je nejlevnější zvětšovák, který máte k dispozici.<br>
<br>
<br>
<br>
Socializace štěněte nezačíná až ve chvíli, kdy ho přinesete domů. Začíná už u chovatele a pokračuje každý den až do zhruba šestnáctého týdne věku. V tomto období se pes učí, co je v jeho světě normální. Co propásnete, se později dohání mnohem obtížněji, protože strach z neznámého se u dospělého psa mění ve štěkot, útěk nebo agresi.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby jsou tři. První je izolace do pěti měsíců kvůli očkování, po níž pes nezná svět. Druhou je přehlcení, kdy štěně zvrací nebo se třese únavou. Třetí je nedůslednost: jednou ho za štěkání na cizího psa pochválíte, podruhé vyhubujete. Pes pak neví, co je správně. Pokud si nejste jistí, raději celou situaci zkraťte a odejděte.<br>
<br>
<br>
<br>
Lidé, psi, zvuky a povrchy Seznamte štěně s různými typy lidí: muži s vousy, děti, lidé v uniformě, vozíčkáři, lidé s deštníkem. Každý ať mu nabídne pamlsek, ale nehladí ho, dokud se pes sám nepřiblíží. U psů platí totéž, jen s větším důrazem na klid. Vyberte dospělé, vyrovnané psy, kteří štěněti jasně nastaví hranice, a nechte je komunikovat. Štěně se tak učí řeč těla, což je důležitější než jakákoli hra.