Co zjistíte o posteli, až po roce uslyšíte vrzání
Pozor na opačný extrém – rám menší než matrace. Matrace se do něj nevejde, okraje přečnívají a váha těla je tlačí dolů. Pěna se láme v místě, kde končí bočnice, a po půl roce je matrace nepoužitelná. Stejně tak nefunguje podsouvání kartonu nebo ručníků pod rohy. Sice to na chvíli vyřeší vrzání, ale vlhkost a prach se v papíru drží a začne to klouzat ještě víc.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, kdy už je plná stěna lepší vol<br>
<br>
<br>
<br>
Další možností je nechat gauč přečalounit. To dává smysl u kvalitního rámu, který je jinak v pořádku. Přečalounění je pracnější a dražší než potah, ale výsledek vypadá jako nový gauč. Naopak u levného gauče z dřevotřísky se to nevyplatí — raději pořiďte nový.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je postel zcela zastrčit do rohu. Sice ušetří místo, ale znepříjemní ustlání a jeden z partnerů musí lézt přes druhého. Pokud vám to prostor dovolí, nechte u postele alespoň z jedné strany volný pruh široký jako dlaň. Stačí i dvacet centimetrů, aby se dalo pohodlně vstát a převléknout povlečení.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam s nábytkem, aby místnost dýcha<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevo pracuje, čalounění skrývá Dřevěný rám je těžší a citlivější na vlhkost. V suchém bytě s podlahovým topením může vyschnout a začít praskat, ve vlhké místnosti zase bobtnat. Nejčastější chyba je postavit dřevěnou postel přímo na studenou podlahu bez podložek a nikdy ji neposunout. Pod nohy dejte plstěné kluzáky a jednou za čas zkontrolujte, zda se spojovací kolíky neposunuly. U masivu se vyplatí dotahovat šrouby po prvním měsíci používání, kdy dřevo dokončí svůj pohyb.<br>
<br>
<br>
<br>
Čalouněný rám vypadá měkce, ale v provozu řešíte hlavně látku a výplň. Potah se časem prodře v místech, kde se ho dotýkáte při vstávání, a látka nasákne pot. Praktické je sundavat potah, pokud to konstrukce umožňuje, a čistit ho podle pokynů výrobce. U levnějších rámů se stává, že čalounění zakryje levné spoje a vy zjistíte problém, až když se postel rozkýve. Před koupí si proto v prodejně zkuste na rám zatlačit a poslouchat, jestli vrže ještě před sestavením.<br>
<br>
<br>
<br>
Rám postele poznáte nejlépe ve chvíli, kdy ho sestavíte, přestěhujete nebo po půl roce uslyšíte vrzat. Materiál rámu rozhoduje o tom, jak často budete utahovat šrouby, jestli se povrch poškrábe při každém přesunu a jak snadno se pod postelí usadí prach. Kov, dřevo a čalounění se nechovají stejně ani při montáži, ani při běžném používání.<br>
<br>
<br>
<br>
Kovový rám obvykle drží tvar a snese časté rozebírání. Slabina je jinde: spoje. Pokud výrobce použil tenkostěnné profily a obyčejné šrouby, po několika měsících se spoj uvolní a kov začne vrzat. Při montáži proto dotahujte šrouby postupně do kříže, ne jeden po druhém na maximum. Pomůže i podložka pod matici. Typická chyba je utáhnout vše hned a pak už nikdy nedotahovat; u kovu stačí každé tři měsíce zkontrolovat spojovací body.<br>
<br>
<br>
<br>
Ať zvolíte jakýkoli materiál, rozhoduje zavěšení roštu a způsob uchycení bočnic. Rošt, který leží jen na dvou úzkých lištách, se po čase prohne a začne skřípat. Nejlepší je, když je rošt usazený v pevných úchytech a středová vzpěra se opírá o nohu, ne o podlahu. Při stěhování vždy sundejte rošt i matraci, nikdy netahejte postel za čelo. Ušetříte si tím opravu spojů, která se jinak řeší jen obtížně.<br>
<br>
<br>
<br>
Než postel koupíte, zjistěte si, kolik váží a jak se rozebírá. Těžký dřevěný rám potřebuje při montáži dva lidi, kovový zvládnete sami, čalouněný se kvůli látce nehodí do vlhka. Pokud budete spoj dotahovat pravidelně a podložíte nohy, vydrží všechny tři typy roky bez vrzání. Problém není materiál, ale to, jak s ním zacházíte po sestavení.