Co udělat, aby sádrokartonový podhled držel a nepraskal?
Dále spočítejte profily: vodorovné, svislé a případně nosné. Svislé profily se osazují v pravidelných rozestupech, obvykle po šedesáti centimetrech. Počet zjistíte jako obvodovou délku vydělenou rozestupem plus jedna. Vodorovné profily tvoří rám nahoře a dole. Spojovací prvky, vruty, hmoždinky a těsnicí páska se počítají po baleních — nikdy nekupujte na kusy, vždycky dojdou uprostřed práce.<br>
<br>
<br>
<br>
Řežte na rovné podložce, nejlépe na druhé desce nebo na pevném pracovním stole. Deska položená jen na dvou podpěrách se prohne a řez se ohne. Čepel veďte jedním tahem, netlačte a nepižlejte tam a zpět. Opakované přejíždění trhá papír i po napuštění. U silnějších desek udělejte nejdřív zářez do obalu, pak desku nadzvedněte a dokončete řez z druhé strany. Tím se jádro nerozdrolí do stran.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi deskou a obvodovou stěnou nechte dilatační spáru 5 mm, nikdy ji nevyplňujte tvrdým materiálem. Hlavy vrutů musí být mírně pod povrchem, ale bez protržení kartonu. Když vrut projde skrz, vyhoďte ho a dejte nový o pár centimetrů dál, ne ho dotahovat. Desky řežte nožem z lícové strany, zlom z rubové, hrany srazte hoblíkem do úhlu.<br>
<br>
<br>
<br>
Spoje nejdřív vyplňte tmelem a do vlhké hmoty vtlačte papírovou pásku. Pásku přejeďte stěrkou, aby se pod ní nedostal vzduch. Pak naneste druhou vrstvu a nechte zaschnout. Třetí, finální vrstvu dělejte co nejtenčí. Šroubky přetřete křížem, aby hlava zůstala pod úrovní povrchu. Mezi jednotlivými vrstvami vždy čekejte, dokud tmel úplně nezatvrdne. Nanášení další vrstvy na vlhký tmel je nejčastější chyba, která vede k prasklinám.<br>
<br>
<br>
<br>
Oprava už vzniklé vady není složitá, ale chce trpělivost. Prasklinu je nutné rozšířit do tvaru V, odstranit uvolněný materiál, vyplnit tmelem a překrýt výztužnou páskou. Poté se nanesou dvě až tři tenké vrstvy. Mezi nimi se čeká na zaschnutí. Kdo tento postup přeskočí a jen přetře prasklinu novou vrstvou, ten ji za několik týdnů uvidí znovu. Tmelení sádrokartonu není o síle, ale o dodržení několika jednoduchých pravidel v pravém pořadí.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním praktickým testem je nehet nebo hrana špachtle. Zatlačte do tmelu v místě spoje i v rozích. Pokud se udělá důlek nebo se materiál lepí, je brzy. Povrch musí být tvrdý, matný a při škrábnutí se musí drobit na jemný prach, ne se táhnout. Dalším vodítkem je barva: čerstvý tmel bývá tmavší, po vytvrdnutí výrazně zesvětlá a je jednolitý. Přechody mezi tmelem a kartonem nesmí být vlhké ani lesklé.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je podcenění parozábrany. Podhled musí být vzduchotěsný, spoje parozábrany přelepte páskou a protáhněte přes rošty. Bez toho vám do izolace proudí vlhký vzduch, dřevo začne černat a desky se rozvlní. Druhá častá chyba je příliš malá mezera pro rozvody – kabely a trubky se nesmí dotýkat desky, jinak se v zimě otisknou.<br>
<br>
<br>
<br>
Sádrokartonový podhled pod střechou řeší dvě věci: schová izolaci, rozvody a parozábranu a zároveň vytvoří rovný povrch, který se dá snadno natřít. Aby vydržel, musíte začít konstrukcí. Dřevěné latě i kovové profily se kotví do krokví nebo do vazníků, ne do bednění. Horní hrana podhledu nesmí být v kontaktu s krokvemi napevno, jinak se každý pohyb krovu přenese do desek.<br>
<br>
<br>
<br>
Když je rošt hotový, zkontrolujte rovinnost dvoumetrovou latí ve všech směrech. Vychýlení nad 3 mm na metr se už nedá zamaskovat tmelením. Spáry vytmelte dvakrát, druhá vrstva až po zaschnutí první. Rohy a napojení na zeď přetáhněte papírovou páskou do tmelu, ne jen akrylem. Broušení dělejte s odsáváním, prach z tmelu ulpívá všude.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední krok je nátěr až po úplném vyschnutí tmelu, obvykle po dvou dnech. První vrstva penetrace uzavře savé místo, pak dvě vrstvy barvy. Pokud podhled praskne v rohu, bývá to vždy stejná příčina: pevné spojení s obvodovou konstrukcí. Řešení není tmel navrch, ale přerušení spoje a nová dilatační spára.<br>
<br>
<br>
<br>
Raster, rošty a první deska Rozteč příčných profilů pod 60 cm, u silnějších desek stačí 40 cm. Nosné profily se kotví do krokví vruty nebo hmoždinkami, přímé závěsy vyrovnávají výškové rozdíly. Do roštu se nic nevyřezává flexou, plech se stříhá. První desku nasazujte na vzdálenější stranu, spoje na nosném profilu střídejte, nikdy nedělejte křížové spoje ve stejné rovině. Spáry nechte 3–5 mm, desky nedotahujte k sobě na tupo.