Co si vzít na první lezení a co se pokazí, když to vynecháš
Malý byt nutí k rozhodnutím, která se v běžném prostoru dělat nemusí. Každý centimetr má svou cenu a nepromyšlené úložiště se rychle změní v chaos. Základem je přestat řešit, kam věci "dát", a začít řešit, kdy je vůbec potřebujete mít po ruce. Sezónní věci, nářadí, kufry nebo zásoby papíru nepatří do denního provozu – patří nahoru, dolů nebo do míst, kam se sahá jen několikrát do roka.<br>
<br>
<br>
<br>
Slunce, stín a vzdálenost od hrani<br>
<br>
<br>
<br>
Pod postelí bývá největší nevyužitá plocha v bytě. Pokud máte rám s nohami, stačí nízké plastové boxy na kolečkách nebo plátěné vaky na zip. U úložné postele pozor na vlhkost – matrace potřebuje dýchat, takže mezi rošt a úložný prostor patří vrstva, která brání srážení vody. Dalším místem je prostor za dveřmi. Úzká police nad dveřmi, věšák na zeď nebo látkový organizér na dveřích zvládnou klíče, léky, nabíječky nebo žehličku. Nekupujte ale organizér širší než dveře, jinak je nepoužitelný.<br>
<br>
<br>
<br>
Oblečení řeš jako na běhání, ne na výstavu. Tričko, které saje pot, a kraťasy nebo legíny, ve kterých se dá udělat dřep. Džíny ti budou vadit u každého kroku, protože lezení je hlavně o pohybu boků ke stěně. Na nohy stačí tenká ponožka nebo žádná, ale boty si půjč jen tehdy, když ti sedí na prsty. Pokud cítíš, že v botě plaveš, vezmi o číslo menší. Bolest prstů je normální, klouzání v botě ne.<br>
<br>
<br>
<br>
Světlo rozhoduje víc než velikost stol<br>
<br>
<br>
<br>
Další častá chyba je přehlížet nohy. Začátečníci se vytahují rukama a nohy nechávají viset. Přitom stačí stoupnout na stupeň, narovnat nohu a ruka má najednou polovinu práce. Když se zasekneš, podívej se nejdřív na nohy, ne na ruce. Většina cest, které vypadají těžké, je těžká jen proto, že člověk stojí na špičkách tam, kde by mohl stát celým chodidlem.<br>
<br>
<br>
<br>
Šuplík nebo police pod deskou není jen úložiště. Rozdělte ho na dvě části: do jedné patří to, co používáte denně (záložka, tužka, krém), do druhé věci, které tam skončí jen proto, že nebylo kam je dát. Jednou za měsíc obsah druhé části projděte a vyhoďte, co jste nepoužili. Bez tohoto kroku se stolek do půl roku vrátí do stavu, kdy na něm není místo na knihu.<br>
<br>
<br>
<br>
Odradit se můžeš i z toho, že ti to nejde. To je normální. První týdny se tělo učí pohyb, ne sílu. Pokud vydržíš chodit dvakrát týdně a po každém lezení protáhneš předloktí a prsty, uvidíš posun za měsíc. Když vynecháš zahřátí, uvidíš posun taky, ale směrem k bolesti šlach. Zahřívej deset minut před lezením, ne po něm.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chyba začátečníka je lézt prvních třicet minut naplno. Svaly na předloktí se zahltí a zbytek hodiny jen sedíš. Rozděl trénink na krátké úseky: pět minut lezení, pět minut pauza, a tak dokola. Když přestaneš cítit úchop, přestaň lézt. Není to slabost, je to jediný způsob, jak zůstat na stěně další hodinu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si dát do batohu a co nechat doma Do batohu patří voda, něco malého k jídlu, ručník a případně vlastní úchopový magnezium v sáčku. Magnézium na stěně většinou je, ale vlastní sáček se hodí, když jsou stojany plné. Nepotřebuješ žádné speciální vybavení, dokud nepřelezeš první dva měsíce. Půjčení úvazku a jistících pomůcek má smysl až ve chvíli, kdy budeš lézt s někým na laně. Do té doby se soustřeď na bouldering a na to, abys měl volné ruce.<br>
<br>
<br>
<br>
První návštěva umělé stěny nekončí fiaskem kvůli slabým svalům. Končí kvůli tomu, že člověk přijde v džínách, s půjčenými botami o dvě čísla většími a po hodině ho bolí ruce tak, že nedrží ani lahev s vodou. Většina toho se dá odstranit ještě před vstupem do haly.