Co se stane, když zanedbáte hygienu kurníku
Pamatujte, že vitamíny nejsou náhradou za kvalitní krmení. Pokud slepicím dáváte jen zbytky z kuchyně a pšenici, žádný doplněk jim nepomůže. Základ tvoří vždy kompletní krmná směs, která pokrývá denní potřebu bílkovin a minerálů. Vitamíny jsou až druhý krok, který řeší specifický zimní deficit. Až budete příště sypat do krmítka, vzpomeňte si, že slepice nemůžou říct, co jim chybí – tak jim to prostě dejte. Ale s mírou, protože i vitamíny se dají předávkovat, a to pak uškodí víc než užitek.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou bývá přidávat vitamíny jen do vody a myslet si, že se tím vyřeší vše. Ve studené vodě se ale vitamíny rozpadají rychleji než v teplé a slepice v zimě pijí méně, takže přijmou jen malou dávku. Efektivnější je zapracovat vitamíny do mokré krmné smáchaniny. Připravte ji z brambor, mrkve, jablek a ovesných vloček, vše povařte a nechte vychladnout na pokojovou teplotu. Do vlažné směsi vmíchejte vaječné skořápky rozemleté na prach – to je neocenitelný zdroj vápníku. Pozor ale na to, aby směs nezůstala v krmítku déle než hodinu, jinak se v ní začnou množit bakterie. To je bezpečnostní opatření, které mnoho chovatelů podceňuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už jste si jistí, že vitamíny dodáváte správně, sledujte výsledek. Zdravá slepice v zimě má jasný hřeben, lesklé peří a pravidelně snáší vejce s tvrdou skořápkou. Pokud se objeví měkká vejce nebo slepice sedí na bidýlku s nafouklým peřím, je to jasný signál, že něco v dávkování nefunguje. Většinou jde o přebytek vápníku, který blokuje vstřebávání ostatních minerálů, nebo naopak o jeho nedostatek. Optimální poměr vápníku a fosforu v zimním krmení by měl být zhruba dva ku jedné. Dobrým vodítkem je i konzistence trusu – příliš tekutý naznačuje, že vitamíny dráždí zažívací trakt, a proto je třeba snížit dávku.<br>
<br>
<br>
<br>
Na podlahu použijte pozinkované pletivo s jemnými oky, které chrání před hraboši a kunami. Ale pozor – pokud dáte pletivo na dno, musí být zvednuté alespoň pět centimetrů nad zemí, aby se pod ním nehromadil trus a nehnily trámy. Mnoho lidí pletivo přišroubuje přímo na rám, a pak se ve štěrbinách drží nečistoty, které lákají mouchy. Jednodušší je nechat dno otevřené a kurník každý den posunout – slepice si tak samy zkypří půdu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte na snadný přístup k hnízdům a k čištění. Většina začátečníků udělá dvířka příliš malá, takže se k vajíčkům nedostanete bez lezení po čtyřech. Řešením je odklápěcí střecha nebo boční stěna na pantech. Stejně důležité je větrání – bez něj se v kurníku drží vlhkost a amoniak, což vede k nemocem. Umístěte větrací otvory vysoko pod střechu, ale tak, aby neprůvanilo přímo na hřady.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru místa pro kurník se vyhněte nížinám, kde se drží voda. Po dešti by vám slepice stály v blátě, a to je cesta k parazitům. Ideální je mírný svah, kde voda odteče. Pravidelně (alespoň každé dva dny) kurník posouvejte o kus dál, aby tráva stihla obrůst. Typická chyba je nechat kurník na místě týden – pak je pod ním rozrytá země a samotné stěhování je kvůli hmotnosti utrpení.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdůležitější je správná podestýlka a její údržba Na suchou podlahu nasypejte silnou vrstvu savého materiálu. Nejlépe fungují hobliny, piliny nebo sláma, a to v kombinaci s vrstvou písku či bentonitu, který pohlcuje vlhkost a zápach. Vyhněte se novinovému papíru – ten po navlhnutí klouže a rychle plesniví. Vrstva by měla mít alespoň 10–15 centimetrů, aby vytvořila polštář a efektivně izolovala od chladu.<br>
<br>
<br>
<br>
Suchá podlaha se pozná podle toho, že po pár dnech stále drží stabilní strukturu a nelepí se na boty. Investice do kvalitní podestýlky a pár hodin týdně údržby se vám vrátí v podobě zdravého hejna, méně nemocí a bez nepříjemného zápachu. Dodržujte tyto zásady a podlaha kurníku vám nebude dělat starosti ani přes zimu.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším častým omylem je izolace pouze stropu a stěn, ale zapomenutí na podlahu. Zemní vlhkost proniká do kurníku a zvyšuje riziko plísní. Řešením je dřevěná podlaha zvednutá nad terén, případně vrstva suché hlíny nebo vápenné směsi. Do podlahy můžete také zakomponovat parozábranu. Nezapomeňte ani na hřady – ty by měly být odnímatelné, abyste je mohli pravidelně mýt a dezinfikovat. Plíseň často roste právě na spojích a v rozích, kde se drží nečistoty.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je sypat podestýlku na vlhký a znečištěný podklad. Starou vrstvu je nutné kompletně odstranit a podlahu nechat vyschnout, než nasypete novou. Dalším častým neduhem je umístění napáječky přímo nad podlahu, kde voda odstřikuje a stéká. Napáječky proto umístěte do zvýšené pozice nebo ven, a pokud musí být uvnitř, podložte je miskou s roštem, která zachytí kapky.