Co se stane, když saxofon zůstane v pouzdře na stojanu
Začni tím, že si večerní cvičení oddělíš od usínání alespoň devadesátiminutovým odstupem. Tělo po zátěži potřebuje čas, aby tep a tělesná teplota klesly. Kdo cvičí dvacet minut před zhasnutím postele, často leží v posteli s bušícím srdcem a nadává na svou kondici. Ideální je cvičit kolem osmé nebo deváté hodiny, pak se osprchovat a teprve potom řešit večerní rutinu. Pokud máš čas jen bezprostředně před spaním, zařaď pouze dechová a mobilizační cvičení, ne posilování.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si udělej pravidlo, že každý nástroj se po hraní vrací na své místo. Koutek nemusí být velký ani drahý. Musí být takový, abys k němu došel a mohl hrát během minuty. Když to splní, budeš cvičit častěji – a to je celý účel.<br>
<br>
<br>
<br>
Nechat saxofon v pouzdře, které stojí na stojanu, vypadá jako pohodlné řešení. Nástroj je po ruce, chráněný a nezabírá místo. Jenže právě tohle uspořádání bývá zdrojem opakovaných problémů, které se projeví až po týdnech. Není to o tom, že by pouzdro na stojanu bylo samo o sobě špatné. Rozhoduje, jak přesně je položené, co se děje s vlhkostí uvnitř a jak často se nástroj vytahuje.<br>
<br>
<br>
<br>
U síťovaných blan si dej pozor na napnutí. Příliš volná blána vydává dutý zvuk a palička se odráží nepředvídatelně. Příliš napnutá blána je hlasitější a tvrdší. Optimální je stav, kdy palička odskočí přirozeně a tón je krátký, ale čitelný. Na trhu existují různé tloušťky a vrstvy. Tenčí síťovaná blána je tišší, ale méně vydrží. Silnější vrstva vydrží déle, ale vrátí část hlasitosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby, které se při stěhování klavíru opakují: podcenění váhy a najmutí nekvalitních stěhováků, kteří nemají zkušenost s klavíry; přenášení klavíru v dešti bez ochrany; ponechání klavíru v chladu nebo na přímém slunci několik hodin před naladěním. Po převozu je nutné nechat klavír v novém bytě alespoň dva až tři týdny aklimatizovat, teprve potom zavolat ladiče. Pokud se klavír naladí hned po převozu, většinou se rozladí během několika dní. Zároveň se vyplatí zkontrolovat, zda nový byt nemá příliš suchý vzduch – klavíru škodí jak vlhkost, tak přetopené místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Začni tím, že si ujasníš, co potřebuješ utišit. Rozhoduje hlava, ne tělo. Blány na bubnech určují tón a hlasitost, činely vydávají vysokofrekvenční plech, který se šíří zdí. Síťovaná blána na malý buben sníží hlasitost nejvíc, protože povrch je prodyšný a palička nemá plnou odezvu. Ale pozor: změna úhozu je znát. Zvykneš si na ni během několika hodin, ale technika se musí přizpůsobit.<br>
<br>
<br>
<br>
U tlumítek platí, že míň je víc. Pěnový kroužek na činelu sundej, když hraješ naživo nebo nahráváš. Na cvičení ho nech jen na těch činelech, které používáš nejvíc. Na basový buben se místo tlumítka často dává deka nebo polštář dovnitř korpusu. Tím se zkrátí dozvuk a sníží hlasitost, ale zároveň se ztratí úder. Pokud potřebuješ zachovat pocit kopáku, použij menší tlumení a spíš hraj tišeji nohou.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde pomůže blána a kde už jen tlumítko Síťovaná blána má smysl hlavně na malý buben a na tomy, které používáš pro cvičení. Na virblu se často kombinuje se snímačem, aby šel zvuk do sluchátek. Tlumítka naopak patří na plechy a na basový buben, kde síťovaná blána neexistuje. Tlumítko na činel je kroužek z pěny nebo látky, který se nasadí na okraj. Neztlumí činel úplně, jen zkrátí doznění a odstraní ostrý atak.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlhkost a teplota rozhodují víc než pořádek Dřevěné nástroje, klavíry a smyčce nesnáší prudké změny. Koutek proto neumisťuj k radiátoru, ke krbu, do blízkosti okna, které celý den praží, ani do vlhkého sklepa. Ideální je stabilní místnost s vlhkostí kolem 45–55 procent a teplotou, která moc nekolísá. Pokud máš klavír nebo kytaru s masivním dřevem, pořiď vlhkoměr a v zimě řeš vlhkost zvlhčovačem. Běžný omyl je dávat nástroje na přímé slunce jen proto, že tam je volná stěna. Slunce dřevo vysuší a barvu laku zničí rychleji než nepořádek.<br>
<br>
<br>
<br>
Co večer vynechat a čím ho nahrad<br>
<br>
<br>
<br>
Samotné stěhování by mělo probíhat pokud možno po rovném povrchu a bez zbytečných otřesů. Klavír se nikdy nepřenáší za klávesnici nebo za horní víko. Používá se popruh nebo nosítka, která rozloží váhu. U velkých pianin je nutné použít schodový vozík s pásy, nikdy neběhat se schodů. Pokud klavír stojí na kolečkách, stejně se nesmí tlačit přes prahy – je lepší ho nadzvednout. Během přepravy ve vozidle musí být klavír zajištěný tak, aby se nemohl pohnout dopředu ani do stran. Podloží se dekami a přiváže k bočnicím, ale nikdy přes struny nebo mechaniku.<br>
<br>
<br>
<br>
Samostatnou kapitolou je pojištění. Před stěhováním je dobré zjistit, zda je klavír krytý pojistkou domácnosti i při přepravě, případně si sjednat připojištění. Fotografie klavíru před stěhováním a po něm mohou pomoci při řešení případných škod. Pokud si na stěhování netroufáte sami, hledejte firmu, která se specializuje na hudební nástroje a doloží reference. Ušetřené peníze za levnější stěhováky se často vymstí v podobě opravy mechaniky nebo nového laku.