Co se stane, když při vrtání do sádrokartonu minete nosný profil
První věc, která rozhoduje o výsledku, je tmelení spojů. Spáry mezi deskami vyplňte tmelem určeným přímo pro sádrokarton a do čerstvého tmelu vtlačte výztužnou pásku. Potom naneste druhou vrstvu, nechte zaschnout a přetmelte do ztracena. Šroubové hlavy přetřete stejně pečlivě – i malý důlek po šroubu se po nalakování projeví jako stín. Mezi vrstvami vždy brouste, ale jen lehce. Přílišný tlak na brusný papír může porušit papírový obal desky a vznikne chlupaté místo, které už nikdy nebude hladké.<br>
<br>
<br>
<br>
Vrtání do sádrokartonu vypadá jako banální úkon, dokud se do něj nepustíte. Deska je tenká, uvnitř dutina a za ní často jen izolace nebo prázdný prostor. Každý otvor proto musí mít jasný cíl: buď nosný profil, nebo kotevní prvek, který se o desku opře zevnitř. Kdo tohle podcení, skončí s hmoždinkou, která se po pár dnech vytrhne i s kusem sádrokartonu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je zvolit špatný typ upevnění. Do samotné desky bez profilu patří pouze předměty do zhruba dvou kilogramů, a to ještě pomocí speciálních kotev do sádrokartonu — hmoždinky s křídlovou maticí nebo šrouby do sádrokartonu s hrubým závitem. Běžná plastová hmoždinka do zdi tady nemá co dělat. U těžších věcí, jako jsou skříňky nebo police, musí šroub projít do profilu, případně použijte chemickou kotvu s prodlouženou maticí, která rozloží tlak na větší plochu desky.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá častá chyba je příliš mnoho tmelu v jedné vrstvě. Tmel se nanáší v tenkých vrstvách, každá musí před další operací zaschnout. Když se snažíte spáru vyplnit jedním silným nánosem, materiál popraská a při broušení se vydrolí. První vrstva má za úkol spáru vyplnit, druhá zarovnat a třetí dotáhnout do roviny. Mezi vrstvami vždy nechte tmel vytvrdnout podle návodu výrobce.<br>
<br>
<br>
<br>
Kritické je místo u okna a u hřebene. Tady se mění teploty nejvíc a každá netěsnost se projeví jako mokrá skvrna. Před zaklopením si udělejte kontrolu: prohlédněte mezeru baterkou, jestli se izolace neopírá o profily, a zkuste, zda vzduch po okrajích volně proudí. Spoje sádrokartonu nedělejte napevno do krokví, ale na profily, a nechte je po obvodu volné. Tím zabráníte praskání, které se jinak objeví při prvním větším rozdílu teplot.<br>
<br>
<br>
<br>
Doba schnutí závisí na tloušťce vrstvy, teplotě a vlhkosti vzduchu. Tenká vrstva může být připravená za několik hodin, silnější nánosy potřebují klidně i den. Nepomáhá otevřené okno v zimě ani fén. Průvan a nízká teplota tvrdnutí zpomalí nebo zastaví. Naopak příliš rychlé vysoušení horkým vzduchem způsobí popraskání povrchu, i když je tmel uvnitř měkký. Ideální je stabilní teplota a běžná vlhkost v místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak mezera vypadá v praxi a jak ji vymezit Vzduchová mezera mezi izolací a rubem sádrokartonu má mít zpravidla 20 až 40 mm. Menší hodnota nestačí na spolehlivé odvětrání, větší už zbytečně připravuje půdu o prostor. Vymezíte ji dvojím způsobem. Buď použijete kovové profily, které nesou sádrokarton, a izolaci vtlačíte tak, aby se rubu desek nedotýkala. Nebo na krokve připevníte distanční latě o potřebné tloušťce a na ně teprve profily. Druhá cesta je spolehlivější, protože drží konstantní odstup po celé ploše. Izolace se nesmí vyboulit a dotýkat se desky – stačí jeden dotyk a vznikne tepelný most.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec počítejte s tím, že vzduchová mezera něco stojí – pár centimetrů výšky. Pokud si ji odpustíte, ušetříte místo, ale zaplatíte to rekonstrukcí za několik let. Když dodržíte odstup, parozábranu na správné straně a odvětrání na okrajích, sádrokarton v podkroví vydrží bez plísně i bez prasklin.<br>
<br>
<br>
<br>
Parozábrana patří vždy na teplou stranu izolace, tedy mezi izolaci a vzduchovou mezeru. Přelepte všechny spoje a prostupy, jinak mezera ztrácí smysl. Pozor na typickou chybu: lidé dají parozábranu až za sádrokarton nebo ji vynechají úplně. Vlhkost pak proudí do mezery, tam zkondenzuje a steče na desky. Stejně chybné je utěsnit mezeru na obou koncích. Vzduch v ní musí mít kam unikat – obvykle do větraného hřebene nebo do štítu. Pokud ji uzavřete, vznikne vlhká kapsa.<br>
<br>
<br>
<br>
Zateplení podkroví sádrokartonem bez vzduchové mezery je nejčastější důvod, proč se po pár letech objeví vlhké mapy, plíseň a praskliny ve spojích. Vzduchová mezera přitom není žádný přepych – je to funkční součást skladby. Odděluje parozábranu od chladného povrchu izolace, odvádí zbytkovou vlhkost a brání tomu, aby se rosný bod posunul přímo do sádrokartonu. Když ji vynecháte, sádrokarton se v zimě ochladí, vodní pára v něm zkondenzuje a deska začne pracovat. Proto je potřeba ji naplánovat ještě před první deskou.