Co se stane, když podceníte vzdálenost od hořlavin?
Jak uvolnit naakumulované teplo ve správný čas? Klíč je v kontrole nad tím, kdy teplo ze stěn „vytáhnete". Pokud máte podlahové vytápění nebo teplovzdušný systém, nechte stěny nabíjet během dne, kdy je venku nejtepleji. Večer pak snižte teplotu vzduchu v místnosti o dva až tři stupně. Sálání tepla z akumulačních stěn bude příjemně vyrovnávat vnitřní klima. Častým nedostatkem je ale příliš silná tepelná izolace na vnitřní straně obvodového zdiva. Tím se zabrání přirozenému pronikání tepla do konstrukce a místnost se rychle přehřívá.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je vlhkost. Čerstvě pokácené dřevo má klidně přes padesát procent vody a do kamen nepatří – místo tepla vytvoří páru, dehet a usazeniny v komíně. Ideální je dřevo s vlhkostí do dvaceti procent. To poznáte podle hmotnosti (suché je výrazně lehčí), podle prasklin na čele polena a podle zvuku: dvě suchá polena o sebe udeří čistým, kovovým tónem, vlhká zní tlumeně. Pokud si nejste jistí, pořiďte si vlhkoměr – malý přístroj s dvěma hroty, který měření zvládne za pár sekund.<br>
<br>
<br>
<br>
Poškození se neprojevuje vždy jen viditelnou prasklinou. Typickým varovným signálem je změna barvy pláště kamen — pokud se na bocích nebo na zadní straně objeví tmavé skvrny, které po vychladnutí nezmizí, šamot pravděpodobně ztratil svou izolační schopnost. Dalším příznakem je výrazně vyšší spotřeba dřeva. Kamna, která dříve topila na jedno přiložení celý večer, teď vyžadují častější přikládání. Také si všímejte, zda se kolem dvířek neusazuje saze — to je častý důsledek narušené spalinové cesty.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotné topení má také svá pravidla. Tvrdé dřevo nikdy nepřikládejte na studená kamna – nejprve rozdělejte oheň třískami a měkkým dřevem, a teprve když je hořící vrstva stabilní, přidejte tvrdá polena. Dbejte na to, aby měla průměr osm až dvanáct centimetrů; silnější kusy hoří sice déle, ale hůře prohořívají a zanechávají nedopalek. Vzduchové klapky nastavte tak, aby plamen byl sytě žlutý a ne modrý – modrý plamen znamená nedokonalé spalování a ztrátu tepla do komína.<br>
<br>
<br>
<br>
Při dodržování vzdálenosti pamatujte také na to, že se nejedná jen o prostor mezi hořlavinou a zdrojem ohně, ale i o únikovou cestu. Pokud je sklad hořlavin umístěn v blízkosti únikového východu, musí být vzdálenost tak velká, aby se k východu dalo vždy dostat bezpečně. To znamená, že uličky mezi regály nesmí být zaplněny zbožím a dveře se musí otevírat bez překážek. V praxi se často setkáváme s tím, že si firma vymezenou vzdálenost spočítá, ale pak ji zmenší kvůli nedostatku místa – to je cesta k průšvihu.<br>
<br>
<br>
<br>
Oprava prasklin a výměna poškozených dílů Na drobné praskliny do šířky asi dvou milimetrů použijte šamotovou maltu nebo tmel určený přímo pro opravy kamen. Nanášejte ji špachtlí a vtlačte hluboko do spáry, ne jen po povrchu. Po zaschnutí maltu přebruste do roviny. Pokud je prasklina širší nebo se šamotová deska drolí a odpadává, neobejdete se bez výměny celého kusu. Zde si dejte pozor na rozměry. Desky se řežou na míru a každý špatně vedený řez může oslabit materiál. Mějte proto po ruce brusku s diamantovým kotoučem a postupujte pomalu.<br>
<br>
<br>
<br>
Základním předpokladem je volná plocha před topeništěm. Před kamna nepatří vysoký nábytek, křesla s vysokým opěradlem ani závěsy, které by sálání stínily. Čím větší je úhel mezi topeništěm a obytnou zónou, tím méně tepla se k vám dostane. Ideální je umístit křeslo nebo pohovku tak, abyste měli k peci natočený bok nebo záda, ne hlavu přímo do žáru. Přímé sálání na obličej totiž působí nepříjemně a může způsobovat suchost očí.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli opravovat, kamna musí být naprosto studená a vychladlá minimálně 48 hodin. Vyjměte rošt, popelník i případné litinové desky. Očistěte šamot od popela, sazí a uvolněných úlomků. Klasickou chybou je nanést šamotovou maltu na mastný nebo zaprášený podklad. Taková oprava nevydrží ani jednu topnou sezónu. Povrch je třeba nejprve důkladně ometat a vysát, případně otřít mírně navlhčeným hadrem a nechat oschnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktickým tipem je i správné větrání. Pokud během dne větráte, otevřete okna dřív, než stěny dosáhnou své maximální teploty. Tím se zbavíte přebytečné vlhkosti, aniž byste zdivo „ochladili" dřív, než se nabije. Večer pak naopak místnost jen krátce vyvětrejte, abyste udrželi naakumulované teplo uvnitř. Častou chybou je celonoční větrání, které zdivo úplně vychladí a ráno pak musíte znovu topit do nezahřátých stěn.<br>
<br>
<br>
<br>
Velkou pozornost věnujte spárám mezi jednotlivými šamotovými deskami. Tyto spoje jsou nejslabším místem celé vyzdívky. Po výměně nebo opravě nechte maltu vytvrdnout podle pokynů výrobce, obvykle to trvá jeden až dva dny. Poté proveďte takzvaný zatěžkávací test. Rošt položte na místo a rozdělejte jen malý oheň. Pozorujte, zda se kolem opravy neobjevuje kouř, a kontrolujte tah. Pokud vše drží, můžete začít topit naplno.