Co se stane, když nábytek do dětského pokoje nemá bezpečné hrany
Výběr barvy stěn do ložnice nezačíná u vzorníku, ale u světla. Než se vydáte do obchodu, strávte dva dny pozorováním, jak se světlo v místnosti mění. Ráno bývá chladnější a modřejší, odpoledne teplejší a žlutější, večer při umělém osvětlení se barvy posouvají do oranžova. Právě proto stejný odstín vypadá na zdi úplně jinak než v malém vzorku. Natřete proto vždy alespoň tři čtverečky o velikosti A4 přímo na různé stěny a nechte je tam přes noc i den. Teprve pak se rozhodujte.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte jedním konkrétním místem, ne celým bytem najednou. Vyberte si jednu polici nebo jednu zásuvku a vysypte ji na stůl. Každý předmět vezměte do ruky a položte si otázku, kdy jste ho naposledy použili. Pokud to bylo před více než rokem a nejde o sezónní věc, patří pryč. Tento postup opakujte, dokud neprojdete všechny společné prostory. Uvědomte si, že cílem není prázdný byt, ale byt, kde víte, kde co je.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhodující je reakce skupiny. Pokud někdo z party vykazuje zpomalené reakce, třepe se, má studené a bledé prsty, nebo se mu nedaří zapnout karabinu, je nutné okamžitě jednat. Nejdřív ho dostat z větru, obléct do suchého, dát mu tepelný izolační obal a teplý sladký nápoj. Pokud se do deseti minut nezačne zlepšovat, túra končí. Nejbližší bezpečné místo – chata, údolí, auto – je cíl.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby se opakují. Lidé koupí valendu podle šířky, ale zapomenou na výšku a délku, takže se nevejdou ke dveřím nebo do výklenku. Další chyba je přeplnění. Úložný prostor není sklad a nemá se cpát do posledního centimetru, jinak se rošt ohne a matrace se proleží. Časté je také to, že se zapomene na přístup k oknu a topení. Postel pak brání větrání a v zimě se pod ní hromadí teplý vzduch, což věcem nesvědčí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nábytek do dětského pokoje projíždí rukama rodičů mnohem častěji než ten do ložnice. Dítě na něj leze, strká do něj, tahá za sebe, padá u něj. Hrany, které jsou ostré nebo příliš tenké, se v takovém provozu stanou zdrojem úrazů dřív, než si toho někdo všimne. Nejde přitom o luxusní záležitost — rozhoduje tvar, hmotnost a způsob ukotvení.<br>
<br>
<br>
<br>
Podlaha bývá betonová, často s odlupujícím se nátěrem. Nemusíte ji rekonstruovat. Stačí ji odmastit, nechat vyschnout a položit oboustranně lepící mřížku, na ni dřevěné či kompozitní dlaždice do zámku. Drží bez vrtání, dají se sundat a voda pod nimi nezatéká do spár. Pozor na dvě věci: dlaždice musí mít odvětrávací mezery u zábradlí, jinak se pod nimi drží vlhkost, a nesmí přesahovat přes okapovou hranu, jinak při dešti stéká voda na fasádu.<br>
<br>
<br>
<br>
Postel je samostatná kapitola. U dětí do tří let se vyhněte vysokým postelím s pevnými tyčemi a příčkami, ve kterých se může zaseknout hlava nebo noha. Mezera mezi matrací a rámem nemá být větší než dva prsty. Pokud je postel umístěná u okna, zkontrolujte, zda z ní dítě nedosáhne na kliku nebo na šňůru od žaluzie. Šňůry od rolet a závěsů zkraťte nebo upevněte tak, aby visely vysoko.<br>
<br>
<br>
<br>
Častá chyba je přehlédnutí ostrých hran na bocích nočního stolku nebo na hraně přebalovacího pultu. Další je spoléhání na to, že „už je velký, ten už to vydrží". Dítě ve věku kolem dvou až čtyř let nemá odhad na to, co ho udrží a co ne. Zkouší to opakovaně a bez varování. Proto je lepší hrany obalit dřív, než k prvnímu pádu dojde, a nábytek ukotvit ještě předtím, než se dítě naučí otevírat dvířka.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je lepší nábytek vyměnit než upravovat Oblé hrany nestačí, pokud je nábytek vratký. Skříň, která se při otevření dvířek naklání, je větší riziko než ostrá hrana. Zkuste do nábytku zatlačit rukou v úrovni pasu dítěte — pokud se pohne, musí být ukotvený ke zdi. Kotvení se dělá přes úhelníky nebo popruhy, které se přišroubují do nosného prvku ve zdi, ne do sádrokartonu. U polic a regálů platí, že těžké věci patří dolů, lehké nahoru. Dítě, které se snaží vyšplhat na druhou polici, strhne regál na sebe, pokud je nahoře něco těžkého.<br>
<br>
<br>
<br>
Základ je jednoduchý: čím menší dítě, tím měkčí a zaoblenější by měly být hrany. U batolat se vyhněte nábytku s hranou tenčí než zhruba tři milimetry a s rohy, které trčí do prostoru. Vhodné jsou zaoblené desky, případně hrany opatřené měkkou těsnící lištou. Ta se dá koupit v metráži a nalepit na již zakoupený kus — ale jen na rovné plochy, kde dobře drží. Na zakřivených hranách se lišta časem odlepí a stane se sama o sobě nebezpečnou.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: projděte pokoj v úrovni kolen a hlavy dítěte, ohmatkejte každou hranu, zkuste zatlačit do každé skříně a police. Co se pohne, to ukotvěte. Co řeže, to obalte nebo vyměňte. Co je příliš vysoko a dá se na to vylézt, to přemístěte. Tyto tři kroky zaberou jedno odpoledne a odstraní většinu každodenních rizik, která v dětském pokoji vznikají.