Co se stane, když kočku odčervujete příliš často nebo naopak vůbec

Co dělat, když se pes hroutí už při obouvání bot Prvním krokem je odstranit stresové signály, které pes spojuje s vaším odchodem. Pokud pes reaguje na zvuk klíčů, na nazouvání bot nebo na oblékání kabátu, začněte tyto úkony dělat v náhodných okamžicích během dne, kdy neplánujete odejít. Oblečte se, vezměte klíče, projděte se po bytě a pak si je zase odložte. Cílem je, aby pes přestal tyto signály vnímat jako předzvěst opuštění. Dělejte to několikrát denně, dokud si pes nezačne všímat, že odchod neznamená nic hrozného.<br>
<br>

<br>
<br>

Samotné zvykání na odchod pak musí probíhat v malých krocích. Začněte s odchodem na pár sekund, pak na minutu, pět minut, a postupně intervaly prodlužujte. Důležité je, abyste se vraceli vždy dřív, než pes začne jevit známky stresu. Pokud začne kňučet nebo pobíhat, vrátili jste se příliš pozdě. Vraťte se o krok zpět a zkraťte dobu. Při odchodu se nechte vidět a slyšet, ale nedělejte rozloučení velkou událost. Prostě odejděte a vraťte se bez emocí.<br>
<br>

<br>
<br>

Typickou chybou je stříhání až příliš nakrátko, což způsobí krvácení a bolest. Pes si pak spojí stříhání s nepříjemným zážitkem a příště bude ještě víc protestovat. Pokud k poranění přece jen dojde, zachovejte klid a na ránu přitlačte čistý hadřík – většinou stačí pár minut. Na zastavení krvácení můžete použít i škrobový prášek nebo speciální zástavný prostředek, který ale nemusíte kupovat, pokud se problému vyhnete správnou technikou. Dalším častým neduhem je stříhání drápků u psa, který se cuká. Nikdy psa nenásilně nedržte ani nekřičte – tím jen posílíte jeho odpor.<br>
<br>

<br>
<br>

Praktický postup je jednoduchý: rozdělte si kalendář na čtyři části a u venkovních koček si poznačte odčervení vždy na začátku každého ročního období. U bytových koček stačí dvakrát ročně, ale pokud kočce občas dáte syrové maso nebo máte doma více zvířat, zkraťte interval na tři měsíce. Po každém odčervení sledujte dva až tři dny, zda se neobjeví zvracení, průjem nebo apatie – tyto reakce jsou vzácné, ale pokud nastanou, okamžitě kontaktujte veterináře. Důležité je také odčervit všechny kočky v domácnosti současně, jinak se paraziti mezi nimi šíří dál.<br>
<br>

<br>
<br>

Nejdřív si připravte vše potřebné. Kvalitní kleštičky nebo nůžky na drápky by měly mít ostré, přesně padnoucí čepele, které dráp nestisknou, ale čistě odstřihnou. Hodit se bude i pilník na zarovnání hran a větší zásoba pamlsků. Psa nechte nejdřív s nářadím seznámit – očichejte ho, dejte mu za to odměnu. Ideální je stříhat po procházce, kdy je pes unavený a klidnější, nebo v prostředí, kde se cítí bezpečně. Na začátku si sedněte tak, abyste měli psa stabilně u sebe – menšího položíte na klín, většího posadíte vedle sebe.<br>
<br>

<br>
<br>

Základem úspěchu je pozitivní asociace a krátké sezení. Před každým střihem dejte pamlsek, po každém drápu znovu, a pokud pes vydrží v klidu, pochvalte ho. Pokud začne být neklidný, přestaňte a pokračujte až za pár hodin nebo druhý den. Rozdělte si práci – dnes zadní tlapky, zítra přední. U štěňat začněte s pouhým dotykem tlapek a manipulací s prsty, abyste je na zákrok připravili. Dospělého psa, který už má se stříháním negativní zkušenost, můžete naučit, aby si lehl na bok a nechal si tlapku volně položit na vaši dlaň – to mu dává pocit kontroly.<br>
<br>

<br>
<br>

Typická chyba, kterou lidé dělají, je pouštění psa s hlavou ven z okna. Vypadá to, že si pes užívá, ale hrozí zánět očí, uší nebo poranění od hmyzu a kamínků. Okna mějte otevřená jen na ventilaci, a to tak, aby pes nemohl hlavu vsunout ven. Pokud pes trpí úzkostí z jízdy, zvykejte ho postupně. Začněte krátkými jízdami, pak délku prodlužujte. Kombinujte cestu s něčím příjemným – procházkou nebo hrou.<br>
<br>

<br>
<br>

Nejčastější chybou je spoléhat se na to, že kočka nemá žádné příznaky. Mnoho druhů parazitů se totiž projevuje až při masivním napadení, a mezitím může kočka trpět skrytými zažívacími potížemi, ztrátou hmotnosti nebo zhoršenou kvalitou srsti. Dalším častým omylem je použití přípravku určeného pro psy, který obsahuje jinou účinnou látku nebo jinou dávku. To může být pro kočku toxické, proto vždy kupujte přípravek označený přímo pro kočky a dodržujte dávkování podle hmotnosti. Pokud si nejste jistí, poraďte se na veterinární klinice, ale pozor – veterinář neurčuje jen to, co koupíte, ale i interval, který je pro vaši kočku optimální.<br>
<br>

<br>
<br>

Pokud si nejste jistí, jak na to, začněte u svého veterináře – ten vám na základě vyšetření trusu a zhodnocení rizikového prostředí řekne přesný interval. Neodčervujte kočku častěji, než je nutné, protože to zatěžuje játra a může vést k rezistenci parazitů. A naopak – nevynechávejte odčervení úplně, protože i zdánlivě zdravá kočka může být přenašečem. Nejlepším přístupem je pravidelnost, ale s rozmyslem: přizpůsobte ji životnímu stylu své kočky a vždy používejte přípravky určené pro kočky. Jedině tak zajistíte, že vaše kočka zůstane zdravá, bez parazitů, a vy se vyhnete zbytečným výdajům za léčení pokročilých infekcí.