Co se stane, když kalafunu necháte rozprášit po nábytku
Kalafuna je suchá, drobivá a na dotek lepkavá. Když smyčec přejíždí po strunách, uvolňují se z ní mikroskopické částečky, které se usazují na houslích, na strunách, na kobylce, ale i na okolním nábytku, podlaze a oblečení. Bílý prach není jen estetický problém. Usazený na dřevě houslí se časem zapeče teplem a vlhkostí a vytvoří lepkavou vrstvu, která chytá další nečistoty. Na laku pak vznikají matné skvrny, které se špatně odstraňují. První pravidlo proto zní: nedopusťte, aby prach zasychal. Čím dřív ho odstraníte, tím méně práce vám dá.<br>
<br>
<br>
<br>
Klapky a polštářky vytírej jen suchým, měkkým hadříkem nebo savým papírem. Nikdy nepoužívej vodu, mýdlo ani olej. Pod klapkami se drží prach, který se časem změní v lepkavou hmotu. Mezi klapkou a tělem prostrč kousek jemného papíru a lehce ho přitiskni, ale netahej jím, dokud je klapka otevřená. Tím odstraníš vlhkost i drobný prach. Silonové polštářky nesnášejí tlak – stačí je otřít, ne dřít. Korkové polštářky časem ztvrdnou, ale to je věc servisu, ne domácího čištění.<br>
<br>
<br>
<br>
Zamotaný kabel není jen estetický problém. Zkroucený vodič má vyšší odpor, takže se může snižovat hlasitost nebo šumět. Pokud se kabel láme, zvuk vypadává při každém pohybu. Naučte se proto kabel smotávat hned po použití. Ušetříte čas při rozmotávání a prodloužíte životnost sluchátek i svých nervů.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr platí jednoduché pravidlo: čím menší výkyvy teploty a vlhkosti, tím menší problémy s houslemi. Pouzdro patří do stabilního místa ve výšce, mimo topení, mimo podlahu a mimo přímé slunce. Když si to člověk zařídí jednou, ušetří si později ladění, opravy i zbytečné starosti. Housle nejsou na to, aby přežily extrémní podmínky, ale aby hrály. A to se nejlépe daří tam, kde je klid a stálé prostředí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby se opakují pořád dokola. První je nastavení stojanu podle výšky postavy místo podle výšky očí vsedě – dva lidé stejné výšky mohou mít oči úplně jinde. Druhá je ignorování notových přídavných zařízení, jako jsou držáky na tužku nebo malé lampičky, které po nasazení změní těžiště a stojan se ohne. Třetí je nastavení stojanu až po usednutí, kdy už máte ruce na klávesách a nechce se vám vstávat. Výšku nastavte vždy před hraním, ne v jeho průběhu.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je omotávání kolem prstu, dlaně nebo mp3 přehrávače. Vzniká pravidelná cívka, která se po vytažení zkroucená a sama se zamotá. Stejně špatné je nechat kabel volně na zemi u nohy postele – přes noc se omotá kolem nohy židle nebo se přiskřípne. Lepší je zavěsit ho na háček nebo položit do misky, kde drží tvar.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší nepřítel není prach, ale suchý vzduch z radiátoru a přímé slunce. V panelákovém bytě s ústředním topením klesá vlhkost v zimě často pod třicet procent. Dřevo vysychá, krk se prohýbá dozadu a pražce začnou přečnívat. Pokud tedy kytaru věšíte na zeď, nikdy ne na stěnu nad topením, do průvanu od oken, ani na místo, kam dopadá ostré polední světlo. Ideální je vnitřní stěna, alespoň metr od zdroje tepla, ve výšce, kde se k nástroji neopírá nábytek.<br>
<br>
<br>
<br>
První a největší chyba je nechat pouzdro na zemi. Podlaha je nejchladnější místo v místnosti, často táhne od dveří nebo oken a pouzdro na ní nasává vlhkost. Ta se pak dostane i dovnitř a housle mohou nabobtnat, rozladit se nebo začít vrzat. Další častá chyba je opření pouzdra o topení nebo o zeď, která je vyhřívaná. Suchý vzduch od radiátoru stahuje dřevo, lak praská a kobylka se může posunout. Ani jedno z toho se neprojeví hned, ale po týdnech a měsících ano.<br>
<br>
<br>
<br>
Každá kytara je citlivá na teplotu, vlhkost a mechanické otřesy. To, jestli ji pověsíte na zeď, postavíte na stojan, nebo uložíte do pouzdra, proto není otázkou vkusu, ale způsobu, jakým v bytě topíte, větráte a kam svítí slunce. Špatné umístění se neprojeví hned. Krk se ohne pomalu, plasty popraskají za jednu topnou sezónu a lepené spoje povolí, až je pozdě.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už je zamotaný: trpělivost místo tahání Zamotaný kabel neřešte taháním za konce. Silou jen utáhnete smyčky a můžete přerušit vnitřní vodiče. Položte ho na rovnou plochu a najděte první uzel u konektoru. Prsty ho povolujte a postupně protahujte smyčku po smyčce. Pokud je kabel opravdu zacuchaný, pomůže rozmotat ho od prostředka, ne od konců. Trvá to déle, ale zůstane funkční.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro dlouhé kabely se vyplatí pořídit krátký pásek na suchý zip nebo malý klip, který kabel drží u okraje stolu. Když ho nepoužíváte, stočte ho do osmičky a uložte do látkového sáčku. Nikdy ho nenechávejte omotaný kolem sluchátek – konektor se vystavuje tahu a přestává kontaktovat. Pravidelná kontrola kabelu u konektoru odhalí prasklinu dřív, než způsobí výpadek zvuku.