Co rozhoduje o délce a materiálu turistických holí a jak to poznat
Prvním krokem je naučit psa, že volné vodítko je odměna. Když začne tahat, okamžitě se zastav a počkej, až se vodítko uvolní. Jakmile pes povolí, pochval ho a pokračuj v chůzi. Tento princip je jednoduchý, ale vyžaduje trpělivost. Někteří psi potřebují několik opakování, než pochopí, že tahání je zbytečné. Důležité je být důsledný – pokud jednou dovolíš tahání, pes se naučí, že občas to funguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdůležitější rada na závěr: nikdy nevybírejte hole podle vzhledu nebo podle recenzí někoho jiného. Každý má jinou chůzi, jinou siluetu i jiné návyky. Vezměte si hole do ruky, projděte se s nimi po prodejně a zkuste přitom simulovat pohyb do kopce i z kopce. Pokud cítíte nepřirozený tlak na zápěstí nebo musíte nadměrně ohýbat lokty, je délka špatně. Správně zvolená hůl se stane přirozeným prodloužením vaší paže a vy na ni po pár kilometrech přestanete myslet úplně.<br>
<br>
<br>
<br>
Co ještě ovlivní spotřebu víc než jízda Než vyrazíte, zkontrolujte tlak v pneumatikách. Podhuštěné kola znamenají větší valivý odpor, což se projeví na spotřebě i na životnosti pneumatik. Tlak se mění s teplotou, takže kontrola jednou za měsíc by měla být základ. Dále se zbavte nepotřebných věcí v kufru – každých dvacet kilogramů navíc znamená vyšší spotřebu, hlavně ve městě, kde neustále zrychlujete a brzdíte. Střešní nosiče a boxy jsou ještě horší: i prázdný box zvyšuje aerodynamický odpor, takže pokud ho nepoužíváte, sundejte ho.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je spoléhat na to, že motor potřebuje zahřát na volnoběh. Moderní motory se zahřejí nejrychleji jízdou, takže klidně nastartujte, počkejte pár desítek sekund, než se olej rozvede, a pak vyjeďte s mírnou zátěží. Dlouhé stání se startovaným motorem jen zbytečně pálí benzín nebo naftu. Podobně to platí pro klimatizaci – v nízkých rychlostech stojí hodně, ale na dálnici je otevřené okno horší, protože narušuje aerodynamiku. Vždy je lepší okna zavřít a nechat klimatizaci.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte, že délka se liší podle terénu. Při chůzi do kopce hole zkracujete, při sjezdu naopak prodlužujete. U většiny modelů najdete teleskopický systém, který umožňuje nastavení v rozsahu dvaceti až třiceti centimetrů. Pokud kupujete hole dětem nebo lidem s výrazně odlišnou postavou, pořiďte raději model s větším rozsahem nastavení, i když to znamená o něco vyšší hmotnost. Typickou chybou je koupě příliš dlouhých holí s tím, že se dají zkrátit – jenže častým skládáním a roztahováním rychle opotřebujete zámek.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyhodnoťte, zda je lepší pokračovat v sestupu, nebo zůstat na místě. Pokud jste na hřebeni a neznáte cestu dolů, počkejte. Pokud máte jistotu, že sestupová trasa vede po bezpečném svahu, jděte pomalu, kontrolujte každý krok a hlaste se navzájem. Mějte na paměti, že v mlze je slyšitelnost často lepší než viditelnost – můžete tak zaznamenat zvuk potoka, silnice nebo jiných turistů. Ať už se rozhodnete jakkoli, hlavní je nenechat se strhnout k bezhlavému běhu. Mlha je překážka, ne konec světa, ale jen tehdy, pokud k ní přistupujete s rozvahou.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru se zaměřte i na rukojeť a špičku. Korkové rukojeti sají pot a dobře padnou do ruky, ale rychleji se opotřebují. Plastové jsou odolnější, ale při delší chůzi kloužou a způsobují puchýře. Špička by měla být vyměnitelná, protože tvrdý hrot se na asfaltu rychle tupí a ztrácí přilnavost. Vždy si proto ověřte, jestli se k modelu dají dokoupit náhradní díly. Pokud plánujete chůzi ve sněhu nebo blátě, vyberte hole s talířkem, který zabrání zaboření.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiál rozhoduje o tom, jak se hole budou chovat v ruce a jak dlouho vydrží. Nejpoužívanější jsou hliníkové slitiny, které nabízejí dobrý poměr pevnosti a hmotnosti za rozumnou cenu. Jsou odolné proti ohnutí a odpustí i nešetrné zacházení. Pro běžné výlety po zpevněných cestách nebo mírnějším terénu jsou ideální volbou. Pokud chodíte jen občas a nechcete investovat do drahého vybavení, hliník splní účel bez zbytečných komplikací.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také sledovat intenzitu pohybu. Pokud jdete svižným tempem do kopce, tělo produkuje hodně tepla a vlhkosti. V takovém případě je lepší jít v softshellu a hardshell mít sbalený v batohu, klidně i na dně. Když přijdete na hřeben, kde fouká, hardshell si obléknete. Pokud ale jdete pomalejší túru s dětmi nebo na sněhu, kde hrozí mokré sněžení, nasaďte hardshell dříve, protože při nízké aktivitě se nepotíte tolik a potřebujete hlavně sucho.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznáte, že už softshell nestačí Softshell je ideální na pohyb v chladném, ale suchém počasí, kdy potřebujete ochranu před větrem a mírnou vlhkostí. Skvěle funguje při běžkách, rychlé turistice nebo při výstupu v lese, kde vás chrání stromy. Pozor ale na dlouhodobý déšť nebo mokrý sníh – softshell po čase nasákne a přestane hřát. Typická chyba je vzít si ho na hřeben, kde fouká a prší bez přestávky. Zde se z něj stane studená mokrá tkanina, která vás vytáhne teplo rychleji, než byste čekali.