Co dělat, když sníh smaže všechny orientační body?
Typickou chybou je používání holí jako berlí, kdy se do nich při každém kroku opřete maximální silou. To nejenže unaví ruce, ale také snižuje efektivitu chůze. Hole by měly být doplňkem, ne hlavním nosným prvkem. Naučte se vnímat, kdy vám skutečně pomáhají – při přenášení váhy, udržení rovnováhy na nerovném terénu nebo šetření kolen při sestupu. S uvolněnými pažemi a správně nastavenými holemi ujdete mnohem delší vzdálenost a ruce zůstanou svěží až do konce túry.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud se ocitnete v situaci, kdy nemůžete pokračovat bezpečně dál, neváhejte a postavte si nouzový bivak. Využijte terén – prohlubeň pod převisem, hustý mlází nebo sněhovou jeskyni. Klíčové je zůstat v teple a suchu. Sníh je skvělý izolant, ale pokud se propotíte, rychle prochladnete. Vždy mějte s sebou nouzovou pláštěnku nebo bivakovací pytel a izolační podložku. Zkušení turisté vědí, že přečkat noc v bivaku je bezpečnější než bloudit za tmy v hustém sněžení. Před odchodem z bivaku si ověřte, že se viditelnost nezlepšila – pokud ne, pokračujte pomalu po vlastních stopách nebo podle pevných azimutů.<br>
<br>
<br>
<br>
Užitečná je také znalost mlh a nízké oblačnosti. Pokud hory „polykají" vrcholky kopců a mlha hustne zdola nahoru, bude se s největší pravděpodobností horšit viditelnost. Naopak pokud se mlha drží při zemi a ve výšce je jasno, můžete se spolehnout na to, že se přes den protrhá. Až budete tábořit, sledujte mraky za soumraku. Červené a oranžové zbarvení mraků při západu slunce často znamená, že vzduch je suchý a pravděpodobně bude dobré počasí. Naopak žlutavá a mdle šedá barva může signalizovat zvýšenou vlhkost.<br>
<br>
<br>
<br>
Než vyrazíte na túru, podívejte se na oblohu. Mraky vám prozradí víc než barometr v mobilu, ale jen pokud víte, co sledovat. V horách se počasí mění rychle, a proto se vyplatí umět číst základní signály. Následující poznámky vycházejí z praxe horských vůdců a záchranářů, kteří se na mraky spoléhají denně.<br>
<br>
<br>
<br>
Při pohybu v hustém sněžení si každých padesát až sto metrů ověřujte azimut a vzdálenost. Krokujte si čas a počítejte, kolik metrů jste ušli – průměrná rychlost v těžkém terénu je 2–3 km/h, ale ve sněhu může klesnout i na polovinu. Pokud narazíte na jakýkoli výrazný bod, ať už je to osamělý strom, kámen nebo skalní výčnělek, poznamenejte si ho do mapy. Tyto body vám umožní vracet se k nim jako k pojistce, pokud byste museli znovu zastavit. Důležité je také sledovat vlastní stopy, ale pozor – při silném větru a sněžení je vítr rychle zavěje. Spoléhat na ně je riskantní.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším praktickým ukazatelem je změna výšky oblačnosti. Pokud ráno létají mraky vysoko a odpoledne jich přibývá směrem k zemi, znamená to, že se vzduch ochlazuje nebo se zvyšuje vlhkost. Nízká, tmavá a rovnoměrná vrstva (nimbostratus) bez jakýchkoliv trhlin přináší vytrvalý déšť, který v horách dokáže trvat i dva dny. Pokud se naopak mezi nízkými mraky objeví jasné okno a slunce, počítejte s tím, že se během hodiny zatáhne znovu – takové „okno" bývá jen dočasné.<br>
<br>
<br>
<br>
Naopak horizontálně se rozprostírající mraky, takzvané stratovité oblačnosti, obvykle přinášejí trvalý, ale ne prudký déšť. Pokud se objeví nízká šedá pokrývka, která se táhne do dálky a nevykazuje žádné vertikální výčnělky, můžete očekávat vytrvalý mrholení nebo slabý déšť. Není to nebezpečné jako bouřka, ale dokáže pořádně provlhčit oblečení. Častou chybou turistů je ignorovat změnu z kupovité oblačnosti na vrstevnatou. Pokud se mraky začnou „rozlévat" a ztrácet svůj jasný tvar, děje se to obvykle před frontou. Zkuste si na hřebeni najít orientační bod a sledujte, kterým směrem se mraky pohybují. Pokud se jejich pohyb zrychlí a směr se stočí, počítejte s tím, že se blíží studená fronta.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je nepokračovat v chůzi, dokud nezhodnotíte situaci. Jakmile sněžení zhoustne a přestanete vidět výrazné body, okamžitě zastavte. Vyndejte mapu, kompas a pokud máte, i GPS. Zkuste si přesně určit, kde stojíte – pomůže vám křížový azimut: zaměřte si dva až tři objekty, které jste viděli před zhoršením viditelnosti, a z mapy odvoďte svou polohu. Často se stává, že lidé pokračují v chůzi „ještě kousek", a tím se vzdálí od známých míst. Zastavení vám dá čas na analýzu a zabrání impulzivnímu bloudění.<br>
<br>
<br>
<br>
Pravidelně střídejte strany a kontrolujte, zda nemáte tendenci svírat hůl křečovitě. Každých 30 minut si na pár vteřin povolte úchop a protáhněte prsty. Pokud máte hole s nastavitelnou délkou, využijte možnost ji během dne měnit podle terénu. Tím dáte rukám přirozený odpočinek a zabráníte přetížení šlach. Důležité je také nezapomínat na správné držení těla – pokud se hrbíte a ramena tlačíte k uším, přenášíte napětí až do rukou.