Co dělat, když dětskému pokoji chybí topení a mrzne?
Matrace by neměla ležet přímo na studené zemi, kde se drží vlhkost a prach. Pod ní je potřeba podložka – dřevěný rošt, fošny nebo alespoň pevná deska s větracími mezerami. Matrace musí dýchat, jinak začne plesnivět. Mezi matrací a zdí nechte mezeru, aby vzduch mohl proudit. Pokud je v místnosti chladno, přidejte pod matraci koberec nebo podložku, ale nikdy matraci neuzavírejte do plastu. Prostěradlo napněte tak, aby se netvořily záhyby, do kterých by se dítě mohlo zamotat.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte, že návraty do ložnice rodičů obvykle samy odezní během několika týdnů až měsíců, pokud jsou reakce rodičů klidné a stálé. Pokud se situace nezlepšuje i po několika měsících, nebo se přidají jiné potíže, jako je noční pomočování, noční děsy nebo denní úzkost, je vhodné poradit se s pediatrem. Ten může vyloučit zdravotní příčiny, jako jsou zvětšené mandle, alergie nebo reflux, které spánek narušují. Ve většině případů ale stačí trpělivost, jednotný přístup obou rodičů a jasná pravidla. Dítě potřebuje vědět, že jeho pokoj je bezpečný a že rodiče jsou nablízku, i když ne přímo v posteli.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je noční cesta potmě „po paměti". I když si myslíte, že cestu znáte, stačí malá změna – posunutá židle, povalený koš nebo návštěva – a můžete zakopnout. Další chybou je silné světlo v podobě mobilního telefonu nebo baterky. To vás sice na chvíli osvítí, ale také vás probudí a ztíží návrat do postele. Vyhněte se také tomu, abyste při cestě mluvili nahlas nebo používali ostré zvuky, které dítě definitivně probudí.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se hromadí učebnice, sešity a pracovní listy na jedné hromadě, přestává být skladování přehledné. Většina domácností to řeší tak, že všechno naskládá podle velikosti — velké knihy dozadu, malé dopředu. Jenže pak se stává, že matematiku hledáte mezi dějepisem a češtinou trvá deset minut. Řešení není složitější police, ale jiné uspořádání: podle předmětů.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na dvě časté chyby. První je snaha srovnat všechno do jedné řady podle výšky, což přehlednost ničí. Druhá je příliš jemné dělení — třeba zvlášť sešity na cvičení a zvlášť na testy v rámci jednoho předmětu. Čím víc přihrádek, tím větší zmatek. Držte se jednoho předmětu na jedné polici a uvnitř už jen základního členění: učebnice, sešity, pracovní listy.<br>
<br>
<br>
<br>
Dětský pokoj bez radiátoru nemusí být v zimě nutně studený. Rozhoduje především to, jak moc teplo utíká přes obvodové stěny, okna a dveře, a jestli se do místnosti dostane teplý vzduch odjinud. Než začnete řešit vytápění, zjistěte, kde je skutečná příčina chladu. Levný teploměr s vlhkoměrem postavte doprostřed pokoje do výšky postele a měřte ráno, odpoledne a v noci. Zaznamenejte hodnoty několik dní. Pokud teplota drží nad 18 °C, stačí často jen odstranit průvan a omezit úniky. Jestli spadne pod 16 °C, je potřeba situaci řešit aktivně.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam s ním, aby nepřekážel při každodenním provo<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si všechny materiály vyskládáte na jednu velkou plochu a roztřídíte je do skupin podle předmětu. Každá skupina dostane svoje místo — ne podle toho, jak je která kniha velká, ale podle toho, k čemu patří. Výsledkem je, že český jazyk má svůj úsek, matematika svůj a přírodopis svůj. Pokud některý předmět zabírá víc místa, dostane širší přihrádku, jiný třeba jen úzký oddíl. Velikost přizpůsobte obsahu, ne naopak.<br>
<br>
<br>
<br>
Postupně prodlužujte dobu, po kterou zůstanete v pokoji, než dítě usne. Můžete sedět na židli u dveří a každý druhý večer ji posouvat blíž ke dveřím, až nakonec budete stát na chodbě. Tento princip postupného vzdalování funguje lépe než náhlé zavření dveří. Pokud dítě přijde k vám, nechte ho chvíli u sebe na kraji postele, ale pak ho odveďte zpět. Může pomoci, když dítěti dáte jeho vlastní polštářek nebo hračku, která „hlídá" jeho pokoj. Osvědčuje se také nechat pootevřené dveře a rozsvícenou malou lampičku. Některé děti potřebují bílý šum nebo tichou hudbu, která přehluší zvuky z bytu.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je brát dítě k sobě, protože je to rychlé a všichni se vyspí. Jenže tím se návrat stává pravidlem a dítě se přestěhování do vlastního pokoje přestane učit. Další chybou je nechat dítě plakat samotné v pokoji bez kontroly. To sice může krátkodobě fungovat, ale často vede k větší úzkosti a nočnímu buzení. Vyhněte se také vyhrožování nebo trestům, které spánek spojují s něčím negativním. Pokud dítě přijde potřetí za noc, mluvte co nejméně, ve tmě, klidným hlasem. Zaveďte ho zpět, přikryjte a odejděte. Není třeba dlouze vysvětlovat, stačí krátké „Jsi v pořádku, jdi spát".