Co dělat, aby noční cesta k postýlce byla bezpečná?
Chraňte matraci z obou stran a perte kryt správn<br>
<br>
<br>
<br>
Co se týče jídla a pití, vyhněte se chrastivým obalům a plechovkám. Nápoje nalijte už předem do sklenic nebo hrnků, které neduní, když je postavíte na stůl. Pokud máte malý byt, je lepší servírovat na tácu, který přinesete najednou. Typická chyba je nechat hosty, aby si sami chodili do kuchyně – každé otevření lednice nebo zašoupání šuplíku se nese celým bytem. Řekněte jim předem, ať si řeknou, a obsluhu vezměte na sebe.<br>
<br>
<br>
<br>
Noční cesta k postýlce bývá pro mnohé rodiče rutinou, která se ale může rychle změnit v problém, pokud není dobře promyšlená. Ať už jde o kojence, batole nebo předškoláka, každá noční výprava za dítětem vyžaduje klid a bezpečné prostředí. Nejde jen o to, abychom dítě uklidnili, ale také abychom sami nenašlapali na hračku nebo nezakopli o práh. Základem je mít trasu od postele k postýlce předem připravenou a osvětlenou tak, aby stačilo minimum světla.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si rozdělit písemně, ne jen ústně Ústní dohoda vydrží tak dva dny. Nalepte na vnitřní stranu dveří skříně proužek papíru a napište k němu jména u jednotlivých polic. Menší dítě si může samo označit samolepkou, co je jeho. Pokud to jde, dejte každému vlastní přihrádku nebo alespoň vlastní věšák na ramínka. Pak se nestane, že si starší půjčí tričko a vrátí ho na špatné místo, což je nejčastější zdroj hádek.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec počítejte s tím, že se pravidla budou měnit, jak děti rostou. Co fungovalo v deseti, nebude fungovat ve čtrnácti. Jednou za čas si sedněte a projděte, co ještě platí a co už ne. Nenuťte sourozence, aby si byli nejlepšími přáteli. Stačí, když se naučí žít vedle sebe bez zbytečných konfliktů. To je dovednost, kterou využijí i mimo domov.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak oddělení zorganizovat, když není dost mís<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že oba sourozence postavíte ke skříni a necháte je sáhnout rukama vzhůru. Horní hranice dosahu se u každého liší klidně o dvacet centimetrů. Podle toho určete tři pásma. Dolní pásmo do pasu dítěte je pro toho menšího. Střední pásmo od pasu do ramen patří oběma, ale jen na věci, které používají denně. Horní pásmo nad rameny menšího zůstává staršímu nebo slouží na sezónní věci, které se vytahují jen občas.<br>
<br>
<br>
<br>
U polic, které mají oba ve společném pásmu, zaveďte pravidlo: kdo si půjčí, vrátí na stejné místo do večera. Nefunguje to vždy, ale stačí, když se to zkontroluje jednou týdně. Pokud se skříň nedá výškově rozdělit, protože má pevné police, přidělte každému jedno ramínko a společné věci dejte do koše nebo krabice na dně. Boční dvířka se hodí na ramínka, ne na složené věci, které se vysypou při každém otevření.<br>
<br>
<br>
<br>
Předělejte rozdělení vždy, když dítě povyroste o deset centimetrů, obvykle jednou za rok na začátku školního roku nebo na jaře. Přemístěte jednu polici a zkontrolujte, jestli menší už dosáhne na tu prostřední bez stoličky. Když ano, vyměňte obsah obou pásem. Ušetříte hádky i čas, který jinak ráno ztratíte hledáním ponožek.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je dát mladšímu horní polici s tím, že si o věci řekne. Děti si neřeknou, vylezou na židli nebo na spodní zásuvku. Skříň se převrhne, zásuvka praskne. Další chyba je cpát staršímu do horního pásma věci, které potřebuje denně. Když po nich musí pokaždé lézt na špičky, dřív nebo později to vzdá a nechá je ležet na zemi.<br>
<br>
<br>
<br>
Jedna skříň pro dva sourozence funguje jen do chvíle, kdy mladší dítě povyroste a začne sahat na věci, které mělo dosud bezpečně vysoko. Řešení není koupit druhou skříň, ale rozdělit tu stávající podle výšky, na kterou jednotlivé děti skutečně dosáhnou. Nejde o estetiku, ale o každodenní provoz: ráno se nikdo nechce dohadovat, čí je která police, a večer se nikdo nechce dráždit pohledem na věci, na které nedosáhne.