Čerstvý vzduch v kurníku: jak často měnit podestýlku
Pozor také na množství a umístění. Příliš mnoho bylin – zejména mátových – může dráždit dýchací cesty ptáků. Stačí tenká vrstva rozptýlená rovnoměrně po ploše, nikoli hromady. Vyhněte se také bylinám silně aromatickým, jako je pelyněk, pokud je máte v uzavřeném kurníku bez dostatečné ventilace – jeho silice mohou způsobit u nosnic pokles snášky. Stejně tak se vyvarujte použití jakýchkoli bylin napadených plísní, protože plísně v teplém prostředí kurníku rychle sporulují a zatíží imunitní systém ptáků.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhou častou chybou je podcenění dveří a ventilačních otvorů. Kuna dokáže protáhnout tělo otvorem o průměru pouhých pěti centimetrů. Stačí, aby měla přístup do podstřeší nebo k zadní stěně, a za jednu noc prokousne dřevo či překližku. Nezpevňujte jen hlavní dveře — zkontrolujte celý obvod kurníku. Všechny škvíry širší než tři centimetry vyplňte plechem, ideálně pozinkovaným. Dbejte na to, aby byl plech přichycen z vnější strany, jinak ho kuna snadno odchlípne.<br>
<br>
<br>
<br>
Barva běháků je totiž u nosnic přímo svázaná se snáškou. U mladých slepic, které ještě nesnášejí, jsou běháky sytě žluté, až meruňkové. Jakmile začnou snášet, žlutý pigment se postupně přesouvá do žloutků a běháky blednou. Zhruba po šesti až osmi měsících intenzivní snášky zbělají téměř úplně. Pokud tedy koupíte slepici s bílými běháky a tvrdíte si, že je prvničkou, pravděpodobně se mýlíte. Na druhou stranu, pokud má běháky výrazně žluté, může to znamenat buď velmi mladou nosnici, nebo slepici, která má přestávku ve snášení – na podzim a v zimě se žlutost částečně vrací.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud byliny použijete správně, efekt poznáte na první pohled – mouchy se přestanou zdržovat uvnitř, vzduch bude svěží a podestýlka zůstane déle sypká. Nečekejte ale zázrak tam, kde chybí základní hygiena. Byliny jsou doplněk, nikoli náhrada pravidelného úklidu. Kombinace týdenního čištění, dobrého větrání a pravidelného dávkování bylin dokáže udržet kurník téměř bez zápachu a hmyzu. Vyzkoušejte to a brzy zjistíte, že i vy můžete mít kurník, který není postrachem zahrady.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší mýtus: elektrický ohradník a pachové odpuzovače Mnoho chovatelů spoléhá na elektrické ohradníky a pachové odpuzovače, ale ty fungují jen krátkodobě. Kuna je inteligentní zvíře a rychle si zvykne na slabý elektrický impulz nebo na pachy, které se časem vytratí. Pokud už ohradník používáte, musí být neustále zapnutý a dobře uzemněný, ale ani poté se na něj nespoléhejte jako na jedinou ochranu. Pachové odpuzovače navíc kunu nevyženou z místa, kde už má hnízdo nebo zdroj potravy.<br>
<br>
<br>
<br>
Zápach z kurníku a přemnožené mouchy patří k nejčastějším důvodům, proč chovatele drůbeže sousedé nemilují. Málokdo ale ví, že řešení nemusí spočívat jen v častém čištění a chemických postřicích. Správně zvolené byliny dokážou hmyz spolehlivě odradit a zároveň výrazně omezit nepříjemný amoniakální zápach. Klíčové je ale vědět, které rostliny fungují a jak je správně použít, jinak dosáhnete jen minimálního efektu.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výměně se vyplatí postupovat systematicky. Nejdřív odstraňte starou podestýlku i s trusem do kompostu, ale ne na záhony přímo – slepičí trus je agresivní a musí nejdřív proležet. Kurník pak vykartáčujte a nechte vyschnout. Pokud je to možné, využijte slunný den. Na dno nasypte čerstvou vrstvu materiálu – ideálně deset až patnáct centimetrů. Materiál by měl být savý, nejlépe funguje směs hoblin a slámy, ale vyhnout se pilinám, které se práší a mohou dráždit dýchací cesty slepic.<br>
<br>
<br>
<br>
Mnohem účinnější je prevence v podobě fyzické bariéry, kterou kuna nedokáže překonat. Kurník by měl stát na betonovém základu nebo na ploše obložené pletivem, které je zaryté nejméně třicet centimetrů do země. Vrchní strana kurníku by měla být pokrytá pevným pletivem o hustotě dvou centimetrů, ne jen slabým drátem. Kuna je výborná lezkyně — pokud se k hornímu okraji dostane, snadno přeleze. Proto je dobré kurník zcela uzavřít, nejen ze stran.<br>
<br>
<br>
<br>
Další častou chybou je krmení příliš velkými porcemi najednou. Slepice mají malý žaludek a nedokážou zpracovat velké množství najednou, takže zbytek krmiva zůstává v krmítku a vlhne. Lepší je nasypávat menší dávky dvakrát až třikrát denně, vždy tak, aby slepice do 20 minut vše zobaly. Po zbytek dne by měly mít přístup k senu nebo suché trávě, aby měly co zobat, ale nebyly překrmené. Pokud slepice začnou být obézní, přestanou snášet, protože tuk tlačí na vejcovod. Kontrolujte proto hmotnost a v případě potřeby omezte podíl obilí a zvyšte objem zeleniny.